Myšlenky jemu

•°°7°°•

Únor 2021

Je to už dva roky a pár dní od okamžiku, kdy mě do obličeje jako poryv větru praštila informace o tom, že Tvé srdce již není k mání.  Po víru událostí se stáhla mračna a srážky zatopily mé oči štiplavými slzami. A ačkoliv ještě několikrát jsem byla otrokyní v poutech vlastních myšlenek soužících moji duši, vždycky jsem dokázala s novým úsvitem odvážně zvednout bradu k probouzející se obloze a hrdě pozorovat její měnící se barvy.

Chci, abys věděl, že jsem silnější, odolnější a uvědomnělejší než dřív. Krvavé šrámy se zhojily a zbyly po nich jen bílé nepravidelné jizvy jako mlčenlivá vzpomínka. Prohrála jsem spoustu bitev a vybojovala mnohá vítězství. A mnohé souboje mě ještě čekají nebo právě stojím v nich a krvácím z jiných ran. Důležité ale je, že zbraně na Tvé linii zmlkly a reznou zastrčené hluboko v hlavě. Přineslo to srdci, onomu zpráskanému a poničenému bojišti, příjemnou úlevu a prostor k hluboké regeneraci. Uvadlou růži vzkřísily blyštivé kapičky rosy a probarvily ji sytějšími barvami.

Zapomínám na to, co jsi pro mě znamenal, nebo píše co jsem doufala a přála si, abys pro mne mohl znamenat a jakou hodnotu bych měla já pro Tebe. Nejsme v pohádkách a kouzla neexistují, přestože naděje nás někdy nutí si myslet opak. Rozum dlouhou rýhou škrtá Tvé jméno vyryté na skořápce mého srdečního svalu. Neboj se, nebolí to. Je to jako shrabávání starého listí, které podzim nafoukal pod kořenoví stromů. Ač listoví moji růži zahřívalo vábivými představami, současně bránilo mé růži vzkvétat a svazovalo její křehké tělo. Lísteček po lístčku teď mizíš v dáli a zanecháváš za sebou prázdné místo, které růže s vděkem a úlevou přijímá. A mé Slunce už pro jeho paprsky nebude mít pomyslných překážek.

Možná ještě není bitva vyhrána, ale vítězství se blíží. O je to vítězství úlevné a jen podpoří Tvé vlastní, jehož jsem byla svědkem. Viděla jsem Tvé dvouleté štěstí. Tvůj milý a upřímný vztah plný lásky a vášně. Je nádherný. Ty jsi nádherný. Ale nejsi můj. A nejspíš nebudeš... Už tolik nebolí to napsat a říct nahlas. Už to spíše hřeje na srdéčku a zahýbá mé rty vzhůru. Závist prohrává.