Hey, Princess (Louis Tomlinson Fan Fiction)

Chapter 3

„Kde je Zvonilka? Potřebujeme víc vílího prášku!" ječel Tanner jako Peter Pan.

U vstupu do Adventurelandu nás obklopuje menší skupinka lidí. Většinou jsou to malé děti s jejich rodiči a pár teenagerů. Vepředu stojí dvě dívky, které skoro až slintají po Tannerovi v kostýmu Petera Pana. Tanner se vždycky do téhle postavy tak vžije. Jakmile má kostým na sobě, je Peter. Proto ho všichni mají tak rádi.

Tanner se postavil přímo před jednu z dívek a dal jí ruku na rameno. „Nevíš, kde je Zvonilka? Trošku vypadáš jako ona! Jste sestry?"

Dívka na Tannera zírala s ohromeným obličejem. „Myslíš, že jsme si podobné?"

Přikloním se k nim. „Máš blonďaté vlasy, jako Zvonilka, ale ona nosí ty své v drdolu."

Dívka si projede prsty vlasy. „Neboj se. Já nežárlím tak jako Zvonilka," mrkne na Petera.

Wow. Někdo tady flirtuje s Peterem Panem. Většinou je tu tak 10 holek, co s ním flirtuje. Na mě zase vždycky doráží alespoň tak pět kluků. Tanner říká, že je to kvůli mému britskému akcentu. Očividně se klukům britský akcent líbí. Nevím, jestli je to pravda nebo ne, ale rozhodně vím, že se holkám líbí, když kluci mají britský akcent.

Tanner se zasměje její poznámce. „Měli bychom se vyfotit! Wendy a já se už musíme vrátit do Země Nezemě."

„Slíbila jsem totiž chlapcům, že jim přečtu pohádku," dodám a usměju se do davu. Natáhnu se pro ručku malé holčičky. „Vyfotíš se se mnou a Petrem?"

Její rodiče se přiblíží a připraví se na fotky. Kleknu si vedle té holčičky a stáhnu ji do obětí. To mi energeticky hned vrátila. Tanner se postaví za nás a udělá jednu ze slavných póz Petera Pana. Pak několikrát cvakla kamera.

S Tannerem jsme se se všemi fotili další půl hodinu. Ty dvě holky mě totálně odstrčily z jejich fotky. Ta blondýna stoprocentně lhala o tom, že nežárlí. Tanner si musel všimnout toho, jak se ke mně zachovaly, protože mi dal pusu na líčko těsně předtím, než jsme odešli. Nevypadaly moc nadšeně.

„Až se vrátíme do Země Nezemě, stavíme se za Divokou Lilií?" Tanner nadále mluvil jako Peter Pan, zatímco jsme šli k hlavní budově.

„Oh, Divoká Lilie!" Sepjala jsem ruce dohromady. „Neviděla jsem ji celou věčnost."

Když jsme byli z dohledu, Tanner mě vzal za ruku a běželi jsme k bočníku vchodu do budovy. Boty nám ťukají o linoleovou podlahu, když běžíme po chodbě. Tanner se zastaví, když doběhneme k černým dveřím se jménem postavy. Nešťastnou náhodou do něj vrazím. Otevře mi dveře.

„Páni, děkuju, Petere," řeknu velmi drsným britským akcentem, když vejdu do dveří.

Vyrazím k bílému papíru přilepenému k celoplošnému zrcadlu. Máme dvě hodiny na to, abychom si dělali, co chceme, než se budeme muset jít znovu fotit. Čas na to, abych si zašla pro oběd. Vezmu si oblečení, ve kterém jsem sem přišla a odejdu do koupelny. Jakmile se převléknu do džínových kraťasů a bílého trička, vrátím se zpátky do místnosti.

„Kdy bude Nikki hotová?" zeptám se Tannera už svým normálním hlasem.

Tanner si stáhne svou rudou paruku. „Třicet minut."

Postavím se vedle Tannera a zírám na svůj odraz v zrcadle. „Chceš jít na oběd do Pinocchiovy vesničky? Můžeme se tam s ní setkat."

„Jasně. Napíšu jí, aby věděla, kde nás hledat." Tanner vytáhne svůj telefon.