Říkám Co Vím

Nejsi jediná

Už jsme ho viděla. Stal u vatry a koukal do ohně. Přiběhla jsem k němu. On na mě zděšeně koukal.
"Pojď si tady sednout a všechno ti vysvětlím" nováček přikývl a sedl jsi tam kde jsem řekla.
"Já vím že jsi zmatený, je to normální, já jsem to tak taky měla, všichni tady to tak měli. Cokoliv by tě zajímalo tak se ptej"
"Dobře" přikývl
"Vidím to na tobě Thomasi, máš hodně otázek, ptej se"
"Thomasi?"
Sakra já to zase řekla
"Jo já tak říkám nováčkům" snažila jsem se z toho vykroutit. Zelenáč na to jenom přikývl.
"Jak se tak dívám tak toho moc nenamluvíš. Jsi nervózní, jsem tu pro tebe ať se děje cokoliv" řekla jsem mu a on zase přikývl.
"Ok, tak s čím začít... Co tě tak nejvíc zajímá?"
"To jak jsem se tu dostal"
"To je zrovna blbá otázka. My to nevíme, prostě jsme se tu něják dostali a je záhada jak" vysvětlila jsem zelenáči
"A proč si nic nepamatuju?"
"Za chvíli si vzpomeneš, neboj bažo, vzpomeneš si i na svoje jméno"
"A jakto že jsme tady vsichni kluci a jediná ty jsi holka"
Sekla jsem se a pořádně se nadechla. "Já vlastně nevím"
Někdo kdo stál za mnou promluvil.
"Ona není jediná holka"
Oba dva jsme se trochu lekli a otočili jsme se na toho kdo to řekl. Byl to Gally.

"Gally?!" Řekli jsme oba dva naráz
Gally si přisedl a začal vykládat.
"Jmenovala se Amie"
Amie?! To mi něco říká
"Měla blond vlasy a zelenomodré oči. Nebyla tlustá ani hubená, postavou byla asi jako ty Kayo, i když ona byla o trosku hubenější ve stehnech a byla o trochu vyšší než ty"
Popis sedí a jméno taky... To je ona! Moje kamarádka!
"Už v první moment mi bylo jasné že bude speciální. Taky to bylo kvůli tomu že to byla jediná holka.... " Gally klesl hlasem.
"No, potom to rychle zabalila. Vlezla do labyrintu a ráno jsme ji tady už nenašli"
"Gally já... Já netuším co ti na to mám říct"
"Radši nic neříkej" vstal a odešel
S nováčekem jsme se na sebe podívali a nevěřili tomu co řekl.
"Ty-ty jsi o tom věděla?"
"Jenom jsem zrychleně dýchala a čumněla jsem do blba
"Haló?!" Upozornil mě zelenáč
"Promiň já-já... Ne, nevěděla jsme o tom"
Nováček mě obejmul já jsem se nedokázala uklidnit, vím že to pro bážu bylo těžké ale pro mě to bylo ještě těžší.
"Jsi v pořádku? Haló?!" Začal se mnou třepat
Newt si toho všiml a začal se mnou taky třepat. Ja jsem pořád čuměla na jedno místo
"Hej hej! Kayo?!" Lehce mě propleskl
"Kaya" zamumlal nováček, ještě neznal moje jméno.
Zasypala jsem po dechu a rozhlédla jsem se kolem sebe. Netuším co to bylo, asi zástava srdce nebo jsme prostě omdlela.
"Kayo" zamáčkl drobné slzy Newt
"Co se stalo?" Zeptala jsem se Newta a zelenáče
"Asi jsi omdlela"
Na všechno jsem si vzpomněla
"Newte! Ja jsem tady nebyla jediná!"
"Co? Pro mě budeš vždy jediná"
"Nech si ty tvoje slaďárny pro někoho jiného"
"Promiň ale já vůbec netuším o čem mluvíš"
"No to by jsi měla chlapečku" řekla jsem už hodně naštvaně
Thomas/nováček mu to vysvětlil za mě, Newt si dal ruku na pusu
"To jste vůbec neměli vědět!"
"Ano, taky bych byla radši kdybych to nevěděla. Kdo ví co jsi s ní měl a víš co. Vlastně je mi to u prdele. Jděte se vycpat sráči!!" A odešla jsem do lesa. Všichni na mě koukali jako no blázna.
Vylezla jsem na strom a dívala se na ně z koruny stromu. Z placu jsem slyšela něčí hlásky
"Jdu za ní" řekl Newt a už se rozbýhal
"Stůj" řekl Thomas
"Půjdu tam já" řekl odvážně Thomas

Thomas vylezl na strom, sedl si ke mě
"Kayo... Já-" ani to nedořekl a skočila jsem mu do řeči.
"Mlč Thomasi!"
On se umál a já se na něho nechápavě dívala.
"Zase si mi řekla Thomasi" a zazubil se na mě
"Ano Thomasi! Všechno jsem si vymyslela. Žádnému nováčkovi neříkám Thomas! Říkám tak jenom tobě. Protože ty jsi Thomas chápeš?
"Jsi součástí projektu, tak jako my všichni! Možná si ostatní myslí že jsem naivní a hloupoučká. Ale já toho vím víc než si myslíš Thomasi!" On jenom koukal s otevřenou pusou
"Amie o které nám říkal Gally je moje kamarádka! Byla jsem s ní poslední sekundy života. Udeřil mě blesk a ona u toho se mnou byla Thomasi. Už chápeš proč jsem taková, proč se tak chovám!"
Thomas vůbec nechápal co se právě stalo. Spustili se mi slzy
"Thomasi musíš mi věřit, prosím, věř mi. Já jsem chopná nás z tohodle nesmyslu dostat. Ale musíš mi věřit"
Thomas přikývl a já jsem cítila jeho důvěru.
"Nechtěla jsme ti tolik toho říct ale tohle je důležité. Prosím neříkej to nikomu, je to jenom mezi náma. A říkám to tobě protože vím že ty je přesvědčíš"
"Věřím ti" usmál se a přikývl Thomas