Chvíle naděje | ✖️

7. kapitola | Všechno záleží na přítomnosti a budoucnosti

/červenec 1995/

Život Arii a Willow Pettigrewové se změnil v momentě, kdy Stefani Blacková přišla do jejího bytu se zprávou, že Regulus Black není roztrhán nemrtvými a nachází se v stavu kómatu v domě Blackových na Grimmaldově náměstí 12. Aria ihned všeho nechala, vyzvedla svou dceru na návštěvě u kamarádky a zamířila společně se Stefani do domu, kde ležel její snoubenec a otec její dcery, kterého považovala za mrtvého.

Sice si toho nikdo nevšiml, ale zpráva o Regulusově stavu přivedla Ariu zpět do rodiny Blackových, které se před tím výrazně stranila. Ve válečných letech kvůli bezpečnosti sebe a své dcery, dvanáct let po válce pro omyl Siriusova zatčení a další rok pro svůj stud, který cítila za svého zločineckého bratra. Ovšem po příchodu švagrové Stefani do jejího bytu se slovy odpuštění a zprávou o tom, že se její studentská láska nachází v polomrtvém stavu, ze kterého by se dal zachránit, zapomněla na všechno ostatní.

Na všechny dřívější křivdy se zapomnělo a jediné téma zůstalo na stole – Regulus Black. Aria – i přesto, jak moc byla posedlá plánováním a kontrolou – nepřemýšlela, jak se bude chovat po tom, až se Regulus vzbudí. Právě teď se soustředila pouze na jediný cíl; pomoct člověku, kterého jí osud sebral příliš brzo. Také si ve své hlavě svou přítomnost u jeho lůžka ospravedlňovala tím, že chce vrátit dceři otce.

Pro Willow tato situace byla naprosto nová a nevěděla, jak se k ní stavět. Svého otce neměla šanci poznat, protože se narodila jako pohrobek. Zároveň se o jeho identitě dozvěděla pouhý rok a půl zpátky. Avšak, vyprávění o hrdinném Regulusovi Blackovi z úst své matky si pamatovala. Když se necelý měsíc zpátky dozvěděla o návratu lorda Voldemorta, sama sobě dokonce udělala příslib, že svého otce pomstí a bude bojovat za stranu dobra stejně jako on.

Cesta z domu své kamarádky Daphne Greengrassové na Grimmaldovo náměstí 12 byla nejdelší cesta jejího života, i když ve skutečnosti trvala necelou čtvrt hodinu. Nemohla se dočkat, až svého otce spatří. I přestože měla na svou tetu Stefani – kterou téměř vůbec neznala – mnoho otázek, samým nadšením ze sebe vypustila ani jednu. Tolik emocí a myšlenek jí běhalo hlavou, že se dokázala soustředit pouze na všechny ty scénáře, které si ve své hlavě vykreslovala.

Jakmile konečně všechny tři dorazily na Grimmaldovo náměstí 12, téměř klusem vybíhala schody a zamířila do pokoje, na kterém bylo napsané křestní jméno jejího táty. Jak moc byla natěšená, skoro vyrazila dveře v pantech. Potom se jí konečně naskytl pohled na postelové lůžko, na kterém byl ustrojený černovlasý muž se zavřenýma očima. Klečel u něj její strýc Sirius společně se skřítkem Kráturou, kterého viděla Willow úplně poprvé.

„Krátura se klaní ctihodné slečně Arie," reagoval ihned skřítek směrem k blonďaté ženě. „Můj pán Kráturovi mnohokrát vyprávěl o vaší obrovské inteligenci a kráse, ale Krátura musí podotknout, že jakákoliv slovní zásoba nedokáže přesně vystihnout skutečný obraz."

Aria byla překvapená jeho ohromeným pohledem a úklonou. „D-děkuji ti, Kráturo," vypravila ze sebe nejistě. „Moc si vážím tvého obdivu."

Skřítek se obrátil na Ariinu mladší kopii a též jí věnoval svůj shrbený hřbet. „I vás moc Krátura vítá v sídle vašeho ctihodného pana otce, jeho pána. Pan Sirius o vás Kráturovi vyprávěl a Krátura si pamatuje, jak se na vás pan Regulus těšil. Tolik vás miloval, i když jste ani nebyla na světě. Až se pán probudí, srdce mu pukne radostí, že jste přežila tu hroznou dobu."

„Merline, takové uvítání jsem já nedostala," poznamenala sarkasticky Stefani do Siriusova ucha na oko uraženě. Ve skutečnosti ale moc dobře věděla, že skřítkova úcta ke svému pánovi nemá mezí a i přestože mu nemůže sloužit přímě, tak všechno to snažení přenese na své nejbližší.