Chvíle naděje | ✖️

25. kapitola | Fuchtle

/říjen 1995/

Astrid Blacková se neskutečně na první říjnový víkend těšila. Znamenalo to totiž návštěvu Prasinek a také skutečnost, že bude moct konečně po měsíci odloučení spatřit svého přítele Remuse Lupina. Hned časně ráno vstala z postele, rychle se objevila ve Velké síni na snídani a šupajdila do kouzelnické vesničky, kde si s Remusem domluvila sraz.

Měla neskutečnou radost, že už se nenachází v situaci, kdy je její Remus v pozici profesora Lupina, takže nemusí svůj vztah tajit. Jistě, profesor Snape si neodpustil vtípky na Astrid adresu, ale její lektvary byly jako vždycky naprosto ukázkové a učebnicové, takže kromě nejapných poznámek ji nijak diskriminovat nemohl.

Ve Vstupní síni potkala Andrewa, který si očividně také přivstal. „Užíváš si poslední víkend dobrého počasí hned od začátku?"

„Jistě," zazubil se hnědovlasý Nebelvír. „Většina Bradavic se nahrne do Prasinek, takže já a Tony jsme se rozhodli, že si uděláme procházku po školních pozemcích a následně půjdeme do knihovny."

„Předpokládám, že tu knihovnu navrhl Tony," uchechtla se Astrid.

„Odhaleno," přikývl s povzdechem mladý Lupin. „Já vám havraspárské opravdu nemám šanci pochopit! Vždyť je prvního října! První zkouška NKÚ začne až v květnu!"

„Štěstí přeje připravenému," pokrčila rameny. „Věř mi, že pokud budeš celý pátý ročník pod dohledem Anthonyho Goldsteina, tak získáš NKÚ ze všech předmětů."

„Řekl bych, že mu z toho brzy hrábne," prohlásil Andy. „Přísahám, že tři dny zpátky ho vzrušilo, když jsem mu řekl, že jsem si o prázdninách zopakoval celou epochu skřetího povstání v osmnáctém století."

Astrid se upřímně od srdce zasmála. „Alespoň vidíš, jaké má Havraspár hodnoty," připojila pobaveně. „Tony si váží mnohem důležitějších věcí než jsou nějaké svaly z famfrpálu," pak se na chvíli odmlčela a zvážněla. „Ale musím ti říct, že jsem opravdu ráda, že jste jeden druhého našli."

„Věř mi, že já nemohu být vděčnější," povzdychl si zasněně. „Konečně rozumím těm romantickým řečičkám, které v Nebelvíru slýchávám od spolužaček typu Levandule Brownová nebo Parvati Patilová."

„Každý se ušklíbáváme nad líbajícími páry na chodbách Bradavic, dokud to sami nezažijeme," poznamenala hnědovlasá dívka.

„Předpokládám, že ty dnešní den prožiješ s mým otcem," změnil téma Andrew a šibalsky se zaculil, „maceško."

„Nebuď drzý, synáčku," oplatila mu přátelsky. „Ale ano, mám s ním za půl hodiny sraz U Tří košťat. Celé září jsme si vyměnili jenom pár dopisů, protože sovy zkrátka nejsou nejrychlejší způsob domluvy."

„Tak ho ode mne pozdravuj," požádal nebelvírský mladík a usmál se od ucha k uchu. „Očividně s ním mluvíš častěji než já."

„Budu, budu," slíbila mu Astrid. „A ty si užij den s Tonym!"

Tímto jejich rozhovor skončil. Astrid v duchu vyslovila vděk Andrewovi za to, jak dospěle celou tuhle situaci zvládl pojmout. Sice jejich začátek nebyl úplně nejlepší, ale ostatně nečekala, že upeče dort a uspořádá večírek na podporu jejich vztahu. Důležité pro ni bylo, že ji dokázal přijmout do rodiny a nedělal jí žádné naschvály.

Opustila Vstupní síň a zamířila do Prasinek. V hlavě už si dělala nepsaný seznam všech témat, které chce s Remusem probrat. První téma, které jí vyvstalo na mysli, bylo samozřejmě Dolores Umbridgeová – nová profesorka obrany proti černé magii, ale hlavně růžová ropucha, která papouškuje každou pitomost vypuštěnou z úst ministra kouzel Korneliuse Popletala.