Heartbroken

6. Kapitola - Jsme sestry

Emily

Nemůžu tomu uvěřit.
Jaká náhoda, že mě na nádraží našel zřejmě manžel mého pravého táty. Vlastně co jsme přijeli sem, tak se stávají tyhle náhody. Nemělo by mě to tolik překvapovat.

Oba na sebe zíráme neschopni slova.
Nakonec se Louis vzpamatuje a vykročí ke mě.
Znenadání se ocitám v jeho náruči.

,,Pane bože Emily, tolikrát jsem o tomhle snil. Představoval si to.
A teď tě můžu konečně zas držet v náruči."

Řekne a nakonci se mu zlomí hlas.

Znova se rozbrečím.
Cítím i jeho slzy. Zřejmě musel hodně trpět naším odloučením.

,,Emily? To je tvoje dcera?"

Ozve se od toho shnědého týpka. Tedy muže mého Táty.

Louis se odemě kousek odtáhne a přitaká mu.

,,Ano Zee to je moje dcera Emily. Mohl bys prosím dojít pro Em?"

Zatímco Zee, nebo jak se jmenuje šel pro mou sestru.
Louis mě znova objal.

"Copak se stalo Emily? Proč si byla na tom nádraží, měla jsi být v klidu doma, a ne lítát venku."

Zeptá se po chvíli.
A působí u toho dost starostlivě.

,,Táta mi konečně řekl pravdu.
O všem. Nemohla jsem s ním být v domě.
Utekla jsem pryč.
Myslela jsem, že se sbalím a odjedu do Londýna za Babičkou a Tetou."

Odpovím mu.

,,Musím mu zavolat. Určitě o tebe má strach."

Pohladí mě. Znova skončím v jeho náručí.
Je to divný pocit cítit konečně otcovskou lásku.

,,Kdo ví jestli."

Šeptnu a do očí se mi nahrnou slzy.

,,Emily, věřím, že má strach. Kdyby ho neměl, nebyl by schopný ti říct pravdu.
Jestli chceš nemusíš s ním mluvit. Jen mi dej číslo."

Vydechne, ač jeho hlas se lehce zatřese. Moc se mu do toho nechce, ale vím že to musí udělat. Je tu pořád ta nesmyslná smlouva.

Vytáhnu mobil a podám ho Louisovi.

Do místnosti vejde ta dívka, která vychazela z ordinace.

,,Em! Zlato. Tohle je tvoje sestra Emily."

Představí nás Louis.

Hned jak ta dívka zmerčí mé jméno.
Rozejde se ke mě a obejme mě.
Tahle rodina si potrpí hodně na doteky zřejmě.
Ale nadruhou stranu její objetí hřeje, a je příjemné.
Cítím se chtěná.
Ani nevím jak, ale rozpláču se.
Moje sestra na tom není jinak.
Nevím jak dlouho stojíme v objetí, ale pochvilce se ozve zvonek.

,,To bude Harry."

Rozejde se Louis ke dveřím.

Nachvíli se pozastaví a otočí se na nás.

,,Holky jděte nahoru a ty Zee taky. Na tohle musíme mít soukromí."

Vydám se sestrou a jejím druhým tátou nahoru. Ještě v chodbě slyšíme jak se můj táta s Louisem zdraví, pak se za námi zavřeli dveře.

Ocitla jsem se v pokoji, který vypadal skoro jako chlapecký.
Všude plakáty fotbalistů, barvy zelené, modré a hnědé.
Když přijdu blíže vidím na plakátech Louise s tím jak mu říkaj Zee.
Oba jsou ve fotbalových dresech. Kousek od toho plakátu je fotka.
Na ní je Emma taky v dresu s fotbalovým míčem a vedle ní je Louis.
Fotka mě donutí opět k pláči.
Jsou si tak blízký.
Uplný opak mě a táty.

,,S Tátou hrajem fotbal je to náš společný koníček. Proto mám takový pokoj. Vlastně nejsem taková ta tipická holka. Spíš mám ráda klučičí věci."

Spustí Emma.
Ta holka je zřejmě ukecaná.
Naprostý opak mě. Možná, že je i optimista.
Jsme tak rozdílné.
Jak si budem rozumět?

Emma

Byla jsem překvapená, že se tu objevila Emily.
Teď obchází můj pokoj a kouká na všechny plakáty a fotky co tu mám.
Ticho mě deprimovalo a tak jsem něco musela říct. Nejsem zrovna jedna z těch lidí co rádo mlčí, naopak.
Jednou mi táta řekl, že bych rozkecala i hluchýho.

Jenže Emily stále mlčela. Chápu, že musí zpracovat ten fakt, že má sestru, a druhého tátu, který je navíc její biologický táta. Ale to já taky.
Zijstila jsem to prakticky jen o chvíli dřív než ona.
Takže se s tím faktem stále srovnávám.
Takže nechápu důvod jejího mlčení.
Né že bych se nesnažila mluvit.

Nakonec jsme si sedly na postel a začaly vyprávět o sobě.
Emily vypadala smutně, když vyprávěla o svém dětství. V tu chvíli jsem Harryho nesnášela ještě víc.
Nevím jak dlouho jsme mluvily, ale už jsem se cítila unaveně.
Natáhly jsme se do postele.
A chytly se za ruce.
Konečně jsem měla sestru.

Louis

Zayn vedle mě v klidu spal, ale já nemohl.
Měl jsem hlavu plnou Harryho rtů a jeho samotného.
Na jeho těle bylo znát posilování.
Nechal si narůst vlasy a ty jeho oči, pořád byli tak krásné.
Ty oči jsem viděl celých čtrnáct let na Emmě.
To jak odcházel, a byl nešťastný. Lámalo mi to srdce. Ačkoliv už jsem ho od něj měl zlomené, to že jsem mu řekl, že se k němu nechci vrátit, bylo to nejtěžší co jsem udělal. Nepřestal jsem ho milovat, ani potom co udělal. Svým způsobem jsem mu už dávno odpustil.
Po léčbě nádoru, jsem zijstil že jsou mnohem důležitější věci na světě než nevěra.

Tím, že jsem mu odpustil, jsem k sobě pustil i Zayna. Do té doby jsme byli jen přátelé s výhodama.
Ale to, že jsem onemocnil, a on se staral o Emmu, nás sblížilo víc. Mám ho rád, opravdu rád. Ale nemůžu ho milovat. To jsem věděl už od začátku.
Je to vůči němu nefér. Emma si celou dobu přeje, aby jsme se vzali.
Ale já nemůžu.
Akorát bych o tím zničil. Už takhle ho ničím tím, že ho držím u sebe.
Jsem sobec.

Kouknu na hodiny, šest ráno. Super, nezamouřil jsem ani na chvíli oči.
Vstanu a jdu do sprchy.
Po vykonání ranní higieny jdu připravit pro holky a Zayna snídani.

Dojdu do kuchyně a pohled mi padne na mobil.
Uchopím ho a podívám se zda mě někdo nescháněl. Najdu jednu smsku.
Je od Harryho.

Louisi, pokud budeš mít čas mohli by jsme dnes k právníkovi. Ať se vyřídí všechny papíry kolem holek. A potom kdyby jsi souhlasil, bych tě rád pozval na oběd. Ať si ujasníme co a jak. H.

Rozbuší se mi srdce.
Znova ho uvidím.
Přečtu si smsku ještě jednou. Asi taky nemohl spát.
Posílal mi jí ve čtyři ráno.
Přitisknu si mobil na hruď.
Jsem zase ztracený.

Neměl bych si ho připouštět k tělu. Nezradil mě jen jednou.
Udělal mi to dvakrát, a já i přesto tu stojím a uvažuji nad tím, že se k němu vrátím.
Co holky?
Cítím, že jsou proti Harrymu. Asi by se s tím nesmířily.
Zayn? Už v noci sem nad tím přemýšlel, vím přesně co cítím. Jenže se kvůli tomu cítím jako zrádce. Zayn si tohle nezaslouží.
Jsem rozhodnut. Vyřídíme jen papíry, a víc se s ním nebudu stýkat. Ač by mé srdce chtělo, nemůžu to udělat.
Odepíši Harrymu ať počítá s právníkem. Na oběd čas mít nebudu.
Je na čase splatit Zaynovi to co pro mě udělal. Musím být s ním. Neodpustil bych si to, kdybych mu ublížil.

Where there's a will, there's a way, kind of beautiful
And every night has its day, so magical
And if there's love in this life, there's no obstacle
That can't be defeated.
IFwolfski❤