Chvíle naděje | ✖️

16. kapitola | Droga, bez které se nedá být

/srpen 1995/

Prázdniny v roce 1995 byly naprosto odlišné než ty předchozí. Především pro děti kouzelníků, kteří byli součástí Fénixova řádu. Hned po první schůzi této odbojové organizace se do obrovského domu po Blackových na prázdniny přestěhovala Willow Pettigrewová, Viola Blacková, Jamie Abbottová, Rolf Scamander, Astrid Blacková, Andrew Lupin, Hermiona Grangerová a samozřejmě vybrané děti Weasleyových – dvojčata a Ron.

Všechny tyto děti na jednu stranu předpokládali, že si svou přítomností v Hlavním štábu zajistí informace, které jim nejsou dospělí schopni poskytnout, ale opak byl pravdou. Při každé schůzi za dospělými zavíraly dveře a mladá generace z přísně tajných jednání slyšela jen střípky, které však nedávaly dohromady žádný smysl.

Celá parta dětí tvořila velmi zajímavou směsici, která však nedokázala velmi pěkně fungovat dohromady jako tým. Astrid se více sblížila s o dva roky mladší Hermionou, která byla téměř ze stejného těsta a společně si notovali, že vrstevníci Astrid se vůbec nesoustředí na zkoušky OVCE a Hermiona si pro změnu neopustila poznámky na Andrewa, Rona a Willow, kteří vůbec nevěnovali pozornost NKÚ.

Společně však celé večery trávili ve společném pokoji, kde měli postele sražené k sobě, hráli Řachavého Petra nebo si vyprávěli vtipné historky z dob minulých. Skoro zapomněli, že tu s nimi mohl sedět Matheo Jones, který teď tráví prázdniny v Malfoy manor nebo Ginny Weasleyová, která byla zavražděna Bartym Skrkem.

„Kdy máš další rande s Alice?" zeptala se zájmem Viola Blacková svého bratrance, zatímco ležela v náruči Freda Weasleyho.

„Pozítří mi začíná další pracovní týden ve Zmrzlinkářství, takže jsem jí poslal sovu, aby se tam za mnou zastavila," odpověděl zasněně Rolf. „Vzhledem k tomu, že už u pultu nevysedává Cedric, tak bych uvítal nějakou společnost a Alice má to prostředí moc ráda."

„Kde vlastně Cedric celou dobu lítá?" zajímala se zrzavá Jamie.

„Má nový objev," uchechtl se George. „Já ji teda ještě neviděl, ale musí být opravdu krásná. Takhle náš Cedric neobletoval ani Cho."

„Co si myslíte, že teď dělá Harry?" nadhodila Hermiona pochmurně.

Willow pohlédla na hodiny. „Právě teď?" pozvedla obočí. „Pravděpodobně se dohaduje se svým strýčkem Vernonem o tom, že snědl více bramborů než mu povolil a dává mu přednášku o tom, jaký je darmošlap a darmožrout."

„To jsi vystihla přesně," přikývl Ron a na blondýnku se zaculil. „Ještě bych možná doplnil, že jeho teta Petunie vychvaluje do nebes svého synka Dudlánka."

„Tak moc ráda bych mu napsala dopis, kterým bych ho sem pozvala," postěžovala si Grangerová. „Musí se cítit tak sám."

„Vždyť víš, co nám všem Brumbál přikázal," poznamenal Andrew Lupin. „Máme ho úplně distancovat od všeho, co má něco společného s děním v kouzelnickém světě."

„Pěkná pitomost," poznamenala Jamie Abbottová. „Přeci to byl Harry, který viděl lorda Voldemorta na vlastní oči a bojoval s ním!"

Několik přítomných vhrklo a podívalo se na ni, když řekla jméno Temného pána. Jamie však jenom pokrčila rameny a rozhodila ruce. „Když se budeme bát říct jeho jméno, akorát posílíme ten strach, který z něj máme."

„Tohle by přesně řekl Harry," povzdechla si Willow a usmála se na mrzimorku. „Máš správný přístup, zrzko."

„Nalaďme veselejší notu," ujmula se konverzace Astrid Blacková, která toužila přejít tohle nepříjemné téma. „Pojďme pořádně probrat vztahy."