Říkám Co Vím

Jsem Kaya

Přišla jsem za Albym, dělali jsem výcviky aby poznal kde by mě měl zařadit. Já jsem chtěla dělat neco pohodového, třeba být měďoch a ošetřovat ostatní, ale pry na to nejsem stavěná, nejsem opatrná, místo toho abych je ošetřila bych je spíš ještě víc zranila. Albyho hned napadlo že bych mohla být běžec, takže první čím jsem začali byl běh, musela jsem oběhnout celý plac, bez přestávky. Alby mi to stopoval, uběhla jsem to za 40 sekund
"Holka ty máš někde v sobě zabudovanou turbýnu nebo co? Běháš líp než Minho" Alby byl plný radosti
"Minho? Kdo to je" zeptala jsem se Albyho
"Jo ahaaaa, ty jsi ho ještě neviděla, je to kápo běžců, asi tě zařadím k běžcům. Jen tak dál, na to že jsi holka a je ti 16 tak dost slušný výkon" odešel Alby a šel za Jeffem se poradit. V tu chvíli ke mě přiběhl Newt
"Tak co? Budeš se mnou měďoch?" Zeptal se štastně a v nedočkavostí v hlase Newt. Zakroutila jsem hlavou
"Asi budu běžec" řekla jsem hrdě.
"No tak to ne. Kde je Alby? Nenechám aby tě sežrali rmuti!" Řekl naštvaně Newt a dokráčel za Albym.
"Počkej" chytla jsme ho za paži.
"Mě se nic nestane, viděl si jak běhám?!, Alby řekl že jsem rychlejší jak Minho" snažila jsem se zastavit Newta.
"Ty si ani neuvědomuješ co za těmi stěnami je!" Zakřičel Newt
"A ty to víš?" Zeptala jsem se kousavě. Newt se zastavil a otočil se na mě.
"Ano, já to vím. Jsou tam krvelační rmuti kteří touží po naší krvi. Ty by jsi pro ně byla jako jednohubka!" Řekl Newt důrazně, v očích jsem mu viděla strach. Nevěděla jsem co je rmut, ale podle jeho slov mi bylo jasné že to nebude nic dobrého. Newt se na mě smutně podíval a objal mě, viděl že jsem v rozpacích, asi mu došlo že to dokážu a že dělal zbytečnou scénu. Po chvíli jsem se odpojila z jeho obětí a podívala jsem se mu do očí.
"Večer ti řeknu kam mě přiřadí, neboj Newte usmála jsem se na něho a odešla jsem.

Už se blížil můj první večer na place. Alby pořád nepřicházel s odpovědí, buď mě chce napínat a nebo tak dlouho uvažuje. Věděla jsem že bych se měla co nejrychleji zapojit, ale jak když jsem nevěděla kam patřím. Přišel ke mě chlapec jménem Chuck, byl asi o hlavu menší než já.
"Ahoj Chucku" pozdravila jsem ho zdvořile.
"Ahoj .... Už si pamatuješ své jméno?" Zeptal se opatrně Chuck.
"Ne ještě ne"
"To nevadí, vzpomeneš si" řekl klidně Chuck a mrkl na mě.
"Málem bych zapomněl" odtrhl se od uvažování Chuck.
"Tady máš" podal mi nějakou látku a polštář. Po roztáhnutí té plachty jsem zjistila že je to houpací síť.
"Uvaž si ji někde ke stromu"
"Dobře, díky" přátelský jsem se usmála a on mi úsměv oplatil.
"Jinak, kdyby jsi něco potřebovala tak jsem tady pro tebe"
"Díky. Je fajn mít něhoho na koho se můžu spolehnout, hlavně tady kde skoro nikoho neznám" Chuck se ještě víc usmál a odešel.

Už byl večer a z labyrintu vyběhl Minho a Ben. Už jsem chtěla jít k nim. V tu chvíli me Newt zastavil
"Půjdu s tebou"
Jenom jsem přikývla. Došli jsme k nim a Newt začal.
" Bene, Minho tohle je náš nový přírustek. Ještě neznáme její jméno, ale ona si vzpomene" chytl mě Newt kolem ramen a já se mu hned vyprostila a podala si s chlapci ruku. Newt se na mě nechapvě díval. Já jsem jenom kývla rameny
"Newte, myslím že jsme si nerozuměli" dala jsem mu prst na hruď a zatlačila ho ke kamenné zdi.
"Dívej se, to že si jediný s kým se tady zatím bavím, neznamená že máš nějaké výhody, jasný?!"
Newt jen přikývl
"Jsem ráda že se dokážeme domluvit" odešla jsem, nelíbilo se mi že si mě takhle přivastňoval.

Už jsme šli spát, s Albym jsem nevyřešila sprchy, takže jednu noc to budu muset vydržet bez umytí.

Byla jsem unavená, takže jsem usla rychle, ale né na moc dlouho.
Zdál se mi sen, teda myslím že to byl sen. Asi jsem si začala vzpomínat, docvrnklo mi. Celým tělem mi prošel mráz. Vzpomněla jsem si na Amie, i na film, taky na to jak mi máma říkala že jsem si podobná na tátu, pamatuju si blesky, i tu bolest když mě jeden z nich uhodil a asi jsem si dokonce vzpoměla na své jméno.

Už je ráno. Moc energie jsem nepobrala. Už jsem si všimla ostatních palcerů jak se seřazují u stánku s jídlem. Mám síť poblíž Newta a Chucka. Newt ještě spal. Opatrně jsem kolem něho abych ho nevzbudila. Někdo me chytl za ruku, otočila jsme se a Newt mě držela za zápěstí, ale pořád spal. Vzala jsem jeho ruku a dala mu ji zpátky. Má asi živé sny, zápěstí mě po jeho stisku bolelo, udělal mi tam modřinu. Šla jsem se nasnídat a už tam seděl tlouštík Chuck a cpal. Přišla jsem k Pánvičce
"Ahojky, tak co je dnes na jídlo?" Promnula jsem si ruce
"Dobré ráno šípková princezno, dneska máme krupicovou kaši"
Nebudu lhát, to jak mi řekl šípková se mi líbilo.
"Oooo tak to mi naber hodně" usmála jsem se na Pánvičku.

Sedla jsem si k Chuckovi.
"Dobré ráno" řekla jsem mile.
"Dobré" odvětil unavený Chuck.
Hned jsem si vzpomněla na to co mi rikal včera Chuck.
"Chucku?"
"No?"
"Víš jak jsi mi včera říkal že jsi tu pro mě?"
"Ano vím a pořád to platí"
"Ufff, Chucku ty jsi zlato. Věc se má takhle. Zdál se mi sen, aspoň myslím že to byl sen. No prostě jsem si vzpomněla na svojí minulost, na své kamarádky, na bouřku a na blesky'
"No a kde je problém"
"Problém je v tom že moje kamarádka Amie, na mě ve snu křičela. Křičela na mě mojim jménem, teda asi to bylo moje jméno"
"Počkej, ona na tebe volala jménem?"
"Ano"
Chuck přestal žvýkat a podíval se na mě s otevřenou pusou.
"A pamatuješ si to jméno?" Zeptal se trochu vyděšeně Chuck
"Jo"
Chuck se na mě podíval
"No tak...." A rozmáchl kolem sebe rukama
"Kaya, volala na mě Kayo"
"Ty-ty jsi si vzpomněla" Chuck se rozzářil.
"Gratuluju!!!" A skočil mi kolem ramen. Byla jsem neskutečně ráda.
Smála jsem se na celé kolo. A přiběhla jsem za Newtem.
"Vzbuď se, vzbuď se Newte" začala jsem s ním třepat.
"Co se děje, hoří nebo co je tak důležitého" zeptal se rozespale Newt.
Klekla jsem si k němu.
"Newte, já- já, už jsem si vzpomněla, pamatuju své jméno!!"
"Cože" Newt si rychle sedl a vyvalil na mě oči.
"Jsem Kaya!!" Začal se překvapeně smát a obejmul mě ještě pevněji než předtím a zase mi dal můj zrzavý pramínek vlasů za ucho.
___________
Dneska trošku delší.
Normální kapitola obsahuje kolem 700-800 slov a tahle má přes 1000, neuměla jsem přestat psát 😅.

- Kaya