Heartbroken

8. Kapitola - Tohle se nemělo stát!

Louis

Upstairs in bed, with my ex boy
He's in the place, but I can't get joy
Thinking on you in the final throes,
this is when my buzzer goes.

Po prožitých orgasmech nejsem ničeho schopen. Vyčerpaně usnu.

Vzbudí mě až vyzvánění telefonu.

,,Lou, vypni to."

Ozve se za mými zády, chraplavý hlas Harryho.

,,Doprdele!"

Vykřiknu a vylítnu z postele.
Okamžitě na sebe začnu házet oblečení.

,,Lou?"

Osloví mě něžně Harry, až mám tendenci přestat se oblékat a vrátit se k němu.

Jenže telefon mě vrátí do reality.
Volá mi Zayn.
Vytípnu mu to a kouknu se na hodiny.
Je skoro půl druhé.
Mohl bych mu říct, že jsme byli celou dobu u právníka.
Zatím co přemýšlím nad výmluvou.

Harry mě zezadu obejme, sjede rty po mém krku až na klíční kost.
Je to moje slabina.
Nejraději bych se mu poddal, ale nemůžu. Doma na mě čekaj holky a Zayn.

Sakra Zayn.
Já ho podvedl.
Jsem jako Harry.
Odstrčím Harryho od sebe a soukám se do trika.

,,Neodcházej Lou! Prosím."

Přejde opět ke mě moje zhouba.

,,To nejde!
Tohle se nemělo vůbec stát Harry.
My dva nemůžeme být spolu. Ty máš ženu a já mám přítele."

Odeženu ho od sebe.

,,Rozvádím se s ní.
Beztak to manželství bylo na okrasu.
Vyplatím jí peníze a tím to pro mě končí.
Buď se mnou Lou.
Já tě miluju! Odpusť mi to vše, vynahradím ti to."

Přejde přede mě, a políbí mě.

Polibek mu opětuju, ale pak se mi v hlavě rozsvítí kontrolka.

Odstoupím od něj.

,,Ale já nemůžu Zayna opustit. Nejde to. Promiň!"

Zašeptám se slzami na krajíčku.

Než si stačí všimnout uteču pryč.
Před hotelem se rozeběhnu co nejdál od něj. Zastavím se až někde v parku. Opřu se o strom a nechám slzám volný průběh.

Tohle je solidně v háji. Nemělo se to stát.
Zavřu oči a vybaví se mi to.

Líbáme se jako by byl konec světa.
Cítím jak mi Harry vyhrnuje tričko.
Ani já nezůstanu pozadu a svléknu to jeho. Odhalím tak jeho hrudník, který je poset novým tetováním.
Prstem přejedu po písmenu L.

,,Vždycky jsi byl v mém srdci. Takhle tě aspoň nosím na kůži, aby každej viděl, že moje srdce je už zabrané." zašeptá mi do ucha a následně ho zkousne.

Prudce otevřu oči, ze kterých se mi valí slzy.
Ne, nemůžu na to myslet.

Po patnácti minutách kdy se snažím uklidnit se mi to jakžtakž povede.
Zavolám Zaynovi a omluvím se, s výmluvou, že jsem u právníka sepisovali papíry kvůli holkám.

Ještě mu řeknu, že cestou nakoupím a dám si kafe.
A zeptám se zda holky něco nepotřebují.
Zayn nic netuše mě ujistí, že je o holky postaráno.
Se špatným svědomím a milióny výčitek položím telefón a vydám se nadruhou stranu parku.

Kde nachvíli zalezu do kavárny.
Musím se dát něják dohromady.
Aby na mě Zayn nic nepoznal.

Upijím kafe, stále se topící ve výčitkách.
Celé ty roky jsem se léčil z bolesti, kterou mi Harry Styles způsobil a teď?
Provedl jsem absolutně stejnou věc Zaynovi.
Kdo jsem bych soudil ostatní?