Chvíle naděje | ✖️

12. kapitola | Nejušlechtilejší kouzlo

/červenec 1995/

Do nového hlavního štábu Fénixova řádu na Grimmaldově náměstí 12 se Sirius a Aria nevrátili s prázdnou. Přivedli totiž tři odborníky, které se měli na Siriusova bratra pečlivě podívat. Samozřejmě jim předem vysvětlili citlivost celé situace.

„Přivádět mrtvé duše zpět mezi živé... nevím, zda na něco takového budu stačit," pověděl na začátek ředitel Bradavic a poškrábal se na vousaté bradě. „Siriusi, vím, že tohle nechceš slyšet, ale existuje pravděpodobnost, že Regulus bude stejně jako Frank s Alice navždy odkázán tomuto stavu."

Brumbál měl pravdu, něco takového opravdu Sirius nechtěl slyšet. „Taková možnost tu sice je," odpověděl mu starší bratr Black, „ale já udělám všechno proto, abych ho probudil k životu."

„Určitě se nám to povede," povzbudila Siriuse Hestia Jonesová, která byla k operaci přizvána hlavně kvůli tomu, aby zhodnotila Regulusův zdravotní stav. Na to ani Krátura nemusel stačit.

Poslední zasvěcený člověk byl Siriusův nejlepší – a také poslední z Pobertů – přítel. Samotný Brumbál ho pro tuto záležitost navrhl, poněvadž byl přesvědčený o tom, že jako bývalý profesor Obrany proti černé magii a také jeden z nejbystřejších studentů svého ročníku by mohl mít na problematiku další pohled.

Všichni vstoupili do Regulusova původního pokoje, ve kterém vyrůstal. U jeho lůžka klečela jeho dcera Willow Pettigrewová, která částečně věnovala svou pozornost i skřítkovi Kráturovi. Zároveň byla přítomna i Stefani Blacková, která se snažila vymyslet nějakou metodu, jak přimět svého švagra, aby konečně otevřel své oči.

„Merline," vydechla Hestia Jonesová při pohledu na nehybného Reguluse s rukama složenýma na hrudi. „Vidět to takhle... doopravdy... běhá mi mráz po zádech."

„Hestio, mohla bys ho vyšetřit?" požádala nejlepší kamarádku Stefani. „Nechceme se pokoušet do nějakých tvrdších metod, kdyby nám pověděla, že má slabé srdce nebo něco nad ten způsob."

Černovlasá lékouzelnice pohotově přikývla, otevřela svou zdravotnickou brašnu a pustila se do vyšetřování, zatímco Remus Lupin a Albus Brumbál si Reguluse prohlíželi z dálky.

„Vskutku zajímavý případ," prohlásil ohromeně ředitel Bradavic a přes své půlměsíčkové brýle zaostřil na skřítka Blackových. „Jak se ti to podařilo, Kráturo?"

Skřítek se napřímil a slušně odpověděl. „Krátura věděl, že se pán pouští na nebezpečnou misi," vyprávěl. „Krátura se o pána bál a sledoval ho, aby mu kdyžtak mohl pomoci. Pán málem zahynul v té jeskyni. Kdyby Krátura nepřišel včas... merline... neštěstí!"

„V jaké jeskyni?" otázal se Brumbál se zájmem. „Na jakou misi se Regulus chystal?"

Teď se skřítek zamračil. „Krátura je dobrý skřítek, který drží tajemství svého pána. I kdybyste Kráturu natahovali na skřipec, tak by vám nic nepověděl."

„S ním nepohnete, Brumbále," přisvědčila Aria s úsměvem. „Krátura vám opravdu nic nepoví. Ani já jsem nevěděla, co všechno na Temného pána zjistil. Regulus byl přesvědčený, že bude lépe, když nic nebudu vědět. Pro mé vlastní bezpečí."

Hestia doposlouchala Regulusovo srdce a vytáhla si poslouchátko z uší. „Všechny tělesné funkce má jako podle tabulek," vyhodnotila své měření. „Opravdu je více naživu než jsem si myslela. Jenom to vědomí má upozaděné."

„Nachází se v mezistanici mezi životem a smrtí," povzdechl si Brumbál a zkoumavě přivřel oči. „Napůl žije a napůl ne."

„Co s takovou věcí dělat?" zeptala se Willow smutně a pohladila otce po vláscích.