Hey, Princess (Louis Tomlinson Fan Fiction)

Chapter 7

Richard mi řekl, že kluci z 1D chtěli, abych se k nim chovala jako k normálním lidem, co jsou na návštěvě v Disney. Což vysvětluje, proč stojím u předního vchodu k jednokolejce do Kouzelného Království, a čekám, až se ukážou. Stojím tady v tom šíleném vedru už asi dvacet minut. Doufám, že budou chtít jít na nějaké vodní atrakce, jinak asi odpadnu z úpalu.

Nejsem si zrovna moc jistá, jak se budou chovat jako normální lidi. Jsou One Direction. Dívky po celém světě je znají. I tak ale přijdou do Disney, kde společně chodí i rodiny. Rodiny s mladými dcerami. Myslím, že si říkají o udupání. Snad si s sebou vezmou nějakou ochranku. Protože jestli se na ně požene skupina holek, není žádný způsob, jak je udržet v bezpečí.

„Můj ty bože! Mami, viděla jsi je?! To byli kluci z 1D! Jsou tady!" křičí holka s blonďatým culíkem, zatímco jde vedle její maminky. Nemůže jí být víc jak patnáct.

Její máma si povzdechne. „Ano, zlatíčko. Viděla jsem je, ale slyšela jsi manažera Disney, chtějí, ať se k nim chováme jako k normálním lidem. Nechtějí se s nikým fotit ani nic podobného."

„Ale jsou to One Direction! Myslíš, že by mě odtud vyhodili, kdybych šla pár kroků za nimi a ty bys mě vyfotila s nimi v pozadí?" zeptá se ta holka, když projdou kolem mě.

„Rozhodně by tě odtud vyhodili," řekne její otec, který tlačí kočárek s malým kloučkem.

„Určitě by to ale stálo za to!" Dívka se ohlédne přes rameno, jestli náhodou kluci nejsou někde kolem.

„Jestli tě odtud vykopnou, tak ti nedovolíme jít na jejich koncert příští rok," varuje ji její máma.

Jdou dál k jednokolejce a dál si povídají. Wow. Ta holka musí být fakt jejich velká fanynka. Podle ní už jsou kluci tady. Přeju si, aby se už ukázali. Park se otevírá v devět a už je osm padesát. Musíme tam být co nejdříve, abychom se vyhnuli davům.

Trošku jsem si je proklepla. A tím myslím to, že jsem včera večer zhlédla hromadu jejich videí. Líbí se mi jejich hudba, ale moc toho o nich nevím. Dozvěděla jsem se, že jsou docela šílení. Louis často křičí v totálně náhodných momentech a celkově se chová divně. Zayn a Niall jsou ti klidnější. Niall má vždycky ale hlad. Je jedině dobře, že znám všechna místa, kde se dá dobře najíst. Harry je, zdá se, ten, který rád flirtuje, a docela mu závidím ty jeho kudrliny. Liam je 'Daddy Direction', teda alespoň tak mu už pár lidí řeklo, ale má i svou zábavnou a praštěnou stránku.

„Našel jsem ji!" zazní hlasité zapištění někde přede mnou.

Oči mi přistanou na klukovi, který ke mně běží a následuje ho pět dalších kluků a pár docela statných chlápků. To musí být oni, a pokud se nepletu, tak ke mně právě běží Louis. Když se přiblíží, vidím, že má na sobě pár tmavě modrých džínů, červeno bílé proužkované tričko a bílé conversky.

Louis se zastaví pár stop přede mnou. „Nazdárek," zakření se na mě.

„Ahoj." Mávnu na něj.

Nakloní se ke mně, popadne mě za zápěstí a táhne mě ke skupince kluků, od které předtím utekl. „Musím ti všechny představit!"

„Louis!" zaječím a snažím se s ním udržet krok.

Když se dostaneme k ostatním, rozpoznám Harryho, Liama, Nialla a Zayna. Pak tu jsou dva postarší týpci s obrovskými svaly. To musí být jejich ochranka. Myslela jsem si, že jich ale bude trošku víc. Harry a Liam si povídají s dalším klukem v jejich věku.

„Lidi, tohle je Aria!" ukáže na mě Louis. Všichni se na mě otočí a já na ně trapně zamávám. „Ario, tohle je Josh. Je náš bubeník." Tentokrát ukáže na kluka stojícího vedle Harryho. „A tohle je naše ochranka. Andy a Paul."

„Ahoj." Na všechny se usměju. „Tohle je všechna ochranka, kterou s sebou máte? Myslela jsem si, že jich bude víc."

„Copak sis nevšimla, jací jsou to obří?" ukáže na ně Niall. „Věř nám. Budeme v pohodě."

„Okay. Tak tedy, park otevírá v devět a momentálně je..." Podívám se na hodiny na svém telefonu. „Osm padesát sedm."

„V tom případě bychom měli vyrazit." Louis se otočí a vyrazí k rampě vedoucí k jednokolejce.

„Máte už svoje lístky, nebo je musíme nejprve koupit?" zeptám se jich, přičemž následuju Louiho.

„Jeden z manažerů nám dal tohle." Liam mi podá jejich lístky.

„Fajn." Pokyvuji hlavou, zatímco kontroluji, že jsou tam všechny. „Perfektní. Pojďme."

Dovedu je až k rampě na jednokolejku a tam zahlédnu Louiho čekajícího v řadě. Po chviličce se řada posune, takže stojíme přímo před vstupem. Ten se otevře a já vstoupím už do dávno zaplněného prostoru. Omotám ruku kolem tyče, abych se udržela na nohou. Nikdy jsem tyhle věci neměla ráda, protože mám příšerný balanc. Jednokolejka vystřelí vpřed a zapříčiní to, že vrazím do Nialla.

„Promiň, Nialle," omluvím se stydlivě. „Mám příšernou rovnováhu."

Vyjde z něj jemný smích. „Nic se neděje. Musíš jenom trošku rozkročit nohy a měla by ses udržet."

Kouknu se na jeho nohy a zkusím udělat to samé. Mezi mýma nohama je teď několik palců místa, abych se na nich lépe udržela. Jednokolejka se trošku nakloní do strany, takže narazím přímo do Louiho hrudníku.

„Promiň," zamumlám, zatímco se snažím narovnat.

„Opravdu máš příšernou rovnováhu," směje se mi.

Zamračím se na něj. „Já za to nemůžu." Jednokolejka se nahne na druhou stranu a já cítím, jak padám dozadu. Nechtěně se pustím tyče a spadnu na člověka za mnou.

„Opatrně, Ario." Paul mi přiloží ruku na záda a pomáhá mi tak udržet se na nohou.

Narovnám se a znovu se chytnu. „Promiňte, Paule. Nesnáším tuhle věc.

„To vidím," uchechtne se Paul.

Paul mě nadále podpírá v zádech, kdybych náhodou zase spadla. Jednokolejka projede kolem předního vstupu do Kouzelného Království. Všichni zírají z okna s úsměvem na rtech, když se kolem mihne Popelčin zámek. Spadnu dopředu, když se jednokolejka náhle zastaví. Louis mě naštěstí chytí, než se stihnu ksichtem připlácnout na zem.

„Díky," šeptnu a trapně se od něj odtáhnu.

„Žádný problém," zakření se na mě.

„Um. Měli bychom vystoupit," řeknu a udělám tak.

Všichni mě následují, vedu je dolů po rampě k místu, kde kontrolují věci. Jen projdeme kolem, protože nikdo z nás tašky nemá. Všem rozdám lístky, zatímco čekáme v řadě. Zatím jde všechno dobře. Nikdo nepoukázal na to, že tu jsou kluci z 1D. Abych řekla pravdu, čekala jsem, že tu budou omdlívat holky.

„Fajn. Já půjdu první a vy hned za mnou." Otočím se na všechny a řeknu jim, co mají dělat. Strčím svůj lístek do oranžové dírky. Modré světlo na otisk prstu začne zářit, tak přiložím svůj prst. Světlo se změní na zelené a já projdu dovnitř.

Trpělivě čekám, než ostatní udělají to samé. Všem se povedlo projít bez problémů až na Andyho, protože je strašně velký. Přísahám, že jsem se málem počůrala smíchy, když se zasekl. Andy vypadal odhodlaně, když se snažil projít přepážkou. Zaměstnanec mu musel otevřít druhou přepážku, kudy jezdí kočárky a vozíčkáři.

„Co chcete dělat jako první, kluci? Pokud nejprve chcete jít na všechny jízdy, doporučuju začít Vesmírnou Horou, protože se tam může čekat až hodinu a půl," informuju je.

„Souhlasím s Ariou." Liam přikývne. „Pracuje tu a ví, jak všechno funguje."

„Veďte nás, milady." Louis se mi ukloní.

• • •

Doufám, že se bude líbit a budu ráda, když zanecháte nějaký komentář. ❤️

Love ya all xx.