Heartbroken

Epilog

Jmenuji se Emma Styles Tomlinson Malik, a chtěla bych vám říct svůj příběh.
Ale to by jsme tu byli na dlouho.
Takže zkráceně. Narodila jsem se spolu se svou sestrou Emily náhradní mamince. Měli jsme ty dva nejlepší táty na světě. Sice to trvalo než se naše rodina dala dohromady, ale nakonec jsme měli to nejhezčí dospívání.

Z Emily se stala doktorka, po otcích. Kariéru má úspěšnou a k tomu tři malé kluky.
Byli to raubíři.
Ale i tak jsem své synovce milovala. Jejího manžela Andyho jsem teda musela dlouho rozdýchávat.
Protože na úplném začátku byl děsný homofób.
A Tátové to s ním neměli lehké.
Jenže Emily ho hluboce milovala.
Nakonec si Andy dřív než bylo pozdě uvědomil, že svým postojem by mohl přijít o Emily.
Šel za Tátami a promluvil si s nimi. Nyní se na ně obrací pokaždé, když potřebuje radu, a s Tátou Harrym chodí na golf.

Já jsem jiného těsta než má sestra. Vždycky jsem byla.
Už na střední jsem zijstila, že mě nebudou přitahovat kluci. A není to výchovou, jak se mi pár pitomců posmívalo.
Od malička jsem milovala fotbal, a klučičí věci.
Né že bych se cítila být klukem.
To zas né.
Často jsem se navlékla do upnutých šatů s vysokýma podpadkama.
Ale láska k fotbalu mi zůstala do dnes.
Po střední jsem se vrátila do LA.
Chtěla jsem hrát pod vedením Zayna Malika.
Bydlela jsem u něj a u jeho manžela.
Zaynův manžel měl dceru, Judy, po jejich svatbě jí Zayn adoptoval.
Byla stejně stará jako já.
Hned jak jsem jí uviděla zamilovala jsem se.
Byla dokonalá.
Měla blond vlasy po ramena.
Nosila takové ty půlená trika.
A já obdivovala každý kousek její kůže.

Trvalo to než jsme si obě přiznali city, ale nakonec to za to stálo. Nyní bydlíme v Doncesteru, kousek od mých otců.
A máme adoptované holčičky, dvojčátka. Max a Madison.
Nechala jsem si příjmení obou otců. Protože jsem je tolik milovala.
A samozřejmě příjmení mé ženy Judy.
Uběhlo tolik let. Tátové byli dědečkové a to doslova.
Oba měli šedivé vlasy. Ale na kráse jim to neubralo.
Všichni jim mohli závidět, že i po letech se tolik milovali.

Hodně lidí se pozastavovalo při pohledu na jejich domek.
Byl bílý s červenou střechou. A když se zadívali opravdu pečlivě, spatřili je sedět na zápraží, ruku v ruce natisklí k sobě.
Byla jsem za ně ráda.

               *****
 

Byl sychravý podzim, venku byla mlha.
Ale i přesto to byl pěkný podzimní den.
Milovala jsem podzim na tomhle pobřeží. Byl krásně barevný.
V tom jsem byla celá po tátovi Louisovi.
Podzim miloval pro jeho barevnost.
A pro tiché tóny linoucí se z rádia, které mu vždy dokázali projasnit den.
Vzala jsem holky na procházku.
Po ní jsme zamířili k mým tátům na malou svačinu.
Děláme to tak už od jejich narození.
Vešly jsme na zahradu mých otců.
Holky běželi na prolejzačky.
Já se vydala do vnitř domu, abych tátům pomohla s přípravou svačiny.
Jejich dům voněl vanilkovou vůní.
Došla jsem do kuchyně, ale ta zela prázdnotou.
To bylo divné.
Tátové byli vždy v kuchyňi a čekali na náš příchod. Zaposlouchala jsem se do zvuků domu a nic.
Dům byl prapodivně tichý.
Vydala jsem se k jejich ložnici.
Nikdy jsem tam nevstupovala.
Ale teď byla krajní situace.
Nevěděla jsem kde jsou.
Zaklepala jsem a nic. Žádný zvuk.
Stiskla jsem kliku a otevřela dveře.

Táta Louis ležel na posteli, a táta Harry byl hlavou zapřen o jeho hruď.
Myslela jsem že jen prapodivně spí, ale ani jeden z nich nereagoval na mé oslovení.
Když jsem přišla blíže zijstila jsem, že ani jeden nedýchá.