Říkám Co Vím

Kolt

Vázala jsem si rudou ruku která byla plná puchýřů a bílých vrstev od popálenin. Neobešlo se to bez křiku a bolestného syčení. Svět jako kdyby se zastavil, zase ten hlas
"Udělala jsi dobře, jen tak dál a hlavně se nebraň" šeptal mi hlas do pravého ucha. Otočila jsem hlavu na tu stranu z kama ten hlas přicházel. Nikdo tam nestál a ani pocit že by mě někdo pozoroval nemám
"Chichichi" ozvalo se z druhé strany.
Nevěnovala jsem tomu pozornost, asi jsem psychopat když se mi děje tohle.

Vstala jsem z křesílka a vyšla jsem ven. Už bylo šero a nevěřila jsem tomu že ti čóni nejsou schopní nachystat zásoby. Placeři pobýhali sem a tam. Každopádně teď je čas na mě abych se nachystala.

Rozběhla jsem se k Minhovi který vydával zbraně a stoupla jsem si do rychle ubývající řady. Minho po placerech zbraně házel řekla bych. Přišla jsem na řadu a bouchla jsem pěstí do stolku který rozděloval mě a Minha.
Minho si mě projel pohledem a zastavil se na úrovni mojich očí. Pomalu a nejistě dal ruku za sebe a z hřebíku na zdi vyndal ten nejlacinější prak, ale pořád se mi díval do očí a já jemu. Natáhl ruku s prakem a doufal že mu nepůjdu nakopat prdel za to jaký šunt mi dal.
Pohledem jsem sjela na zbraň kterou držel Minho.
"To vážně?" Zvedla jsem obočí a naklonila jsem hlavu mírně na stranu.
"Hele dívej, s žádnou zbraní zkušenosti zatím nemáš, teda pokud vím tak tě nikdo s ničím neučil."
"A kdo říkal že nemám zkušenost s zbraní?-" Podívala jsem se za Minha na jednu zbraň která mě zaujala už od začátku.
"Nevíš co jsem byla předtím než jsem se tady dostala..."
Minho si všiml moje oči se třpytí radostí a taky si všiml že se upřeně dívám na místo za ním. Otočil se na patě a snažil se najít přesně to místo kde moje oči směřují.
"Ty chceš-" řekl Minho znuděně a udiveně
"Kolt? Jo chci." Odsekla jsem sebejistě.
"Rozhlédni se... Máš tady na výběr několik druhů zbraní a ty si vybereš zrovna kolt?" Zvedl nechápavě obočí Minho
"Já si ho nevybrala... To on si vybral mě" podívala jsem se s šibalským úsměvem na Minha.
"Ani s tím neumíš. Vem si ten prak a buď ráda že máš aspoň něco."
"Myslím že jsme se nepochopili" řekla jsem výhružně Minhovi a znova jsem se podívala na tu pistol.
"Ne" řekl Minho a zkřížil si ruce na prsou.
"Jak chceš" řekla jsem polohlasem a hbitým pohybem jsem vystartovala po zbrani kterou jsem chtěla.
Narovnala jsem se a oprášila jsem si tričko. Minho bezmocně natáhl ruku aby mě zastavil ale nepovedlo se.
"Příště musíš být rychlejší" mrkla jsem na něho a on mě probodaval pohledem.
"Vidíš ten strom" kývla jsem na Minha směrem ke stromu kde viselo jablko.
Minho kývl. Já jsem si nabila a zamířila jsem na jablko které na stromě viselo.
Zmáčkla jsem spoušť a kulka prolétla jablkem, to spadlo na zem a vystříkla z něho šťáva.
Minho nevěřícně a vyděšeně koukal na jablko
"Tak co? Pořád nemám zkušenosti?"
Minho mi podal další kolt.
"A co říkáš na dva?" Pousmál se jedním koutkem.
"Tohle" zase jsem nabil zbraň a střelila do dalších dvou jablek které byli na stromě. Jablka zase spadla na zem. Otočila jsem se na Minha a čekala jsem na jeho odpověď. Ten mi jenom podal kožený opasek na kolty. Zapla jsem si ho kolem pasu a nasadila do něho oba dva kolty.
"Nepřestáváš mě udivovat kovbojko" řekl Minho a začal vybírat zbraň pro dalšího čóna.

Když jsem odcházela tak se z řady ozval ještě potlesk a já jsem překřížila nohy, poklonila jsem se, dala jsem dolů svůj imaginární klobouk a zasmála jsem se na celé kolo, placeři v řadě začali pískat a někdo sem tam přidal přiblblou a nemístnou poznámku ale to už jsem nevnímala a kráčela jsem si to k Pánvičkovi.

"Jen taková otázka, zabalil jsi jídlo kdyby někomu nestačila večeře?" Zeptala jsem se Pánvičky naléhavě
"Jo mám" usmál se a zapl batoh s potravinami.
"Ok" usmála jsem se a byla jsem připravená na odchod.
"Počkej" křikl Pánvička.
Otočila jsem se zase zpět k němu a kývla jsem hlavou na důraz že poslouchám.
"Proč to děláš?"
"Co přesně myslíš?"
"To že nám pomáháš"
"A neměla bych?-" zasmála jsem se a pokračovala
"Jsem jedna z vás, ať už jsem holka nebo kluk, jsem tu z úplně stejného důvodu jako vy"
"Nejsme na to zvyklí, když tady byla minule Amiee tak-"
"Zabalila si věci a odešla, já vím, ale já mám něco co ona neměla. Vzdala to i když vás mohla zachránit."
"Jak nás mohla zachránit?" Zeptal se Pánvička zaraženě
Zoufale jsem se usmála
"Je to složité"
Pánvička to pochopil a přikývl
"Hele, dneska večer se nezavřou brány a rmuti vniknou do placu, proto ten povyk. Vím co se stane a mrtvý Ben mi v tom pomáhá"
Pánvička se na mě podíval pohledem že neví jestli mi má věřit.
"Věř mi nebo ne, ale už mám Thomase a Gallyho na svojí straně... Plus Newt, ale na tom se ještě pracuje"
Znova jsem se chtěla otočit a odejít
"Mě na tvojí straně náš taky" řekl Pánvička u výdejního okýnka.
Zastavila jsem se, usmála se a zase šla dál.