Myšlenky jemu

•°°4°°•

Únor 2019

Občas mívám pocit, že v Tobě rozpoznávám charakterové nuance sebe samé. Možná to je právě ta zvláštní síla, energie, prskající magie, která táhne mé srdce k Tvému, aby spolu mohly bít v pravidelném klidném rytmu.

Býváš klidný . V hloubce Tvých zornic však lze s trochou snahy zahlédnout skrytou touhu, která z pohledu nezřetelně sálá jako plamínek lucerny, tetelí se pod Tvou světlou kůží a mísí se s krví. Je neoddělitelná od Tvého těla, s promyšleností se schovává, ale já vím, že tam je a chce dostat příležitost naplno se projevit. Upřímně věřím, že je schopna přetvořit se v nezměrnou něhu a náklonnost, upřímný a ryzí cit.

Vidím tě jako ne klidného, ale trpělivého, vyčkávajícího, rozumného člověka se zavřeným poupětem v hrudi, která, až nadejde ten správný okamžik, rozkvete v překrásnou karmínovou růži plnou vášně.

A tak se jednoho dne stalo.

Zasvitly paprsky, spadlo pár kapek deště a těsně semknuté listy poupátka povolily. Z mladého chlapce se stává muž. Pod žebry se ze středu růžového květu šíří sladký vzduch, který proměňuje Tvůj úsměv v nejčistší roztomilost. V očích se Ti zrcadlí něžnost, kterou s trpělivostí sobě vlastní předáváš té, která je jako slunce. Díky jejím pohledům Tvé poupátko hřeje sluneční svit, díky jejím opatrným polibkům nasává vláhu. Touha, která tak dlouho snila o něčí blízkosti,  se mění na blaživé přátelské teplo náklonnosti prýštící z každičké jednotlivé buňky Tvého těla. Vše, co jsi celou dobu nosil v srdci, vydáváš ven, prudce a upřímně, jak jen to mladý a zamilovaný muž dokáže.

Máš růži. Máš ji přímo u srdce. Je tak nádherná, tak dokonalá, opravdová a laskavá. Darem by ji chtěla každá žena.

Zatímco Tvůj květ se rozpíná, mé poupě se sklíčeně hroutí samo do sebe. Ale občas, když kolem projdeš se svojí růží, zacítí ten mámivý odér  a slastně se zatetelí, jako když malé osiřelé dítě v davu zahlédne tvář podobnou matce, která mu chybí, chtělo by se k ní přivinout a získat tak to, co mu schází.

Zahlédnout v Tobě to tajemství chtělo trpělivost, zájem a čas. Kdyby jsi chtěl, kdyby tomu nadešla alespoň jedna vhodná chvíle, mohl ses tehdy zadívat do mých očí a zahlédnout kus sebe v mém nitru, kolem kterého se jako zlato třpytí nejčistší a nejhlubší cit, barevnější než všechny barvy světa. Protože takové je mé poupátko uvnitř, má růže, má touha, má láska.