Heartbroken

1. Kapitola - Narozeniny

Louis

Stojím v kuchyni a koukám na dort, který jsem stvořil. Žádná sláva to nebyla. Nejsem zrovna zdatný v pečení.
Vlastně v kuchyni vůbec.
Ale co bych pro svou dceru neudělal?

Emma, tak se jmenuje. Dneska jí je patnáct let.
Tak rychle vyrostla.

Pamatuji si loňské narozeniny, strávili jsme je na fotbalovém zápase. V tomhle je celá po mě. Aspoň v něčem, protože jinak je celá po Harrym.
Její vlasy jsou vlnité a její oči mechové.
Nejvíce z něho má úsměv s ďolíčkami.
Tolik mi ho připomíná, a to mi láme srdce.
Je to jeho biologická dcera, takže u něj zůstala Emily, moje biologická dcera, kterou jsem neviděl čtrnáct let.

Opět se mi vybaví ten den, kdy jsem jí viděl naposledy, a zároveň s touto vzpomínkou se vynoří ta další.

Vzpomínka

Naše dcerky budou brzo slavit první narozeniny. Byl jsem rozhodnut udělat je speciální. Přece jenom mít dvojčata se jen tak nepoštěstí. Obě byli nádherné, ale taky dali zabrat. Většinou se budily na střídačku, takže jsem dlouhou dobu vypadal jako chodící zombie.
S Harrym jsme díky tomu měli na sebe málo času. A podle toho vypadal i náš sexuální život.
Hold jsme už nebyli ti mladíci bez závazků.

Dneškem jsem to chtěl zlomit. Už mi dost chyběla naše blízkost. Celou Medicínu jsme denně či ob den provozovali sex. Za poslední rok tyto zážitky mohu spočítat na prstech jedné ruky. Což je žalostně málo.

Odemknu tichý byt, Harry zřejmě odběhl do nemocnice. Protože, když jsem odcházel ještě tu byl. Zalhal jsem mu, aby nešel do města se mnou.
Musel jsem, kvůli překvapení pro něj.
Řekl jsem mu, že se do příjezdu našich dcer, které byli u moji maminky v Doncesteru, nevrátím.
Nyní jsem potichu kráčel do kuchyně.
Položil jsem naši večeři do kuchyně. A s balónkem ve tvaru srdíčka, jsem se vydal k naší ložnici.
Potřeboval jsem do něj dát překvapení pro Harryho.

Už na schodech jsem uslyšel zvuky z ložnice.
Napadla mě myšlenka, že Harry do nemocnice přece jen nešel. Balónek jsem rychle schoval do kapsy a s širokým úsměvem a myšlenkou, že by jsme mohli zkusit stihnout si zavzpomínat na časy kdy jsme studovali jsem začal otevírat dveře naší ložnice.
Úsměv mě přešel při otevření dveří.

Harry a Nick v naší posteli.
Nemohl jsem uvěřit svým očím. Cítil jsem pálení očí, jak moc se chtěli mé slzy dostat na povrch. A zároveň to sevření srdce. Ledová ruka mi ho drtila.

První si mě všimnul Nick. Ihned dal vědět Harrymu co se děje a to byl signál pro mě.

Otočil jsem se a rychle vypadl z bytu. Nasedl jsem do auta a vyrazil k našim.
Své emoce jsem se snažil zadržet, abych do Doncesteru dojel v pořádku. V okamžiku kdy jsem dojel na příjezdovou cestu mojí rodiny a vypl motor, jsem se zhroutil.
Moje srdce se rozpadalo na milion kousků.
V tomhle stavu mě našla moje maminka.

Po týdnu, kdy jsem každý Harryho pokus o dovolání se na můj mobil vytípnul. Mi má sestra domluvila.
Že bych si s ním měl promluvit. Už kvůli holkám. Dokonce mi doporučila ať navštívíme manželskou poradnu. Prý nám pomohou.
Ač manželé nejsme.
Souhlasil jsem.
Přece jenom jsem Harryho i přesto miloval. Dával jsem si to zavinu. Kdybych se býval víc věnoval i jemu nestalo by se to.