Hvězda

25. díl

"Dal jsem si na čas, to přiznávám a mrzí mě to. Jenže jsem si to potřeboval srovnat v hlavě, a podniknout náležité kroky. Protože tu jsou vždycky dvě cesty, kudy se vydat."

"O čem to mluvíš?" nerozuměla jsem tomu. Co udělal?

"Jsem impulsívní a sobecký pitomec, proto jsem vážně uvěřil, že jsi napsala na to Ministerstvo a chceš ode mě odejít, i když jsem ti přiznal, že tě mám víc než rád, že jsi mi pomohla si mnohé uvědomit a dokonce jsem se začal chovat jinak. Byla jsi pro mě to nejlepší a najednou bych tě neměl mít? Tohle jsem potřeboval rozdýchat. Ale pak přišel James a chtěl si promluvit. Mluvili jsme o naší minulosti a o současnosti. Taky se přiznal, co udělal a vysvětlil mi to všechno. Upřímně, myslím si, že by přišel za hodně dlouho anebo dokonce vůbec, ale pohled na tebe mu lámal srdce. Ačkoliv mi to neřekl, zamiloval si tě."

"Taky ho mám ráda." pípla jsem tiše a pousmála se s pohledem vraženým do ještě visícího prádla na šňůrách. Vážně, toho chlapce jsem měla hrozně ráda a byla jsem neskutečně šťastná, že začal mluvit, a že si to konečně vyříkal s Dracem.

"A tak jsem najednou musel začít jednat. Buď by tu bylo to, co jsme už dávno věděli - že rok skončí a ty budeš muset odejít, protože nepřipadalo v úvahu, aby Ministerstvo prodloužilo tvoji službu a věř mi, řešil jsem to s nimi a ten návrh zamítli, takže bychom se museli rozloučit. Což z mnoha důvodů nepřipadá v úvahu. Chyběla bys... mě, Lucy i paní Greyové. Chyběla bys těm sirotkům. Chyběla bys tomuhle zatracenýmu ponurýmu domu, kterýmu dodáváš tolik světla, kde měníš všechno hnusný na krásný." řekl a jeho oči se zaleskly. Já jsem už dávno cítila slzy, které se draly na povrh.

"Co jsi udělal?"

"Trvalo to dlouho, protože Ministerstvo kouzel je jen banda hajzlů, co znepříjemňuje život všem kouzelníkům v týhle zemi a mě evidentně opravdu v lásce nemají, ale nakonec jsme se tou byrokracií prokousali. Jejich zákony mluví jasně a toho jsem využil. Mám všechny nutné pergameny k tomu, abychom se hned vzali."

"Cože?!" vypískla jsem překvapením.

"To, co jsem řekl Dobrotovi, abych mu zacpal hubu jsem myslel vážně. Teda, už mě to napadlo dřív, to proto jsem to vytáhnul v ten okamžik. Je to dobrá šance k tomu, aby tě nechali na pokoji. Ministerstvo je povinno schválit sňatek. Vezmeme se a už nikdy nikam nebudeš muset odejít. Nebudou s tebou mávat, jak s kusem hadru, spadnou ti ty okovy. Budeme spolu, rozumíš?"

"Ehm.. já, ale..."

"Ještě neodpovídej, prosím. Jsou to prostě jen dvě cesty - buď odejdeš anebo budeš moci zůstat, jen... si mě budeš muset vzít. Je jen na tobě, jak se rozhodneš. Ačkoliv bych tě nasměroval druhou cestou, nehodlám tě do ničeho nutit. Nechci ti ovlivnit nebo snad zničit život, Hermiono." odmlčel se a strčil si ruce do kapes kalhot, protože nevěděl, co s nimi. "No a pak tu je ten nový sirotek. Je to holka, Val, která je upoutaná na vozíček. Za pár dní by se tu měla objevit. Mohli bychom se o ní starat společně." dopověděl.

Dívala jsem se na něj a nemohla to pochopit. Tváře jsem měla už dávno mokré od slz. Nejraději bych utekla, abych si to všechno nechala projít hlavou. Všechno, co vyslovil, co udělal. Co mi umožnil.

Nakonec jsem udělala k němu znovu těch pár kroků, které jsem mezi nás vložila tím, že jsem ho od sebe odstrčila. Protáhla jsem ruce kolem jeho trupu a pevně ho objala. Hlavu si položila na jeho hruď, kde jsem slyšela jeho hlasité a silné srdce bít. Objetí mi oplatil a navíc mě políbil na vršek hlavy, do vlasů.

"Nejsem dokonalý. Jenomže tě miluju a chtěl bych, abys byla po mém boku. Aby sis mě vzala protože chceš, ne proto, že musíš. Ale i kdyby to bylo kvůli povinnosti si zachránit krk, nevyčítal bych ti to. Byl bych rád, protože tak či tak bych byl vítěz. Měl bych tě tady, u sebe. My všichni bychom tě tu měli, tady na Hvězdě. Protože Per Aspera Ad Astra." řekl. Podívala jsem se mu do očí a vyzvedla se na špičky, abych ho mohla políbit, za ty krásná slova.

"Měli jsme si promluvit dřív." řekla jsem mu po polibku.

"Já vím a omlouvám se."

"Chci tady zůstat."

"Vážně?!" vydechl nadějně.

"Jo, vážně. Chci zůstat v tomhle domě, protože tu jsi ty, protože tě miluju. Chci tu zůstat, protože jsou tu lidé, na kterých mi záleží, a o které se chci starat. Chci tu zůstat, protože jste moje rodina. Chci tu zůstat, protože chci poznat Val."

"Kdyby se to už nestalo, tak bych se právě asi zamiloval." uchechtnul se a dojetím si setřel slzu z tváře. Jeho oči byly nádherné, i když zalité slanými slzami. Musel to být pohled pro bohy, opravdu - oba uplakaní a dojatí. "Takže..."

"Takže si tě vezmu, ráda a svobodně, protože chci, ne proto, že musím. Miluju tě, Draco Malfoyi." prohlásila jsem a nechala se od něj vášnivě políbit na rty. Naše srdce proti sobě bušila jako o závod. Bušila společně, v rytmu hudby, kterou si chcete pouštět celý život.

Protože - Per Aspera Ad Astra.

Přes překážky ke hvězdám.

KONEC