Heartbroken

15. Kapitola - Hi&Opps

Všude kolem mě je tma.
Žádné světlo na konci tunelu, jak se o tom mluví.
Jen tma.
Jsem v pekle?
Pak uslyším hlasy.
Jeden je pisklaví, poznám ho.
Je můj.
Druhý hluboký a lehce chraplavý.
Tenhle bych poznal všude.
Šel jsem za těmi hlasy.
Ocitl jsem se na koleji.
Bylo to jako bych se vrátil v čase.
Stál jsem na svém bývalém pokoji, a koukal se na to jak se mé mladší já hádá s Harrym.

Pamatuji si ten okamžik.
Pro mě to byl den kdy jsem zijstil, že Harryho miluju. Tenkrát jsme byli jen spolubydlící na koleji a nemohli se vystát.
Harry byl věčně v učebnicích, nebo na párty.
Dbal na pořádek.
A já?
Bordelář, využíval jsem svůj fotbalový um k balení holek.
Ano, tenkrát jsem často flirtoval s holkama.
Nejdřív jen z hecu, později to bylo pro to abych viděl Hazzu žárlit.
A že on to dokázal dokonale.
První polibek od něj si pamatuju přesně.
Bylo to v této hádce, kterou mám před očima.
Harry mi nadával za můj bordel.
Pořád jsem mu koukal na rty.
Byl rozkošný když se rozčiloval.
Asi proto jsem ho tak rád rozčiloval.
Byl jsem uzavřený myšlenkama nad jeho roztomilostí, že mi nedošlo to ticho. Najednou z ničeho nic jsem byl přitisknut na dveře.
Harryho rty byli nalepené na mých.
Nedokážu ani popsat všechny emoce, které mnou proběhli, když mě políbil.
Od té doby jsme kdykoliv byla příležitost od sebe rty neodtrhly.
Stali jsme se zavislími. Jeho polibky jsem miloval od prvního okamžiku.

Naše první chvíle v posteli, vlastně ani v posteli neproběhla, ani u nás na pokoji.
Jako pár jsme byli na fakultě profláknutý, naštěstí s tím nikdo neměl problém.
Byli jsme na jedné z mnoha párty mediků.
Oba už líznutí.
Znáte pití piva na stojku na jeho sudu? To nás neminulo.
Pak tu byl bodyshot.

Harry si mě vychutnal.
Ležel jsem na kuchyňském stole, do pusy mi dal citrón, kolem pupíku mi rozsypal sůl a dovnitř mi nalil tequilu.
Nemusím vám popisovat jak mě jeho jazyk na mé kůži rozpálil. Řekněme, že to u jednoho panáku neskončilo, i já jich skrz jeho ústa pár vypil.
Přestali jsme vnímat okolí, a všímali si jen sami sebe.
A tam na kuchyňském stole jednoho z mediku, jsem přišel s Harrym o panictví.
Žádná romantika.
Jen vášeň.
Ráno poté jsme se probrali nazí, ležící na stole.
Harryho první věta byla Hi! Má Opss.
Byl to jeden z nejlepších sexů vůbec. Nevadilo, že byl na veřejnosti. Oba jsme byli dost exhibicionisti.
Důležité bylo, že jsme se milovali.

Najednou ve vzpomínce jsem uviděl to světlo. To o kterém se tolik vypraví. Možná mě sem můj mozek zavedl abych umřel s poslední myšlenkou na muže jež tolik miluju.
S úsměvem jsem do toho světla vešel.

Louis

Otevřel jsem oči, a hned je zavřel.
To světlo bylo oslepující.
Uslyšel jsem najednou pípání přístroje vedle mě.
Slabé hlasy kolem.

,,Už se probouzí," slyším říkat Emmu.

,,Já žiju?
Neumřel jsem?"

Zachraptím a otevřu oči.

Moje dcery se na mě šťastně vrhnou.

,,Nenechali bychom tě jen tak odejít. Na to tě všichni moc milujeme."

Odpoví mi Emily.

Když se maličko oddálí, rozhlédnu se.

,,Kde je Harry?"

Optám se dcer, když ho nikde nenajdu.

Než mi odpoví, vybaví se mi jeho slova o tom, že mě zachrání, i kdyby mi měl dát jeho srdce.

Lehce panikařím, to snad neudělal.
Blázen je na to dost, ale já ho potřebuji vedle sebe.

,,Víš, Harry aby tě zachránil, musel sehnat dárce.
Srdce se neschání tak lehce Tati.
Na štěstí, nebo neštěstí se nedaleko stala smrtelná nehoda.
Motorkář narazil do stromu. Nebylo to lehké sehnat od jeho příbuzných souhlas o tom, že by z těla toho člověka vzali srdce pro tebe.
Ale Harry to dokázal. Byl jsi dlouho v umělém spánku, aby se srdce ujmulo.
Což se podařilo.
Ty jsi vzhůru.
Harry tu byl denně u tebe. Dnes, šel na pohřeb toho kluka co umřel.
Aby vyjádřil soustrast.
Měl by každou chvíli dorazit."

Domluví má dcera.

Žiju, mám nové srdce.
Jen doufám, že i tohle srdce bude milovat Harryho stejně jako já. Moje tělo, má mysl mu patří.
Usměji se na holky. Snad už teď bude všechno v pořádku.
Najednou se otevřou dveře a v nich se objeví Harry.
Jakmile spatří, že jsem vzhůru, objeví se na jeho tvářu široký úsměv a ty ďolíčky co miluju.

,,Lou konečně jsi vzhůru."

Dojde ke mě, a já se ocitnu v jeho pevném objetí.

,,Tolik jsem se bál, že se neprobudíš, že to srdce tvé tělo nepřijme. Už jsem ani nedoufal."

Znova se rozpláče.

,,Jsem tu. Už nikam nehodlám odejít.
Právě u sebe mám vše co nejvíc potřebuju."

Řeknu mu do ucha.

Harry se na chvíli oddálí, a věnuje mi široký úsměv.

,,Miluju Tě!"

Byli to otravné týdny v nemocnici, ale tentokrát mě Harry nechtěl jen tak pustit. Bál se. Nebudu lhát sám jsem se moc bál. Ale těšil jsem se domu. A hlavně jsem se těšil až si ho vezmu.
Harrymu jsem se svěřil s tím co jsem viděl ve snu.
Kdy jsem si myslel, že jsem mrtví.
Byli to naše vzpomínky.

,,Víš Lou, miloval jsem tě už od prvního okamžiku co jsi mi vstoupil do života.
Díky tobě jsem vše co znám přehodnotil.
S tebou mi do života vstoupilo slunce."

Řekne a políbí mě.
Možná teď opravdu začíná šťastné období Louise Tomlinsona.

Harry

Louis byl vzhůru, a nové srdce mu pracovalo výborně. Bál jsem se.
Když mi omdlel v náruči než přijela záchranka, myslel jsem, že to byla poslední chvíle kdy jsem slyšel jeho hlas, viděl ty zářící studánky.
Než jsme dojeli do nemocnice,  probíhalo mi myslí, jak jsem byl hloupý.
Že jsem se svou blbostí připravil o patnáct let života s ním. Kdybych býval s ním byl, třeba by neonemocněl.
Třeba bych mu zakázal brát tak silné prášky, které mu odrovnaly jeho srdce.
Když mluvím o jeho srdci. Nedokázal jsem ho zlikvidovat podle předpisů nemocnice.
Neberte mě špatně ani se neznechucujte, ale tohle srdce ač jsem zlomil mě milovalo.
Bylo několik let součást Louisova života. Musel jsem ho pohřbít.
Pohřbil jsem s ním i svůj hřích a bolest ze ztráty Louise a Emmy.
S novým srdcem nastal náš opravdu nový začátek.

Nebyl jsem si jistý zda dělám dobře.
Ale už jsem nechtěl strávit ani minutu bez něj. Byl pro mě vším.
Do nemocnice jsem si pozval starostu městečka.
Do Louisova pokoje nacpal mou a jeho rodinu, plus nejbližší přátelé.
Hodlal jsem si ho vzít. Nebyla to zrovna svatba snů.
Ale jak už jsem říkal, nechtěl jsem být bez něj už ani minutu.
Louis souhlasil.
Nevadilo mu, že se vezmem v nemocnici. I na něm bylo vidět, že se nemůže dočkat.
A tak ačkoliv jsme neměli ani jeden oblek, a Lou dokonce ležel stále připojen na přístroje.
Žádné květiny, žádné starosti. Prostě jen on a já a naši nejbližší. Bylo to dokonalý.
Pocelou dobu jsem měl možnost slyšet jeho srdce, které od teď patřilo mě.
Z nemocnice jsem ho propouštěl o tři týdny později už jako Louise Stylese.

Poslední kapitola dopsaná. Louis přežil. A s Harrym se konečně vzali. Snad se vám kapitola líbí❤😊
Příště bude už jen Epilog.
Děkuji za vaší podporu.❤❤