Hey, Princess (Louis Tomlinson Fan Fiction)

Chapter 19

Obyčejné bílé zdi mě následují pokaždé, když zahnu za roh nebo jdu rovně. Není žádný způsob, jak se jim vyhnout nehledě na to, kam jdu. Sestry a doktoři se pohybují po chodbách ve svých mundúrech strachující se o své pacienty. Tanner proplete svou paži s mou, když zahneme za roh do chodby, kde se nachází pokoj mojí mámy. Rozhodl se mě dnes zaměstnat tím, že ji společně jdeme navštívit.

Tanner zatlačí do lehce pootevřených dveří a zatáhne mě do nemocničního pokoje mojí mámy. Mámina hlava se otočí naším směrem, když vejdeme. Zamračení, které se jí rýsovalo na obličeji, se rychle změní do velkého úsměvu.

„Tannere Jamesi!" zakřičí máma na mého nejlepšího kamaráda, který hned vypadá jako vystrašená srnka, protože ví, že jestli máma řekla jeho prostřední jméno, má malér. Nechtěla bych teď být na jeho místě.

„Ano, madam?" zeptá se Tanner jako malý vystrašený klouček, kterého přistihli, jak krade sušenky.

„Kde jsi byl?" Máma na něj přivře své hnědé oči. „Věky jsem tě neviděla."

Tanner vydechne při pohledu na její malý úsměv. „Měl jsem spoustu práce se svatbou. Je toho spousta. Nikki je pořád ve stresu, protože si ještě nevybrala družičky."

„Jaké že máte datum?" zeptá se máma, její oči sledují, jak se pohybujeme po pokoji ke dvěma volným židlím.

Tanner se nakloní dopředu a opře si lokty o nohy. „Za pár měsíců. Budeme si možná muset vzít pár týdnů volna, abychom všechno dohonili."

Vytáhnu si nohy na židli, tiše sleduju mámu, zatímco si povídá s Tannerem. Do tváří se jí rychle vrátila barva. Vypadá to, že má víc energie, než když jsem ji viděla naposled. Možná se začíná zlepšovat.

„Nemysli si, že jsi v bezpečí, Ario." Máma zničí mou koncentraci máváním časopisu ve vzduchu. „Proč jsem nepotkala tvého kluka?" Přestane mávat.

Na přední straně magazínu o celebritách je fotka Louiho a mě, jak se na letišti objímáme s obličeji pár centimetrů od sebe. Vystřelím dopředu a vyrvu jí ho z ruky. Louiho ruce obemykají můj obličej, zatímco si zíráme do očí. To bylo, jak se mě snažil políbit. Už je to týden, co odjeli, a párkrát se mi ozval. Dva dny zpátky jsme Skypovali a řekl mi, že má hromadu práce s rozhovory, než budou moct jít skutečně domů.

„Průser," zazpívá Tanner a ušklíbne se na mě.

Otevřu magazín a najdu celý článek. Kdy nás vůbec někdo stihl vyfotit? Žádné paparazzi ani fanoušky jsem neviděla. Konečně najdu tu stránku a šokovaně na ni zírám. Je tam asi deset fotek Louiho a mě z letiště společně s jednou z Disney, kde jsem oblečená jako Wendy. Vedle mě je na té fotce Lou oblečený jako Peter a usmívá se na mě. Pod tím je popisek: "Hodně fanoušků si myslelo, že Louis Tomlinson se podobá Peterovi Panovi. Vypadá to, že Peter Pan si konečně uvědomil, že miluje Wendy."

„Víš, vždycky jsem si myslela, že se o tvém klukovi dozvím nejprve od tebe a ne z nějakého magazínu se strašidelnými fotkami," zadumá máma a vezme další magazín ze stolku vedle postele. Kolik jich má? „Když jsem řekla, že chci, aby ses zamilovala, neuvědomila jsem si, že bys šla po členovi boybandu, obzvlášť když každý ví, kdo jsou. Kdy ho můžu potkat?"

Odtrhnu zrak od článku. „Není to můj kluk. Teda alespoň zatím ne nebo možná nikdy." Poslední část věty jen zamumlám.

„A proč ne?" vyjede na mě máma. „Je to očividné, když se na sebe tak díváte." Zvedne časopis a ukáže na jednu fotku. „Chci tohohle milého kluka poznat."