Říkám Co Vím

Gay

"Ale nikdo za smrt Albyho a ostatních nemůže" odpověděl Minhovy Thomas.
"Může za to Kaya! S tou holkou jsou jenom problémy. Nic nedokázala, akorát přidělává starosti!"
"Gally vzpamatuj se! Ta holka nám zachránila život!-" Vmísil se do toho Newt.
"Amiee si dal větší šanci..." Newt klesl hlasem a přišel pro mě.
Seděla seděla jsem na lavičce, nohy jsem měla na židli, kolem nohou jsem si obmotala ruce, bradu jsem měla opřenou o kolena a smutně jsem koukala na toho kdo zrovna dostal slovo.
Newt mi podal ruku, já dala nohy dolů ze židle, chytla jsem jeho ruku a hbitě vstala.
Jeho oči se třpytily, viděla jsem v nich smutek. Bylo mi ho líto.
"Já jsem sice Albyho moc dlouho neznala, ale nedokážeš si představit jak mi chybí...-"
Newt mě poslouchal a dál mě držel za ruku, už mi to bylo nepříjemné, protože on tu moji ruku nedržel, on ji drtil. Asi ho moje slova a celá tahle situace dohnala k slzám, ale očividně je zatlačuje tak silně že mi mačká ruku, ale radši mlčím.

Přišli jsme do lesa vedle hřbitova a sedli jsme si na kládu stromu který tam kdysi stál.

"Všichni mi chybí. Chybí mi Ben, hodně mi chybí... Byl to můj kamarád. Já už nechci-" v ten moment už mi tekly slzy. Teď jsem naopak drtila Newtovi ruku já.
"Nechci už o nikoho znovu přijít. Nedokážu si představit život bez Thomase, Minha a už vůbec ne bez tebe... Chybí mi rodina, nepamatuju si jak vypadala ani jak se ke mě chovali, ale vím že mě hledají, teda pokud-"
Začala mě neskutečně bolet hlava při představě že jsou nakažení nebo spálení. Začala jsem zhluboka dýchat protože jsem cítila jak se mi uvolňují svaly v těle.

Newt mě položil na zem a zvedal mi nohy. Příjde mi vtipné že už pozná kdy zkolabuji.
Všechno už se zase dalo do normálu. Hlava mě nebolela a ani mi nebylo mdlo.
"Díky" usmála jsem se když jsem si sedala na kládu. Newt usměv neoplatil, zamračil se a promnul si čelo.

"Tohle není normální aby jsi takhle kolabovala. Musíme zjistit co to vyvolává." Poradil starostlivě Newt
"Stres a bolest"
"A teď to vyvolalo co?"
"Heh... Obě?" Zatvářila jsem se tázavě.
Newt se zasmál a dal mi ruku přes rameno.
"Taky bych si to nedokázal představit. V hodně věcí jsi mi pomohla."
"V čem třeba?"
"Ani ne před hodinou, když si zahnala toho rmuta. Taky mi vysvětli jak si to udělala"
"Ani nevím, nemůžou mě zabít, něco v hlavě mu to nedovolí... No a v čem jsem ti ještě pomohla?" Dala jsem si hlavu do dlaní a s úsměvem jsem ho poslouchala.
"Taky jsi mi pohla poznat jestli jsem gay nebo ne." Zaculil se Newt
Kývla jsem a poslouchala dál... Počkat co?!
"Cože?!" Narovnala jsem a vykulila jsem na něho oči.
Newt mi dal pramínek vlasů za ucho a přitáhl si mě blíž a začal mě líbat. Cítila jsem motýli v břiše. Bylo to pár sekund, ale přišlo mi to jako věčnost. Po chvíli jsem se odsunula.
"To by byla škoda kdyby jsi byl gay"
Newt se zasmál a pokračoval.
(Pozn. au.: Nedokážete si ani představit jak trapně mi bylo tohle psat :D )
...
...

"To co jsi řekl Gallymu bylo hnusné. Měl Amiee rád."
"Děláš jako kdyby ti na něm záleželo" zamračil se Newt.
"Protože záleží. Mám Gallyho ráda. A to co jsi řekl bolelo i mě, hodně mě to bolelo" dívala jsem se smutně do země.
"Až tak? Promiň jestli jsem ti nějak ublížil"
"Ano až tak! Amiee znám od první třídy, není nikdo kdo by jí znal víc než já."
"Co? Kdyby ti o ni Gally neřekl tak vůbec nevíš že někdo takový existuje."
"Amiee byla moje kamarádka před labyrintem."
"Počkat. Jak si ji můžeš pamatovat?!"
"Je víc věcí na co bych chtěla znát odpověď..."

"Jinak Newte, nebudeme o tomhle zatím nikomu říkat. Stejně z toho nic nebude."
"S tím prvním souhlasím ale s tím druhým už ne" zasmál se a já protočila očima.

"Jdu se sprchovat"
"Mám tě hlídat?" Nabídl se Newt
"Ne dobrý"
"A co říkáš na společnou sprchu?" Newt se pousmál a nadzvedl obočí.
"Zase to nebudeme přehánět" usmála jsem se jako pako.
"Škoda" udělal smutný výraz a já do něho bouchla loktem.

"Je vtipné když si vzpomenu jak si ze začátku měla problém když jsem se k tobě přiblížil jenom na metr." Smál se Newt na celé kolo
"Hmm, pravda, asi bych tě zase mohla trošku srovnat že?" Newt se usmál od ucha k uchu a já se jen uculila.

Když jsme se vraceli na plac, znova to přišlo, ten pocit ztráty. Oheň, dým a těla rmutů. Oba dva jsme se zastavili a dívali se na tu hrůzu.

"Pojď" chytla jsem Newta za ruku a postavila ho před sprchu.

Vysprchovala jsem se a šla jsem si i s Newtem lehnout. Měli jsme mít ještě večeři, ale ani jeden neměl hlad.

Potřebuju si s Newtem zítra promluvit, takhle to nejde...