Říkám Co Vím

Nový Začátek?

Gally se pomalu svalil na zem a díval se mi do očí. Přistoupila jsem k Chuckovi a koukala jsem mu do jeho skleněných očí.
Thomas u něho klečel svíral jeho tričko nacuclé krví. Thomasovi se kutálely slzy po tváři, nikdo se mu nesmál nebo ho za to neodsuzoval, každý měl stejný výraz,  nebyl prostor na smích...
V hlavě mi šrotovalo to jak ho zachránit nebo mu ulevit od bolesti.

Utrhla jsem si kousek trika, tak velký aby vystačil na zakrití krvavé rány.
Přimáčkla jsme látku na jeho hruď a držela ji pevným stiskem. Snažila jsem se zatlačit slzy. Normálně bych je nechala téct, ale když jsem chtěla Chucka zachránit, musela jsem dělat statečnou.
"Chucku, zůstaň se mnou. Bojuj" při druhé větě se mi zlomil hlas a nechala jsem slzy téct proudem...
"Prosím... Prosím"zašeptala jsem a položila hlavu na jeho hruď. Látka byla celá červená, tak rudá že by se dala ždímat.

"Najděte je... A vyřiď jim že..."

Jeho srdce přestalo bušit. Nic nebylo slyšet. Selhala jsem. Nedokázala jsem ho zachránit.
Slzy už mi netekly, ani kapka. Neměla jsem energii...

Někdo mi položil ruku na rameno aby mě lehce odtáhl od Chucka ale spíš mi ten dotek předal pocit že jsem udělala vše pro to abych ho zachránila.
Posadila jsem se ale oči jsem nechala stále na Chuckovi. Někdo mě objal ze zadu. Dotyčný mi obmotal ruce kolem hrudi a jemně mě přimáčkl. Když si o mě opřel hlavu, došlo mi že to je Teresa. Její černé vlasy mě lechtaly na krku. Cítila jsem úlevu, ale nepřemohla tu bolest...
Podívala jsem se na Gallyho. Usmál se, byl to čistý úsměv.
Jdi za ní, za Amiee, řekla jsem si v hlavě. Gally na to přikývl, jako kdyby mě slyšel.
Jeho tvář dostala mrtvý výraz. Nehybně tam ležel a podléhal svěmu zranění

Thomase začal někdo odtahovat od Chuckova těla. Kopal kolem sebe a házel sebou. Nechtěl ho tam nechat.
Já jsem šla dobrovolně, ani jsem se neohlédla za sebe.

Nastoupili jsem do autobusu. Byl zrezivělý a špinavý. Uvnitř seděla žena která vypadala docela vážně, měla takový šibalský úsměv.

Nastoupili jsme do autobusu, když se zavíraly dveře, nějaká žena se k nám rozběhla a začala křičet něco v tom smyslu že je Thomas jedinečný

Odvezli nás z toho hrozného místa, Thomas se té ženské vyptával na různé otázky. Všichni vypadali že poslouchaly, já se jen krčila v rohu a utápěla se ve svých vzpomínkách.

Cestu si nepamatuju, zřejmě jsem usnula... Probudila jsem se na posteli, přikrytá dekou. Rozhlédla jsem se kolem. Byly tam dvě lůžka. Na jednom jsme ležela já, a na druhém byly nějaké hadry... Když jsem zaostřila, došlo mi že to nejsou hadry ale moje oblečení které jsem měla v labyrintu. Přimáčkla jsem na sebe přikrývku. Nahá jsme nebyla. Měla jsem na sobě tmavěnodré triko a mini teplákové kraťasy. Tričko mi bylo velké, takže kraťasy nešli vidět.

Vzala jsem do ruky triko které bylo položené vedle mě. Byla na něm díra kterou jsem udělala když jsem se snažila zachránit Chucka...

"Už jsi vzhůru?" Ozval se hlas u mých nohou. Byla to Teresa... Její modré oči zářili přes celou místnost.

"Asi jo" protřela jsem si oči
"Kde to jsme, a kde jsou ostatní" při té druhé otázce jsem se zarazila, co když jim něco udělali!?

"Nešil. Sama nevím kde jsme-" řekla a rozhlédla se kolem sebe
"A kluci jsou asi vedle" kývla hlavou směrem ke kovovým dveřím.

"Jsme tady v bezpečí?"

Ahoooj, tak je to tu. Konec.
Samozřejmě to není úplný konec. Hodlám napsat ještě Zkoušky s ohněm a Vražednou léčbu...

Ale teď se chci věnovat jiným povídkám. Už mám toho hodně vymyšleného.

Každopádně teď INFORMACE PRO VŠECHNY!!!  Až budu připravená na to napsat další část... Dám vám vědět přes tenhle příběh... Respektivě vám tady napíšu jak se bude další část jmenovat atd...
Takže si tuhle povídku NECHTE ULOŽENOU aby jste věděli co a jak😄

Děkuju za všechnu podporu🙏💓
A těšte se na další díly nebo na další historky😊

Pa pa 🤍🖤🌿

Vaše Kaya 💗💞