Hvězda

21. díl

"A pokud vím, tak tomuhle ani Ministerstvo nemůže zabránit. Vzhledem k tomu, že se samo zasazuje o to, aby se kouzelnický svět proměnil opět v něco, co by fungovalo a základem je rodina. Sám jistě moc dobře víte, že taková je vyhláška. Ministerstvo nemůže nijak ovlivnit natož zakázat zásnuby a svatbu samotnou. Právě naopak je povinno sňatek schválit."

"Nemusíte mi tu citovat z ministerských vyhlášek a zákonů, pane Malfoyi!" odsekl mu Dobrota, který se zdál uražený a naštvaný. Zírala jsem s otevřenou pusou dokořán z jednoho na druhého. Jako bych tu nebyla. Mluvilo se o mě, beze mě. Slyšela jsem vůbec správně? Cože to Malfoy řekl?! Cože to znamená?!

"Takže, pakliže už nic nemáte, mám ten dojem, že úřednické záležitosti byly vyřešeny. Vyprovodíte se sám? Východ máte za zadkem." drze ho vyhodil.

"Pro dnešek. Nechám tuto věc řádně prověřit. Pohlídám si vás, Malfoyi a pokud na tom něco bude jen trochu zavánět, budete hnít do konce života v Azkabanu!" pronesl poslední slova, výhrůžky, neobtěžoval se rozloučit a zabouchnul za sebou hlavní vchod Hvězdy. Tak, až malý obrázek na světě tím otřesem z rány spadl na zem. Ministerstvo bylo zákeřné, věděli jsme to všichni. Bylo u moci a mohlo cokoliv. Tohle byla dokonalá ukázka moci a jejího zneužívání. Klidně by hodili člověka shnít mezi ty zdi vězení a v noci šli pokojně spát.

"Draco..." po dlouhém tichu jsem ze sebe vydala tiše jeho jméno.

"Ne!" zarazil mě nejen slovy, ale i gestem zvednuté ruky. "Nech mě bejt." vydechl. Slyšela jsem tam zlobu, ale i rezignaci. Otočil se na patě a zmizel v hlouby domu.

-

Ponořila jsem se do práce, že mě až Lucy musela informovat, že to pro dnešek stačilo, že bude večeře. Žaludek mi sice prozrazoval, že by rád tu večeři, ale můj mozek musel být něčím zaměstnaný, protože pak přemýšlel a to bylo špatně.

"Hermiono, co se stalo?" zajímalo Lucy, která mě jen ode dveří pozorovala. Žehlila jsem pleny, noční košile dětí, prostěradla, povlaky.

"Já nevím. Sama tomu nerozumím."

"Ten muž dneska..."

"To byl zástupce Ministra kouzel. Svatopluk Dobrota, který přišel na kontrolu a taky proto, že jsem poslala na Ministerstvo žádost o přeložení."

"Cože?! Hermiono, tak ty jsi skutečně..."

"Ne. To je to. I když mě to napadlo, jak sama víš, tak jsem tam nikdy nic neposlala. Dlouho jsem nad tím přemýšlela a váhala, ale nakonec jsem se rozhodla zůstat tady. S tebou, dětmi a hlavně s Dracem, kterého miluju. Vždyť jsi nás mohla vidět poslední týdny. On byl... tak jiný."

"Byl šťastný." doplnila Lucy a lehce se pousmála. Ano. To byl. A jestli to bylo díky mě a mé lásce, tak co bych to byla za člověka, že bych mu to zase odepřela? Tohle bych neudělala. Teď a tady, ne. "Tak když ne ty, tak kdo potom? Kdo za tebe poslal žádost na Ministerstvo, aby tě odsud dostal? A hlavně proč? Jak někdo mohl tušit, že něco takového vůbec zvažuješ?" zajímalo Lucy, podepřela si hlavu a zamyšleně si poklepávala ukazováčkem do tváře.

"Já nevím, Lucy. Sama tomu nerozumím. Musel to být někdo z domu, jednoznačně. Jsme tu čtyři dospělí, dva skřítci a osm dětí. Moc podezřelých není. Jenže nikdo z vás mi na to nesedí. Kdo by se mě chtěl zbavit? A proč? Měla jsem za to, že jste si mě oblíbili." dořekla jsem tiše. Mrzelo mě totiž zjištění, že to byl opravdu někdo z Manoru. Nikdo jiný nepřicházel v úvahu. Cítila jsem se tady skvěle, bez ohledu na naše rozepře s Dracem. A o to víc jsem tomu nerozuměla.

"Někdo se tě chce zbavit anebo..."

"Anebo co?" zajímalo mě.

"Nebo se tě snaží zachránit."

Co?