FRIENDZONE (SNARRY)

1. Zpátky v čase I.

Flashback

Severus prošel kolem perfektně upravené zahrady, která kvetla před domem číslo 8 v Zobí ulici. Všechno v této ulici křičelo dokonalostí. Jak pokrytecké. Jako by to sem, do světa zuřící válkou někdo z jiné dimenze teleportoval jenom tuhle ulici.

Zaklepal na dveře domu s číslem popisným 4. Nikdo neotevřel, proto opatrně vytáhnul hůlku, odemknul a prošel již otevřenými dveřmi.

,,Hej, Pottere, Brumbál mě poslal, abych tě vyzvedl!" vykřikl Severus na celý dům. Náhle uslyšel, jako když se ze schodů valí lavina. Před ním se objevil tlustý muž s brunátným obličejem.

,,Žádné zrůdy tady nechceme!" vykřikl a namířil na něj mudlovskou zbraní.

Severus se pochybovačně podíval na kousek kovové trubice v mužových rukou. Rozhodl se neriskovat a rychlým Accio si ji přivolal. Vernon Dursley se na toho čaroděje podíval a rozhodl se, že splynout se zdí bude nejlepší taktika přežití.

Dolů seběhla i jeho manželka, Petunie Dursleyová, a jeho poněkud silnější syn Dudley. To, že vypadal jako mladá kosatka nebylo způsobeno jen dětským sádlem.

Mistr lektvarů si je všechny zhnuseným pohledem přeměřil. Opravdu dokonalá rodinka.

,,Kde je Potter?" zeptal se znuděně, nemá přece celý den na to, aby si povídal s nějakými mudly.

,,Ta zrůda dostala, co si zasloužila!" vykřikl Vernon a zbledl na odstín čerstvě vybělené stěny.

Severus jen nadzvedl obočí nad termínem zrůda. Je tohle opravdu správný dům? Domov Harryho ,zatraceného' Pottera? pomyslel si a s vědomím, že mu ti mudlové nepomůžou, se vydal nahoru po schodech, odkud přišla vypasená rodinka.

Otevřel dveře prvního pokoje, byla to manželská ložnice. Hned je zavřel a přesunul se do druhého pokoje. V něm byla spousta drahých hraček, nejnovější televize a na stěnách byly diplomy za boxerská utkání. Na nich bylo jméno Dudley Dursley. Zavřel i tento pokoj a vešel do posledního. Pokoj byl v polorozpadlém stavu, stará matrace na vratké posteli, ošuntělý stůl a prázdná soví klec.

Mistrovi lektvarů to nedalo, a jal se prozkoumat víc tento pokoj. Pod podlahovým prknem objevil skrýš s obaly od čokoládových žabek a dopisy od přátel k narozeninám. Našel již prošlý kalendář s odpočtem dní do začátku školy. No opravdu, které normální dítě se těší do školy?

Určitě to bylo Potterovým bydlištěm na prázdniny, ale teď tu očividně nebyl. Severus tedy sešel po schodech a zrak mu spočinul na třech Dursleyových, kteří se vyděšeně choulili v rohu.

,,Kde je Potter?" zeptal se svým hlasem, kterým děsil studenty a nejednoho přiměl v hrůze prchat o svůj život.

Petunie byla asi nejvíc při smyslech, věnovala tomu podivínovi vystrašený pohled a odvedla ho k přístěnku pod schody. Severus ho otevřel a v rohu seděl mladý teenager, přesně ten, kterého Severus hledal.

Severus zadržel jen díky veškerému svému ovládání nutkání proklít ty dva mudly. Až příliš mu to připomnělo osudy týraných dětí v mudlovských domácnostech, kde nepřijali magii. Ale Potter přece nemohl být týrané dítě, že ne? 

,,Pottere vstávej, jdeme k tvému blešímu kmotrovi na zbytek prázdnin." řekl Severus a pozoroval zhroucenou postavu v rohu. Bylo mu ho trochu líto, protože teď Harry vypadal jako odkopnuté štěně.

,,Velmi rád, profesore, ale necítím nohy." odsekl a pokusil se zvednout, jenže se zase zhroutil.

,,Jste v pořádku?" zeptal se učitel lektvarů.