Říkám Co Vím

Newte uklidni se!

Odtáhla jsem se od Newta a podívala jsem s emu do očí. Ten obličej znám. Zase mi začal jeho život kolovat v hlavě. Rychle jsem zavřela oči a přestala na to myslet. Měla jsem zase slzy v očích ale snažila jsem je zatlačit a zamrkat. To že by mě viděl plakat by mi nepomohlo. Asi si toho stejně všiml ale dělal že ty slzy nevidí.
"Nechceš si dát síť blíž ke mě?"
"Já nevím Newte, zase si vzpomeň na to co jsem ti říkala"
"Jo promiň"
"Ty asi nevíš jak se chovat k ostatním" řekla jsem kousavě s mírným úsměvem
"A ty snad jo?" Začal se smát. Pousmála jsem se.
"Tak se dívám že to mezi vámi jiskří, hrdličky" řekl někdo kdo stál pár metrů za mnou. Se přestal dívat na mě a koukl na toho kdo stál za mnou.
Bylo mi tak trošku jasné kdo to je. Pomalu jsem se otočila, ale než jsem to stihla, Newt už stál u člověka a nadával mu. Byl to kdo jiný než Gally.
"Hej hej hej, stop. Newte ty běž dál já si to s ním vyřídím"
Newt ustoupil a já šla s Gallym o kousek dál.
"Hele, můžeš dělat cokoliv, je tady dost práce. Já si můžu mluvit s kým chci. A pokud vím tak si teď měl pomoct Nickovi se dřevem. Takže si hleď svého panáčku" řekla jsem důrazně. Potom jsem se na Gallyho zadívala a zase mi projel jeho život mezi očima. Už v první sekundu jsem zavřela oči.
"Sakra! Gally já nechci být zlá, ale takhle to prostě... Hhhhh" zabručela jsem a obejmula Gallyho. No jo prostě jsem byla v rozpacích a nevěděla jsem co dělám. Gally byl hoooodně zaskočený. Jak jsem se odpojila z obejmutí tak jsem při odchodu řekla Gallymu:
"Dávej na sebe pozor" a mrkla jsem na něho. Když jsem odcházela všimla jsem si za jedním stánkem že nás špehoval Newt, jak zjistil že už jdu tak se rychle vrátil na místo a dělal jakože nic. Došlo mi že to byl Newt.
"Sakra" odsekla jsem naštvaně a dupla jsem si.

Přišla jsem na místo kde už stál Newt. Dělala jsem jakože nic. Na mě to nešlo poznat, ale na něm jo. Vypadal hrozně smutně.
"Už jsem mu domluvila, říkal že toho nechá"
Newt naštvaně přikývl
"To jsem rád"
"Co se děje?" Dala jsem mu ruku na rameno.
"Vyber jsi, já nebo Gally"
"Co prosím?!" Nevěřícně jsem se zasmála
"Newte! Já nejsem jenom tvoje, já nejsem vůbec tvoje!"
"Ale Gallyho jsi že?!"
"To si ze mě děláš srandu?! Ne Gallyho taky nejsem" radši jsem odešla nebo by to dopadlo zle.

Už jsem dávno ležela ve své síti. Cítila jsem jak mi slzy stékají po tváři, slyšela jsem jak ostatní placeři spí. Chuck blízko mě pochrupkával. Jenom jsem se na něho usmála a posunula jsem mu polštář víc pod hlavu. Otočila jsem se na druhou stranu kde jsem byla zase blízko Newta. Podívala jsem se do sítě, ta byla ale prázdná. Rychle jsem se vymrštila do sedu a rozhlížela jsem se jestli ho někde neuvidím. Nikde jsem ho neviděla. Vyběhla jsem ze sítě a potichu procházela mezi ostatníma placerama. Uviděla jsem v dálce menší oheň. Nepoznala jsem kdo tam sedí ale bylo mi jasné že to bude Newt. Pomalu a přikrčeně jsem došla k ohni. Samozřejmě, byl to Newt a s ním tam seděl Pánvička. Popíjeli nějaké pití. Nechtěla jsem je rušit. Odešla jsem zpět s tím že je Newt v pořádku.

Kolem půlnoci jsem vedle mě slyšela smích a nějaký šepot, teda jestli se tomu dalo říct šepot. Otočila jsem se rozespale
"Pšššt, pšššt! Ona spinká"
"Jo jasně" začali se ti placeři smát, netušila jsem kdo to je dokud jsem se neotočila.
"Já nespím" řekla jsem mrzutě chraplavým hlasem.
"Jeee, promiň zlato" řekl jeden z nich. Pořád jsem jim neviděla do obličeje.
"Co prosím?" Vytřeštila jsem oči a konečně jsem viděla kdo to je. Byl to Newt a Pánvička
"Kluci? Co děláte proč nespíte?" Vstala jsem a rozespale jsem přišla k nim. Všechno mi to došlo
"Newte?!"
"Jo?"
"Dýchni na mě"
"Ale to není nutné"
"Hned!!!"
Newt na mě dýchnul a mě to bylo hned jasné. Pánvička už pomaličku odcházel aby na mě nemusel dýchat.
"Pánvičko? Pojď tady, já tě vidím"
Pánvička přišel ke mě a Newtovi.
"Dýchni" Pánvička na mě dýchnul, cítila jsem to stejné co u Newta.
Chytla jsme se za uši a odtáhla je dál od ostatních abych je nevzbudila.
"Co jste pili?!"
"Ale..."
"Hned!" Pánvička mi podal láhev tekutiny. Přičuchla jsem k tomu.
"Co to je?!"
"Je to něco jako alkohol" řekl Newt
"Kolik jste toho vypili?!"
"Hodně" řekl Pánvička a kolébal se
"Vy jste nechutní. Oba jste ožralí jako prase, že vám není blbě!!"
"Mě je blbě" přihlásil se Newt
"To jsem ráda, to vám totiž patří"
"Pojď už si lehnout kočko" řekl opile Newt
"Zapomeň chlapečku. Půjdete pěkně do lochu, ještě by jste budili ostatní"
"Nee Kayo, prosím"
"Nene, pojďte pěkně do klece" řekla jsem důrazně. Když jsem je šla doprovodit tak Newt začal divnou konverzaci
"Víš Kayo, já tě mám hrozně rád" a natahoval ke mě Newt hlavu
"Ne, ani se mě nedotýkej. Jsi úplně na mol, ani nevíš co říkáš" a odtáhla jsem ho od sebe co nejdál.
"Ale fakt" řekl Newt a plácl mě přes zadek. Kdyby z něho nemluvil alkohol tak bych mu jednu praštila.
"Nech toho Newte" řekla jsem a zavírala jsem Pánvičce klec. A Newt to udělal znova. Už jsem se naštvala. Běž do té pitomé klece nebo se neznám!" Asi jsem Newta zastrašila a už pomalu lezl do klece. Newt se otočil a dal mi pusu. Nevěděla jsem jak mám reagovat tak jsem po něm hodila vražedný pohled a taky ho zavřela do klece.
"Zítra to schytáš Newte" řekla jsem naštvaně a odešla jsem. Jenom jsem za sebou slyšela Newtovy opilecké
"Dobrou noc" Já jsem šla dál a lehla si zase do spacáku.