Heartbroken

14. Kapitola - Velký chlapci nepláčou.

Do you know what's worth fighting for,
when it's not worth dying for?
Does it take your breath away,
and you feel yourself suffocating?
Does the pain weigh out the pride,
and you look for a place to hide?
Did someone break your heart inside?

Louis

Nevím co jsem si myslel.
Přivést si Nicka domů, a myslet si že na něj Harry zapoměl?
Tolik jsem věřil v nový začátek, že jsem opravdu vytěsnil co se mezi nimi stalo.
Teď s naštvaným, a zároveň smutným výrazem stojím před Harrym a dožaduju se odpovědi.

Uvnitř mě se vše kroutí a já nejsem schopen ničeho.

Jen prostého lapání dechu.

Zrak mám upřený do trávníku.
Bojím se na něj podívat.

Co bych v jeho očí uviděl?

Najednou si připadám strašně maličký.

Kdybych býval netrval na přestěhování do Londýna možna bych tu nejistě nepostával.

Než stačí Harry cokoliv říct, vymýšlím si scénaře jak tohle skončí.

A všechny končí mým zlomeným srdcem.

Zhluboka se nadechnu, a zvednu pohled abych čelil jeho očím.

Harry se na mě smutně dívá.
Než řekne.

,,Louisi, jak si můžeš myslet, že žárlím na Thomase?
Kvůli Nickovi?"

V jeho očích je bouře pocitů.

,,Já, jen jsem zmatený, ano?
V LA mi řekneš, že nevíš jak budeš reágovat až ho potkáš a pak najednou po jednom týdnu v Londýně je u nás doma.
Navíc s chlapem, který k tobě stojí nebezpečně blízko."

Dodá a jeho hlas nese špetku drsného podtónu.

Mometálně musím vypadat jak blázen, ale usmívám se.

Harry žárlí, ale na mě.

,,Harry, tohle je nový začátek. Potkal jsem je a bral to jako osud.
Odpustil jsem tobě, a uvědomil jsem si, že bych měl odpustit i Nickovi.
Byl i mým kamarádem.
Tohle je tlustá čára za minulostí."

Vydechnu a přiblížím se k němu.

Obtočím mu své ruce kolem krku, a do rtů mu vtisknu něžný polibek.
Harryho strnulost konečně poleví, víc mě na sebe přitiskne a polibek prohloubí.

Po chvilce své rty odrthne a zašeptá.

,,Jsi ten nejlepší chlap pod sluncem, víš to? Miluju Tě."

Opět se vrhne na moje rty.

Moje srdce udělá několik přemetů.
Bál jsem se zbytečně.

,,Pojď za nima.
Máme si co vyprávět."

Zatáhnu ho zpět do domu.

Nakonec z toho byl hezký den i večer. Kluci se zdrželi na večeři a poznali naše holky.
Harry si mě celou tu dobu hlídal.
Jakmile se Nick nebo Thomas ocitli v mé blízkosti byl u mě i on a jakýmkoli způsobem dal najevo, že jsem jeho.
Ať už to bylo posazení do jeho klína, polibek do vlasů, nebo jeho paže omotaná kolem mého pasu.
Líbilo se mi to.
Díky tomu jsem se cítil pro něj jedinečný.

Nick s Thomasem se stali součástí naší domácnosti.
Tak se není čemu divit, že se účasnili oslavy narozenin našich holčiček.

Dnes jim bylo šestnáct let.
Neuvěřitelně to uteklo.
Loni jsem byl nešťastný, mohl jsem snít o setkání s Emily.
A už vůbec jsem si nepředstavoval, že budu s Harrym.
Dnes tu stojím s širokým úsměvem. Sice mě mrzí, že mi  Harry nedovolil účast na pořádání oslavy.
Dle jeho slov mě nechával odpočinout.
Ale nakonec jsem byl i rád. Pravda byla, že jsem po nemoci a jsem unavenější.