Říkám Co Vím

Věřte mi

Minho a Ben za námi přiběhli
"Co to sakra děláte?"
"Jdeme do labyrintu"
"Však jsem ti říkal že není cesty"
"Já to chci zkusit" řekla jsem vážně a chytla jsem Newta za ruku
"A já ji tam samotnou nepustím" řekl odvážně Newt.
Navzájem jsme si se všemi vyměnili pohledy...
"Lidi co třeba zítra, za chvíli se zavírají brány, bojím se že bychom to nestihli" odpověděl vážně Minho a Ben přikývl
"Ben má pravdu"
"Je pravda že by jsme se na to měli pořádně vyspat"

Konverzace mezi Benem a Minhem:
"Ty je tam fakt chceš pustit?" Zeptal se váhavě Ben.
"Si blázen? To je jasné že ne, nebudu tam posílat Newta. Neumí moc rychle běhat"
"Ale byl běžec"
"Byl, ale už vyšel z kondice" řekl kousavě Minho
"No a jak jim to zítra vysvětlíš?"
"Tak uvažuj. Co je zítra?"
Ben chvilku přemýšlel
"Kromě toho že je čtvrtek tak pokud se nepletu tak by se měl měnit labyrint"
"Dobrý postřeh" pochválil Minho Bena
"A ještě lepší plán"

Jejich plán vyšel. Taky už uběhlo několik dnů a s tím i několik týdnů. I když jsem si myslela že toho vím hodně. Ovšem opak je pravdou.

"No zdar" řekl někdo kousavě
Rozlepila jsem oči a viděla u moji sítě Minha.
"Jak dlouho tě budu muset ještě budit"
"Minho, děláš jako kdyby jsi to nevěděl. My jsme si přeci souzeni" a zachechtala jsem se a dala mu pusu na tvář a vylezla jsem ze sítě směrem k jídelně.
"Nějáká dobrá nálada" otočil se na mě Minho a díval se mi na zadek. Otočila jsem se na něho a šla jsem chvíli po zadu.
"No zatím mi ta nálada zůstala, ale když se mi budeš nadále dívat na prdel tak se ta nálada může rychle změnit" a otočila jsem se zase dopředu.
"Ta holka má snad oči i vzadu" zamumlal si Minho sám pro sebe.

Sedla jsem si ke stolu s jídlem a pozdravila kluky
"Ahoj" odpověděli mi na můj pozdrav
"Kayo?"
"Hmm?" Zvedla jsem hlavu na Bena
"Dneska bude vatra"
Bouchla jsem do stolu
"Zase!"
"Už je to měsíc. A víš co to znamená"
"Jo vím. Bude vatra a bohužel se jde do labyrintu" řekla jsem s plnou pusou jídla.
"Ummm ano ale taky příjde nějaký nový bažant" uvedl mě do děje Ben
"To někdo bude zase prožívat ten horror?!" Podívala jsem se směrem ke kleci. Jako obvykle mi hlavou proběhli všechny vzpomínky z filmu. Thomas! Řekla jsem si sama pro sebe
"Myslíte že to bude zase holka" Zeptal se Minho. Nenechala jsem Bena vyslovit ani jedno písmenko.
"Bude to kluk. A když příjde tak bude docela hysterický. Ale všechny nás zachrání" když jsem to dořekla tak jsem se podívala na kluky. Ti na mě koukali s otevřenou pusou. Došlo mi že tohle je způsob jak je přesvědčit že mi mají věřit.
"Ehm ehm teda aspoň myslím" odkašlala jsem si a pokračovala v jídle.
"Jak to můžeš vědět?" Zeptal se Ben
"To neřešte" dala jsem svoje ruce na ty jejich
"Kluci. Já jenom chci aby jste si pamatovali co říkám protože to vždy má nějaký důvod. A slibte mi že mi budete věřit a ve všem mě podporovat"
Oba trošku nechápavě přikývli.
"Díky. Já věděla že vám můžu věřit" mrkla jsem na ně
"Ale už nemůžem dále ztrácet čas. Pojďte, hejbněte kostrou.

Už se stmívalo a my jsme pořád trčely v labyrintu. Nevím jestli už ten nováček přišel, proč říkám nováček, však znám celý jeho život. Takže nebudu dělat že ho neznám. Je to divný pocit, jsem za něho nervózní.

Už jsme vyšli z labyrintu a první co jsem udělala tak jsem hledala Thomase-bažanta. Někdo mi zakryl oči zezadu
"Newte?"
"Jak si to poznala?"
"Mam oči i vzadu" usmála jsem se
Newt mi něják přirostl k srdci, nedokážu si představit že by tady nebyl. Mam ho ráda a on mě taky ale nevidím to na nic jiného než kamarádství, i když on by možná chtěl být něco víc. Ale myslím si že se s tím už smířil, jsem prostě taková, taková že si nenechám jen tak něco líbit, že jsem tvrdohlavá, upřímná až to bolí a že mi vadí když si mě někdo přivlastňuje nebo prohlíží jako obraz. Prostě a jednoduše, jsem ráda když jsem sama a Newt to chápe a za to jsem hrozně moc ráda.
"Pojď pomoct s vatrou"
"Jo jasně, jinak, kde je Thomas?"
"Kdo?" Zeptal se udiveně Newt
"Nikdo"
"Ty jsi řekla Thomas?"
"Ne"
"Co lžeš" a začal mě lechtat
Začala jsem se smát a kroutit
"Nech mě" a pořád jsem se kroutila a smála na celé kolo
"Tak řekni: "Miluju Newta" a taky se smál
"To neřeknu protože nerada lžu" a začala jsem se ještě víc smát, dokonce jsem se schoulela na zem a kopala kolem sebe. Newt si klekl ke mě a pokračoval v lechtání.
"Ty potvoro" řekl Newt s úsměvem od ucha k uchu.
"Newte dooost!" Snažila jsem se něco říct
"Tak to řekni"
"Miluju tě" pokračovala jsem v záchvatu smíchu. Newt přestal a přiblížil ke mě hlavu a díval se mi do očí. Odstrčila jsem ho a začala jsem se zvedat.
"Ale ty víš že to není pravda"
Newt se podíval do země. Zvedla jsem mu hlavu stoupla jsem si na špičky a dala jsem mu pusu na čelo.