Heartbroken

7. Kapitola - Pokoj číslo 28.

Harry

Od Louise jsem jel rovnou domů. Ani jsem nečekal, že by tam byla Taylor.
Určitě někde nahání chlapy, ale to mi bylo jedno.
Pomalu jsem došel do své ložnice.
V hlavě se mi přehrával dnešek.
Šťastná Emily, že jí objímám, nenávistný hlas Emmy. Nakonec i nenávist Emily.
Louisův zadek, a jeho rty.
Ty božské rty.
Sakra cítím nemalý problém v kalhotech.
Vysleču se a jdu se ho zbavit do sprchy.

Kolem půlnoci ležím v posteli. Ale nezamouřím oči. Topím se ve výčitkách víc než předtím.
Svou chybou jsem se připravil o rodinu.
Mohl jsem teď všechno co má Louisův parner mít já.
Místo toho jsem ve falešném manželství.
Bez vztahu k dceři, k dcerám.
Prudce vstanu.
Už tenhle život nechci.

Jdu do pracovny a zadám do vyhledávače právní firmy. Vyberu si tu co vypadá nejseriozněji.
Opíši si kontakt.
Připravím si papíry k rozvodu.
Taylor napíšu zprávu, že s ní potřebuju mluvit ať se zítra navečer objeví doma.
Poté se podívám na hodiny. Ještě stihnu zavolat mamce.

Po dlouhém rozhovoru s mamkou jsem byl klidnější. Po dlouhé době jsme spolu měli rozhovor jako matka a syn.
Cítil jsem se po tom o mnohem líp.

Natáhnul jsem se do postele, a než jsem se vydal do říše snů napsal jsem Louisovi.
Byl jsem odhodlán udělat vše pro to abych si ho vybojoval zpět. I kdybych měl projít peklem, chtěl jsem svého modrookého brunetka do mé náruče, kam vždycky patřil jen on. Byl jsem vůl, že jsem nebojoval už dřív.

Ráno mě zastihne příjemě vyspalého.
Po ranní higieně jsem se vydal rovnou k právníkovi.
Sepsal jsem s ním rozvodové papíry, které stačí jen podepsat.
A zároveň i dokument, který ruší dohodu o nevídání jedné z dcer tomu druhému.
Teď jsem jen čekal až přijde Louis a podepíšeme jí.
Úsměv mi vykouzlila smska.

Kolem desáté, budu ve městě. Sejdem se ve Starbucksu. L

Nervózně jsem čekal v kavárně. Ačkoliv mi psal, že dorazí, tak bylo skoro půl jedenácté a on nikde.
Možná si to rozmyslel.
Ale že by nechtěl vyřešit aspoň to s holkama to mi nesedělo.
Podívám se na mobil, zda jsem nepromeškal hovor či smsku.

,,Harry, promiň.
Zdržel jsem se.
Musel jsem konzultovat jeden případ v nemocnici."

Přiběhne ke stolku Louis.

Vzhlédnu a zadrhne se mi dech.
Je krásnej.
Mírně se pousměji a odpovím mu.

,,Nevadí chápu to, taky jsem doktor."

,,Pamatuju. Tak půjdem k tomu právníkovi?"

Zeptá se mě.

Vyndám z tašky připravené papíry.
Podám mu je.

,,Já už tam byl, potřeboval jsem si něco zařídit.
Tady máš vše sepsaný.
Pročti si to. Když budeš souhlasit podepiš a já to zanesu zpět právníkovi."

Udiveně se na mě podívá.

Ale papíry si vezme a uklidí.

,,Tak co ještě chceš probrat?"

Zeptá se mě a zahledí se na mě svým neproniknutelným pohledem.

,,Vše kolem holek.
Ale raději bych to řešil někde v soukromí. Pronajal jsem nám pokoj na hotelu, protože u tebe to nejde a u mě by taky nebylo soukromí.
Pojď. Hotel je tady přes ulici."

Zvednu se a zahledím se na něj s očekáváním.

Louis na mě upře ty své pomněnkové oči.
Ale po chvilce vstává a vydáme se do hotelu.

Když se ocitneme na pokoji tak Louis konečně promluví.

,,Jen oběd! Nic si od toho neslibuj!"

Zdálo se mi to nebo se mu třásl hlas?

,,Neboj se. Jen oběd.
A mluvení o dcerách."

Mírně se usměji.

Posadíme se naproti sobě.

Mezitím dorazí obsluha. Položím jídlo před Louise a k sobě.
Vyndám láhev bílého kalifornského vína a připravím dvě skleničky.
Jestě dojdu dát ceduli prosím nerušit na dveře, aby sem třeba náhodou nevlezla uklízečka.

Naliji víno do skleniček.
A nahnu se k Louisovi.

,,Na naše dcery!?"

Louis se zahledí do mých očí, nevím co v nich hledá.

Ale nahne se tak zřejmě našel co hledal a ťukne do mé skleničky.

,,Na dcery!" šeptne.

Začneme jíst, a vypravíme si o vyrůstání dcer.
Louis je opravdu příkladnej táta, narozdíl ode mě.
Jeho vztah s Emmou mu závidím. Já jsem neměl odvahu si ho s Emily vytvořit. Bál jsem se bolesti ze ztráty Louise.
Ona mi ho až moc připomínala.
Raději jsem se jí stranil.

Louis

Je neuvěřitelný jak  rychle se věci vrací do starých kolejí.
Celý oběd s Harrym je uvolněný, a celkem klidný. Jídlo bylo výborné.
Momentálně sedíme v křesle naproti sobě, a pijeme už druhou láhev.
Pozoruji každý Harryho pohyb. Opravdu mi to připomíná časy kdy jsme randili.
Harry už hodnou chvíli zírá na mé rty. Snažím se to brát jen jako to, že si nechce nechat ujít žádné mé slovo.
Ale nejde to dobře, protože mé rty hypnotizuje i tehdy když nemluvím.
Upiju vína, abych je něják zaměstnal.
Jenže Harry udělá něco co mě donutí se zvednout. Nebo za to může množství alkoholu v mé krvi?

Vždycky jsem ho miloval, pro jeho postavu, ústa a osobnost.
Ale nejvíce jsem miloval jeho ďolíčky.
A právě to Harry udělá.
S alkoholem v žilách a pohledem upřeným na něj vstanu.
Harry samou nervozitou snad ani nedýcha.
Neví co odemě má očekávat.
Já však přejdu k němu a obkročmo si sednu do jeho klína.

Jako mávnutím hůlky zmizí všechny ty roky trápení.
Jsem jen my dva.
Já a Harry.
Posunu se po jeho stehnech blíže až svým poklopcem zavadím o ten jeho.
Oba nad tím pocitem vzdychnem. Když ten pohyb udělám znova, ucítím Harryho ruce pod trikem a jeho rty na těch mých.

V ten okamžik je to jako výbuch. Vše jde stranou je tu jen chtíč, vášeň a touha.
Harry semnou vstane a já mu obmotám nohy kolem pasu.
Za stálého líbaní semnou dojde k posteli kam mě něžně položí a nalehne na mě.
V tu chvíli nejsem schopen myslet na nic jiného než na jeho rty, které o mě pečují.

Je to jak rozjetý vlak, který nelze zastavit, na to abych zatáhl záchranou brzdu je pozdě.

Tohle šílenství už zastavit nejde.
Vlastně ani nechci aby bylo zastaveno, protože je to tak skvělý pocit.

First touch
The first kiss
First boy who made me feel like this
Oh, pray
It's killing me
I loved you first, why can’t you see?
IFwolfski❤