Říkám Co Vím

Budu za tebou stát

Bylo ráno a vzbudilo mě otevírání zdí. Minho už stál nademnou a chystal se mě vzbudit.
"Pozdě Minho, už jsem vzhůru"
"Sakra, už jsme tě chtěl vzbudit nějakým vtipným způsobem"
"No tak se běž nasnídat brouku" řekla jsem provokativně.
"Pozdě kočko" oplatil mi to a mrkl na mě. Protáhla jsem se a podívala do sítě od Chucka, ten spokojeně pochrupkával. Otočila jsem hlavu a podívala jsem se Newtovi do sítě.
"Sakra! Já na ně zapoměla!!" Vyběhla jsem rychlostí ze sítě a někdo z běžců asi to byl Ben zakřičel:
"Na začátek dobrý, snad to tak bude vypadat i v Labyrintu"
Neřešila jsem jeho keci a sprintovala jsem ke kleci.
"Pánvičko, Newte?!" Podívala jsem se splašeně do klece.
Newt si zakryl rukou obličej a podíval se na mě tázavě a zmateně.
"Co to sakra?" Slyšela jsem od Pánvičky.
Nevím co byl větší průšvih. To že jsem zavřela něco jako pravou ruku Albyho do klece a nebo to že jsem do klece zavřela hlavního podávače jídla.
"Sakra!! Kluci pohněte zadkem!"
Podala jsem oboum ruku aby vylezli. Místo toho mi ale na ruku přistál obsah žaludku Newta, Pánvička se naštěstí stihl otočit. Jenom jsem se modlila že to není to co si myslím že to je. Newt si utíral pusu od zvratků a podíval se na mě takovým co mám dělat pohledem. Znechuceně jsem se podívala na svoji ruku, dala jsem si ruku před pusu a snažila jsem na to nemyslet.
"Okamžitě" a ukázala jsem za sebe. Oba to pochopili a odešli. Newt mi když odcházel zašeptal do ucha promiň. Zvratky jsem si utřela do oblečení, stejně toho moc nesnědl, takže většina byly žaludeční šťávy.
"Dobré přivítání" řekl Minho a uchechtl se
"Přeji ti aby se to stalo tobě" odpověděla jsem nepříjemně Minhovi a radsi jsem si sama nabrala jídlo. Nechtěla jsem o tom s pánvičkou mluvit.
"Kayo běž, já ti to nachystám. Jo a díky za ten večer" řekl Pánvička a odsunul mě od jídla.
"Ty jsi to pamatuješ?"
"Samozřejmě. Udělala jsi dobře, kdyby to totiž viděl Alby tak by nás do té klece zavřel ještě na další tři dny"
Usmála jsem se  a poděkovala jsem mu za jídlo a šla jsem si sednout.
Newt za mnou rychle přiběhl
"Kayo promiň. Já vůbec nevím co se stalo" 
"Buď rád že nevíš"
"Až tak špatné?" Zeptal se vyčítavě Newt
"Newte, říkal jsi mi kočko, říkal jsi jak mě máš rád, šahal jsi mi na zadek, dal jsi mi pusu a ráno si mi poblil ruku. Tak si odpověz sám"
Newt si dal ruku na pusu a nevěřícně na mě koukal.
"To jsem fakt udělal?"
"Ano Newte, tohle jsi opravdu udělal"
Vstala jsem a odnesla jsem si svůj tác 
Newt se chytl za hlavu. Já už jsem musela do labyrintu.

"Nic nového jsme se nedozvěděli, zase. Proč tady vůbec chodíme když stejně jste za ty 3 roky nic nenašli!" Nadávala jsem sama pro sebe
Minho a Ben si něco šeptali.
Když jsem přiběhli z labyrintu tak mě oba zastavili
"Pojď, něco ti ukážeme" řekli a zavedli mě do jednoho stánku. Na stole byla plachta pod kterou něco bylo. Jenom jsem se na ně nejistě podívala, oni na mě kývli. Já jsem jedním pohybem zatáhla za plachtu. Všude vzduchem se rozvířil prach, zakašlala jsem a rozmáchla rukou abych odehnala prach. Nevěřila jsem co vidím. Na stole se rozléhala obrovská mapa labyrintu udělaná z klacků. Minho si všiml jak mi naskakují žíly na čele. Minho si to uvědomil tak dal ruce před sebe kdybych náhodou omdlela tak ať mě chytne a nebo kdybych po něm vyjela tak ať se může bránit.
"Co to má jako znamenat?!" Řekla jsem nepříjemně a naštvaně.
"Mapa labyrintu" špitl Minho
"A proč jste mi o tom neřekli!"
"Napadlo nás to až když jsi mluvila o tom že jsme nic nenašli"
"Aha, super" řekla jsem naštvaně se zvýšeným hlasem
Ben přikráčel ke stolu a ukázal do prostřed mapy
"Tady teď jsme"
"Nedostaneme se ven, žadná cesta pryč není" řekl sklesle Minho
"Hhhh. Něco tady rozhodně je, musíme se dostat ven"
"Tady opravdu nic není"
"Různé kombinace"
"Nejde to Kayo! Nejde to!" Řekl Minho a bouchl pěstí do stolu.
Udiveně jsem se na něho koukla a couvla.
"Promiň" řekl vyčítavě a dal hlavu dolů.
Vyběhla jsem z stánku. Ben a Minho se na sebe podívali a rozběhli se za mnou.
"Heeeej! Stůj!" Křičeli na mě oba dva, ještě víc jsem přidala.
"Ta holka je šílená" řekl Minho a zakýval hlavou
"Newte" podíval se na něho Minho

Newt mi dal ruku na hruď a zatlačil mě zpátky.
"Kayo poslouchej mě"
"Ne! Já tady nehodlám být zavřená další tři roky Newte!! Tohle opravdu ne!" Vztekala jsem se
"A co chceš dělat"
"....Nevím"
"Tak vidíš"
"Ale já na to příjdu po cestě" a rozběhla jsem se zase ke dveřím.
"Kayo! Uklidni se"
"Newte! Už jsem ti to říkala" jste tady tři roky, ano poskládali jste mapu labyrintu ale nesnažili jste se dostat ven"
"Myslíš že jsem to nezkoušeli! Co si to sakra myslíš! Zkoušeli jsme to Kayo"
Naskočili mi slzy do očí
"Newte prosím, pusť mě tam. Já chci mít jistotu"
Newt se mi podíval hluboko do očí a ustoupil na znamení že můžu jít a stoupl si vedle mě
"Budu za tebou stát ať se děje cokoliv. Takže tě do labyrintu pustím, ale nepustím tě tam samotnou" mrkl na mě Newt. Já se na něho usmála.