Hvězda

16. díl

Celou noc jsem nespala. Nemohla jsem. Hlavou se mi stále dokola honilo to, co se událo. Oči mě pálily a bolely, jak byly od samých slz napuchlé. V posteli jsem se převalovala ze strany na stranu. Tohle vůbec nedopadlo tak, jak mělo. Vůbec. Sakra!

Čas plynul a nejen tahle noc, především můj pobyt tady. Zbývalo mi pár měsíců. Měla jsem na dosah ruky to, co jsem již od školy chtěla a teď to zahazuju - ze strachu?! Asi ano. Přesně, jak řekl Draco. To já byla srab. Jenom já. Jenomže mělo to cenu? Na tak krátkou dobu? Mělo cenu se poddat citům vůči Dracovi, když bych ho pak musela opustit? Chtěla bych odsud odejít zcela prázdná? Co mi ještě rod Malfoyů vezme? Poprvé to byla hrdost, teď by to bylo srdce. Nezbylo by mi už nic. Tu bolest, která to obsahuje nechci cítit. Asi jsem vážně zbabělec.

Nemělo cenu zůstávat v posteli. Vstala jsem oblékla se a ještě za tmy se pustila do práce.

-

Od toho večera uplynulo mnoho dnů. Věnovala jsem se své práci, Dracovi se vyhýbala. Zase. Nejspíš i on potřeboval čas, aby to zpracoval, protože mě nechal být. Nepřišel si pro mě, ani nikoho za mnou neposlal. Lucy nás jen tiše pozorovala a jen smutně kroutila hlavou. Museli jsme jí připadat jako blázni.

Byla jsem z toho unavená, a abych byla upřímná, bylo to dost bolestivé. Měla jsem dojem, že mám hruď roztrhanou na kousky. Zrovna jsem se věnovala dětem, byla jsem skloněná nad Jamesem, kterého jsem s úsměvem pozorovala, jak si dobře vede. Ten chlapec mi stále neřekl ani slovo, však se už na mě usmíval a někdy mě i objal. Tohle všechno jsem považovala za úspěch.

Pohladila jsem ho po těch známých blonďatých vlasech a mrkla jsem ke dveřím. Nevysvětlitelné nutkání. O zárubně se opíral Draco se založenýma rukama na prsou a pozoroval nás. Na tváři neměl výraz, že kterého by se dalo číst. Jeho šedomodré oči nic neříkaly. Pak se prostě sebral a zmizel. Bodlo mě u srdce. Co se mu honilo hlavou? Co si představoval? Svého bratra a vychovatelku? Dítě a ženu? Svou rodinu? Jen dvě osoby, které má rád? Těžko říct - vždyť to byl Draco Malfoy.

-

Než jsem se odebrala přečíst dětem každovečerní pohádku, prohodila jsem s Lucy na chodbě ještě pár slov. Téma nebylo dvakrát příjemné. Kdo se chce bavit o sobě a muži, kterého miluje, jen spolu nemůžou být? No, já rozhodně ne.

"Lucy, tohle mě za chvíli zničí."

"Máš dobře našlápnuto. Nechápu, proč si to štěstí odpíráš."

"Bojím se. Vím, že se to těžko chápe, ale prostě... během těch dní jsem hodně přemýšlela." přiznala jsem.

"Máš pravdu, nechápu to. Kdybych já měla možnost milovat někoho, neváhala bych a nevzdávala bych se toho. Láska je to nejkrásnější, co tě může potkat. I v této době, za tím si stojím. Mrzí mě to. Oba vypadáte hrozně - je viditelné, jak moc se trápíte." povzdechla si. "A co jsi vymyslela?" zajímala se.

"Napadly mě dvě možnosti, jak s tím hnout."

"Vážně? Půjdeš do toho?" usmála se. Bolelo mě za ni, že ji budu muset zklamat a smazat jí z tváře ten úsměv.

"Ne, Lucy. První možnost je, že půjdu na Ministerstvo a požádám, aby mě na zbytek služby přeložili na jiné místo." řekla jsem a podívala se na podlahu.

"Dost pošetilý nápad. Jaká je další možnost?" zajímalo jí. Podívala jsem se na ní znovu a cítila, jak se mi do očí tlačí slzy. "Děsíš mě." zašeptala.

"Druhou možností je, že tě požádám, abys na mě použila kouzlo."

"Jaké?" vypískla s vykulenýma očima.

"Zapomeň." řekla jsem pevným hlasem. Lucy jen zalapala po dechu. V ten okamžik se ozvala velká rána. Někde tady v domě. Dveře.

Průvan?