Říkám Co Vím

Modré oči

Aby toho nebylo málo tak jsem na něco dostala alergii, asi ananas protože jsem ho teď měla a mam rty jako kačer takže nemůžu mluvit ani kdyby se mi vrátil hlas.
Dneska příjde ta co to všechno změní, Teresa... Dala bych všechno za to abych to mohla Thomasovi říct. Počkat. Je pravda že mu to nemůžu říct, ale nikdo mi nezakázal psát.
Popadla jsme papír a tužku a přiběhla jsem k Thomasovi. Poklepala jsem mu na rameno a on se rychle otočil
"Kayo? Co tu děláš, máš ležet" řekl Thomas trošku udiveně
Jenom jsem ze sebe vydávala skřípavé zvuky. Mluvila jsme asi jako někdo kdo vykouří minimálně 10 krabiček cigaret za den.
"Záda" řekla jsem řekla jsem skříplavím hlasem
"Co?"
Nevěděla jsem jak mu to mám naznačit. Prudce jsem se sklonila a rozvázala mu tkaničku
"Heeej" řekl Thomas a udělal přesně to co jsem chtěla. Ohl se aby si zavázal takničku a já ho zatlačila trošku níž a dala jsme si papír na jeho záda.
"Sakra co to děláš?!"
"Pšššt" sykla jsem po něm
Až jsem zprávu dopsala tak jsem ho nechala ať se zase narovná
"Co to mělo znamenat?!" Zeptal se mě zamračeně
Vzala jsem jeho ruku a položila jsme mu na ni zmačkaný a pokrčený papír.
Thomas začal číst nahlas:
"Dneska přijede někdo kdo nám změní život. Přesvědč ostatní Tommy :)" Thomas se na mě zmateně podíval
"A jak to mám podle tebe asi udělat" řekl docela drze Thomas
Jenom jsme pokrčila rameny.
Naznačila jsme mu ať mi da zase záda abych mu mohla napsat odpověď a zase jsme mu podala papír
"Ty to nějak zařídíš" četl Thomas z papíru a otráveně se podíval na mě.
A provokativně jsem na něho mrkla a odešla jsme.

Ozval se známý zvuk výtahu a všichni se sešli kolem. Procpala jsme se davem placerů a podívala se na holku která bezmocně ležela na dně klece.
"Newte" kývla na Newta Alby
Podívala jsem se mu do očí ve kterých jsem viděla strach.
"Buď opatrný, nevíš kdo je zač" mírně jsem se usmála a varovala jsem ho potichu.
"U tebe jsem se nebál, u ni se bojím" řekl a s úsměvem skočil do klece.
"Má něco v ruce" zařval jeden z placerů a já se ji zadívala do ruk.
Newt se natáhl aby vyndal papírek, pomalu ho rozbalil. Slyšela jsem jeho tep a jak ztěžka polknul když četl to co bylo na lístečku napsané...
"Ona je úplně poslední... Co to sakra znamená?!" Zamračil se a já se zhluboka nadechla. Jde na mě mdloba...
Holka v kleci zalapala po dechu a na sekundu se probrala se slovy
"Thomasi" a zase upadla do spánku.
Co na tom bylo nejhorší? To že jsem řekla to samé ve stejný moment a potom to se mnou seklo. Naštěstí stál za mnou Thomas a chytil mě za paže. Placeři střídali pohled mezi mnou a tou holkou.
"No tak, dělejte něco!!" Zakřičel Newt který vytahoval tu holku z klece.

Probrala jsem se nečekaně v "nemocnici" respektivě u měďochů a na druhé straně spala Teresa- ta nová měla černé vlasy a... Modré oči? ONA SE PROBRALA! Dívala jsem se ji do očí a ona zase mě... Natlačila se do rohu a vyděšeně na mě koukala. Můj hlas už se lepšil, ale i tak to nebyla žádná sláva... Zlosin už mi asi ruší můj trest.
"Neboj" řekla jsem chraplavým hlasem. Ona se podívala ke dveřím a potom zase na mě. Vystartovala z postele a vyběhla ven. Chtěla jsem se rozběhnout proti ní ale... Co to?!
Moje nohy mi to nedovolili prostě jsem se neuměla zvednout. Jediné co jsem uměla bylo mrknout a otevřít pusu. Tak jsem toho využila a začala jsem řvát jak turek. Moc se mi to nedařilo kvůli mým hlasivkám ale někdo přiběhl. Tak trošku mi nedošla jedna věc... Jak na ně teď mám mluvit když jsem si vyřvala svoje hlasivky.
"Kayo pšššt, nekřič. Vyřveš si hlasivky" řekl Newt který čekal na to až se vzbudím. Jako splašená jsem ukazovala na postel vedle mě
"Co?" Podíval se na mě tázavě Newt když si všiml že ukazuji vedle sebe.
Konečně se otočil a hned mu to došlo
"Sněhurka!" Řekl vylekaně Newt až se z toho postavil na nohy. Zase si ke mě klekl a chytl mě za ruku až jsem se divila že mi ji nerozdrtil. Naznačila jsem svým výrazem že to bolí.
"Promiň"
Jenom jsem kývla
"Co se tu stalo?!"
"Ona se probrala a-a-a" řekla jsem ze všech sil zase jsem lapala po dechu
"Kayo prosím tě dýchej, v klidu. Aspoň se zkus mi něco málo říct a když to nepůjde tak mi to naznač" začal máchat kolem sebe rukama.
Zavřela jsem oči, posadila jsem se a opakovala jsem si jeho slova v hlavě. On se na ně zarmačil a nechápal co dělám.
Silně jsem se nadechla a dala jsem do toho všechno.
"Utekla pryč hned po tom jak se vzbudila" řekla jsme rychle a normálním hlasem bez chraptění
Newt se zase zvedl a hodlal ji jít hledat.
Já jsem se rozzářila radostí že umím mluvit a ukázala jsem prstem na sebe s úsměvem a pootevřenou pusou.
Newt se otočil směrem ke mě s otevřenou pusou a vykulenýma očima. Až teď mu došlo že po asi třech dnech když jsem neuměla mluvit jsem promluvila.
"Ty mluvíš" poskočil Newt
Radostně jsem kývla a dokonce jsem se uměla i pohnout!
"Ja se hýbu!" Vykřikla jsem a vstala jsem z postele.
Newt se na mě nechápavě podíval a já jsem se jenom usmála a naznačila mu ať už jde. On tak udělal a já jsem spokojeně cupkala za ním.