Chvíle naděje | ✖️

68. kapitola | Balvan

/květen 1996/

„Avo, já ti opravdu nevím, jestli je to dobrý nápad," nadechl se zhluboka Sirius Black, když společně s Avou a Stefani seděl v obývacím pokoji Grimmaldova náměstí 12. V jeho hlase si nešlo nevšimnout nádechu onoho sarkasmu, který pro něj byl tak typický. „Trochu se bojím, abych toho tvého milovaného zajatce nepřizabil."

„Sklapni, prosím tě," okřikla ho manželka a obrátila oči vzhůru. „Před rokem jsi Arie říkal, že jsi mu odpustil."

Sirius zbledl a vyjekl. „Aria ti to řekla?"

Stefani trhla rameny. „Je to moje švagrová!" bránila se. „A důležité věci si říkáme. Ale to není důvod, proč to zmiňuji. Ty za ním nechceš zajít jenom, protože se jako obyčejně bojíš konfrontací a těžkých rozhovorů. I přestože ti za pár měsíců bude sedmatřicet let, tak ses tohle stále nenaučil!"

Prvorozený Black se znovu nadechl a už chtěl něco říct na svou obranu, ale nakonec jen vydechl. Jeho manželka – jako ve většině případech – měla zatracenou pravdu. Rozhovoru s Peterem se vyhýbá jako upír slunci.

„Přemýšlel jsi o tom, že bys ho navštívil v Azkabanu?" nadhodila Aria opatrně.

Sirius zavrtěl hlavou. „Já jeho obhajobu už slyšel před rokem," pokrčil rameny. „A upřímně ho už nikdy v životě vidět nechci. Nikoliv však kvůli tomu, co udělal mně," vysvětlil jí a rozhodil rukama. „Já právě prožil nejkrásnější rok mého života. Založil jsem v Eilean Donan domov se Stefani – ženskou, kterou nadevšechno miluji – a získal si svou úžasnou dceru. A věřím, že takových let prožiji ještě mnoho. Nenávidím ho však kvůli tomu, že Lily a James takovou možnost nemají."

Peterova sestra se na Tichošlápka s obdivem podívala. „Ty jsi mu odpustil," vydechla nevěřícně. „Když mi Willow vyprávěla to setkání v Chroptící chýši, tak zdůrazňovala, jak nepříčetný jsi byl. Ale když tě teď poslouchám... úplně jsi otočil."

Poberta se slabě pousmál. „Víš, když jsem se s Peterem setkal v Chroptící chýši, viděl jsem jenom toho Petera, kdo se schovával dvanáct let v podobě krysy, prodal Lily a Jamese Voldemortovi a mě poslal do Azkabanu na dvanáct let za zločin, který jsem nespáchal," na chvíli se odmlčel. „Ale dnes jsem schopen si vzpomenout za těch legendárních sedm let v Bradavicích. Ty víš, o čem mluvím. Ty jsi ho znala od narození. Vždyť Červíček byl ten nejvtipnější člověk na planetě. Největší perličky vždycky zasadil právě on."

„To je pravda," potvrdila Aria při vzpomínce na bratra. „Ale dokáže jeho úžasných devatenáct let převážit ten hrozný čin, který vykonal?"

Sirius se zatvářil tajemně. „Má žena mě naučila, abych lidi nesoudil podle minulosti a jejich nejhorších činů," prohlásil. „Všechno záleží na přítomnosti a budoucnosti."

Na slova si znovu vzpomněl a nemohl uvěřit tomu, že od jejich vyřčení uběhl už rok. Své švagrové Arie tenkrát nelhal. Opravdu každé slovo myslel vážně. Jenže teď dostal strach. Cítil se zmateně. Vyjde o dvě patra nahoru, vstoupí do osobního vězení Petera Pettigrewa a bude čelit kombinaci dvou Peterů, které si pamatuje. Školního šaška a nejlepšího kamaráda, který je zároveň i zrádcem a zbabělcem. Kde se nachází ta hranice? Neměl ponětí.

„Dobrá," vydechl Sirius, vyměnil si trochu rozhozený pohled se Stefani a zamířil po schodech nahoru. I přestože se považoval za přátelského člověka, ten Avin tah stále nebyl schopen pochopit. Smířil se však s tím, že se jedná o výsadu studentů z Mrzimoru.

Zaklepal na dveře z ryzí slušnosti a počkal, až se ozve pozvání dovnitř. Tomu se tak stalo velmi rychle a Sirius vstoupil do místnosti, kde na jednolůžkové posteli ležel Peter opřený o čelo postele a na pokrčených kolenou četl Zločin a trest. I přestože si Sirius myslel, že mu bude toužit vyčíst tisíc a jednu věc, nyní ho pouze fascinoval výhled na Petera, jak čte ruskou literaturu z devatenáctého století.