Chvíle naděje | ✖️

43. kapitola | Příbalový leták

/prosinec 1995/

„Kde je táta?" zeptal se Nikolaj Nabokov po chvilce, kdy se rozhlédl po jídelně, kde se všichni hosté shromažďovali.

„Myslím, že jsem ho viděl odcházet do koupelny v přízemí," odpověděl mu Mlok a kývl směrem do chodby, která vedla ke dveřím koupelny. Spatřil ten starostlivý výraz na jeho tváři a položil mu dlaň na záda. „Zaklepeme na něj, co říkáš?"

„Ano, to zní dobře," odvětil hnědovlasý muž a společně s otcovým přítelem zamířil ke dveřím koupelny. Třikrát zaklepal a přiložil ucho ke škvíře. „Jsi tam, tati? To já jsem já, Nikolaj. Jsi v pořádku?"

Nic se neozývalo. Mlok si s Nikolajem vyměnil krátký oční kontakt, načež Borisův syn zabral za kliku a vstoupil do koupelny. Vůdce whitbyského upířího klanu tam však nenašli. „Tady není," konstatoval starý Scamander. „Možná už od té doby odešel a navštívil třeba kuchyni. Chceš se po něm podívat tam?"

„Počkej, něco jsem tady našel," zastavil Mloka a přistoupil ke komodě. Vzal to ruky lahvičku označenou jako lektvar pro upíry, který je chrání před sluncem. „Přesně tuhle nádobu nosí při sobě neustále. Nikdy ji nespustí z očí. Vždycky ji má své kapse."

Scamander pohlédl na další předměty na komodě a okamžitě poznal Borisův rukopis. „Tohle napsal tvůj táta," šeptl Nikolajovi, který se ihned na kus papíru naklonil také a společně začali číst.

Kdokoliv tento příbalový leták najdete, předejte ho těm, kterým byl adresovaný. Mlokovi Scamanderovi a Nikolaji Nabokovovi. Ve svém životě jsem měl tři nejdůležitější osoby, pro které jsem setrvával jako upír. Moje životní láska Helene, můj syn Nikolaj a nejlepší přítel Mlok, kterého jsem znal padesát let. Jedna z těchto tří osob mě opustila a já nedokáži v tomto světě být bez ní.

Ovšem to neznamená, že mě nebolí opustit ty dvě zbývající. Tato pasáž patří mému synovi. Když jsem před třemi lety poznal, byl jsi – bez servítek – krvelačná zrůda, která neznala způsoby moderního a civilizovaného upíra. Ale za ty tři roky se z tebe stal opravdový gentleman, na kterého mohu být pyšný. Od srpna jsem tě připravoval na převzetí klanu, i když jsem ti chtěl vedení chtěl původně předat za situace, že pokojně odejdu do důchodu, abych se naplno mohl věnovat Helene. Sice teď pokojně odcházím na jiné místo, než bylo plánováno, ale jsem přesvědčen o tom, že si povedeš skvěle, Nikolaji. Máš v sobě vůdčího ducha, ale zároveň jsem tě já – ale především Viola – naučili laskavosti. Miluji tě víc, než má duše cynika dokáže vyjádřit. Doufám, že moji památku budeš ctít způsobem, jakým jsem tě učil.

Vidím na tobě, jak ses naučil milovat, i přestože jsi nevyrůstal v takových podmínkách, jaké bych ti přál. Vím, jak moc ti záleží na Viole a chtěl bych na tebe apelovat, abys ji ctil a chránil. Vzhledem k tomu, co se stalo v noc, kdy zemřela Helene, tak jsi si bez pochyb vědom toho nebezpečí, které ji čeká.

Já umírám, ale dobrovolně. Umírám stejně jako můj bratr Dracula pro lásku. Věř mi, že není honosnější smrti. Já starý dědek to léta nechápal, ale dnes pokorně smekám klobouk před tvým strýcem, který pochopil, že život bez lásky je mnohem strašidelnější než ta nejkrutější smrt na tomto světě. Proto, Nikolaji, za tu svou lásku bojuj. Není vyššího smyslu života lidského i posmrtného.

A teď pár slov pro tebe, Mloku. Byl jsi mi opravdu tím nejlepším kamarádem a brachem, jakého jsem si mohl přát. Oba si pamatujeme doby, kdy upíři nebyli Ministerstvem kouzel ani tolerováni. Ty jsi byl ten, který se postavil a hrdě řekl, aby se ti nadutí páprdové vzpamatovali. Máš srdce ze zlata a neděláš rozdíly mezi lidskými bytostmi či kouzelnými tvory. Jsi jeden z největších přínosů pro moderní kouzelnickou a magickou společnost.