FRIENDZONE (SNARRY)

8. Stezka odvahy

Následujícího dne se Harry probudil už normálně v půl sedmé, nasnídal se a všechno v pohodě stihl tak, aby v devět stál připraven oblečený v lyžařských věcech. Jedná věc ale byla divná. Severus zcela chyběl. Když ho šel krátce po sedmé probudit, uviděl jen prázdnou postel.

Doufal, že se do deváté objeví. Jinak by pravděpodobně musel lyžovat s jinou skupinou. A to se mu vůbec nechtělo.

Pět minut po deváté stáli ve vestibulu stále jenom on a pár dalších, ani ne čtvrtina jejich zájezdu. Učitelé úplně chyběli. Z Harryho blízké skupinky přátel tam kromě Lenky a Hermionu nikdo nebyl.

V devět deset se konečně všichni spolužáci objevili. Byli už oblečení a za nimi šli i všichni učitelé.

,, Jakto, že jste přišli všichni pozdě?" zeptal se později Harry na lanovce. Dnes lyžovali na Stadionu, krátkém svahu, kde jízda trvala asi osm minut a dole jste mohli být i za dvě minuty. Teda, pokud jste uměli lyžovat.

,, Proč jste se všichni objevili tak pozdě?" zeptal se znovu Harry a tázavě se na Severuse podíval.

,, Věř mi, nechceš to vědět." snažil se vymluvit Severus. Nakonec se při polední přestávce zeptal Rona, který mu vše řekl.

Ve skutečnosti se asi tři čtvrtiny studentů ráno rozhodlo jít otravovat  profesory. Travis, který spal sám, se vyděsil, když mu před postelí stalo deset teenagerů s maniakálním úsměvem, a strachy skočil z okna. Brumbál a Mcgonagalová málem dostali infarkt, když viděla profesora obrany  doslova zapíchlého do sněhu a kolem něj v kolečku stát jejich studenty. A museli na pomoc zavolat profesora lektvarů, aby vytáhl chudého profesora a seřval ostatní.

Odpolední lyžování proběhlo o něco méně pohodově než dopolední. Rozfoukal se silný vítr a všem lyžařům do očí házel sníh. V půl třetí konečně Brumbál rozhodl, že to nemá cenu a šli na hotel.

Harrymu a jeho přátelům se ale ještě nechtělo na pokoje. Profesoři zůstali zatím venku, a proto se parta shodla, že by mohli jít sáňkovat. Po pár otázkách na majitele jim ukázal lyžárnu, ve které byly staré dřevěné sáňky a tři plastové lopaty.

Šťastně si je vzali a odešli na svah pod hotelem. Po zhruba půlhodině sáňkování je to přestalo bavit, a každý se zabavil jinak. Luna, Ginny a Hermiona si lehly do sněhu a dělaly andělíčky, Draco, Blaise a Pansy stavěli iglú a Ron s Nevillem a Harrym se koulovali. Když se začalo stmívat, tak se promrzlí, ale veselí vrátili na pokoje. Severus ležel na pohovce a četl, když zmrzlý Harry došel do apartmánu.

,, Kde jsi tak dlouho? " zeptal se učitel lektvarů.

,,Sáňkováli jsme." odpověděl Harry přes dveře koupelny a šel se sprchovat. Po deseti minutách už oblečený vypadl z koupelny a svalil se do křesla. Oba v tichu strávili nějaký čas.

,,Kolik je hodin?" položil otázku Harry a podíval se na Severuse, který hodil pohledem k hodinám na stěně.

,, Pět minut po šesté?" řekl a potom se zarazil. Sraz.

Rychle zamířili z pokoje, hodili si bundy a boty, a během třiceti sekund vyběhli ven. Za pár okamžiků seskakovali poslední schody a dívali se na zbytek jejich výletu. Pak se podívali na sebe. Harry s lehce vlhkými vlasy ze sprchy a zrudlými tvářemi a oba s pomuchlaným oblečením.

,, Já vím, že existují i příjemnější aktivity než stání a čekání, ale aspoň byste mohli přijít včas." pokáral je Brumbál, ale s potutelným úsměvem.

,, To není tak, jak to vypadá!" vykřikl nebelvír, kterému tentokrát došlo, co všechny ty pohledy znamenají. Tváře mu zrudly ještě víc, a on se podíval na Severuse, který tlumil smích.