Hey, Princess (Louis Tomlinson Fan Fiction)

Chapter 11

„Oh, budeš v pohodě, Ario. Musím se nejprve potkat s ostatními, a potom se všichni potkáme v restauraci. O nic nejde," zareptala jsem, zatímco jsem pochodovala po mostě v Epcotu. „Proč jsem prostě nemohla jít se Zaynem místo toho, abych tam šla sama? Vypadám směšně, když takhle vymóděná pochoduju po celém Epcotu."

Dál jdu směrem k restauraci, kde se máme najíst. Pokud tam už nejsou, budu ještě víc vytočená. Proč se s nimi musel Zayn setkat? Dávalo by mnohem větší smysl, abychom tam dorazili spolu. Můj byt je od Epcotu jenom 10 minut. Mohli jsme tam dojít nebo vzít si loď. Ale ne. Musela jsem tam dojít úplně sama.

Zastavím se, když z restaurace vyjde malá rodinka. Maminka se na mě usměje, zatímco její dvě děti vyskotačí z restaurace. Její manžel vyjde jako poslední a podrží mi dveře otevřené. Vděčně se na něj usměju.

Restaurace je stejně luxusní, jak Zayn říkal. Ze stropu visí malé lustry. Číšníci a číšnice se pohybují mezi stoly jako v labyrintu. Kulaté stoly jsou pokryté krémovými ubrusy, na kterých jsou talíře a vinné sklenice. Cítila jsem se, jako že tady nepatřím. Žena kolem třicítky stojí na vyvýšeném místě a něco zapisuje.

„Um. Promiňte?" Přejdu k ní.

Její blonďatá hlava se zvedne, když uslyší můj hlas. „Zdravím, s čím vám můžu pomoci?" zeptá se mě okamžitě s úsměvem. Mé oči přistanou na její jmenovce, kde stojí Janet.

„Jsem tady kvůli rezervaci na jméno Zayn Malik." Shlédnu na notes, do kterého předtím psala.

Janet se na mě usměje a prstem přejede po seznamu jmen. „Je mi líto, ale jméno Zayn Malik tu nemám." Zamračí se na mě.

„Ou." Trapně se zavrtím ve svých podpatcích. „Museli to zarezervovat pod jiným jménem. Je jméno Payne, Horan, Styles nebo Tomlinson na tom seznamu?"

Janet znovu projde seznam. „Ahh- Máme tady pana Louiho Tomlinsona. Má stůl vzadu. Tudy, prosím." Vezme menu a vede mě někam do zadní místnosti.

Obě se proplétáme kolem stolů, až zajdeme za roh do další místnosti. Ve vzdáleném rohu u malého stolu sedí Louis, který třepe nohou, jako kdyby byl nervózní. Má na sobě černé skinny džíny, bílou košili a černé sako. Udivuje mě, jak může být oblečený tak formálně a zároveň obyčejně. Dokonce má na sobě svoje černé conversky!

Moment. Kde je zbytek kluků?

Louis zvedne hlavu, když Janet položí menu na stůl. „Váš číšník s vámi bude za krátko," sdělí nám, než odejde.

Sednu si na židli naproti Louimu. „Kde jsou všichni?"

„Dostali hromadu volných lístků od náhodného páru a rozhodli se je využít," odpoví Louis.

„Takže vynechali večeři. Moment. Řeknu to znovu. Niall vynechal večeři?" Vezmu si ubrousek z talíře a dám si ho na klín.

„Víceméně," odpoví Louis a zopakuje moje pohyby.

„Proč jsi nešel s nimi?" Lehce jsem pozvedla obočí.

„Radši bych večeři s tebou," vyhrkne.

„Mohli jsme to prostě přeložit na jindy... O můj ty bože." Zarazím se uprostřed věty, když si vzpomenu na to, co Zayn řekl dříve.

„Co?" Louiho obočí se stáhne nad mým náhlým vyjeknutím.

Zayn předtím řekl, že se jednomu z kluků líbím. Louis a já jsme tady. V luxusní restauraci. Sami. Znamená to, že se mu líbím? Naplánovali to?

„Ario, co je?" Louis položí svou ruku na mou.

Moje oči přeskočí na naše spojené ruce. „Uh. Nic. Jenom jsem si něco uvědomila." Vytáhnu svou ruku zpod jeho. „Hele, Loui. Je mi to líto, ale budu muset jít." Odstrčím se od stolu.

„Cože? Proč?" Louis se na mě zamračí.

Zavrtím hlavou a postavím se. „Tohle nemůžu. Promiň," omlouvám se, zatímco procházím restaurací.

Proč mi Zayn musel říct, že se jednomu z kluků líbím? Všechno to zničilo. Řekla jsem si, že se do nikoho nezamiluju. Nemůžu si dovolit se s nimi ještě víc sblížit. Jak to, že jsem si neuvědomila, že jsme se s nimi skamarádila až moc rychle? Zayn potkal moji mámu a toho znám míň jak týden.

Musím se od nich trošku víc distancovat.

• • •

Jako, zrovna moc fanfárově to nedopadlo, co?

Tak třeba se to brzo všechno vysvětlí. ;)

Jo a... Jsme v polovině příběhu... T-T