Hvězda

6. díl

Po několika týdnech, co jsem byla u Hvězdy jsem dokonale zvládala jejich systém a harmonogram. Děti to měly jednoduché: ráno snídaně, poté chvíli vzdělávání, oběd, polední šlofíček, hraní si, večeře a umytí rovnou do postelí. Nakonec jsem se chopila úkolu jim každý večer přečíst pohádku. Zjistila jsem, že mě to neuvěřitelně baví.

Za to my - personál, dělal vše okolo. Paní Greyová měla na starost přípravu snídaně, uvaření obědu, odvedení dětí po jídle do postele a nakonec vaření večeře. Tommy a Tammy jí pomáhali v kuchyni s umýváním nádobí nebo loupáním brambor. Já a Lucy jsme děti učily, každému se individuálně věnovaly a odpoledne, kdy měl být čas na hraní jsme měly vymýšlet společné aktivity. Za to v čase, kdy děti odpoledne spaly, jsme měly prát prádlo, uklízet po nich dům a jednou za týden ještě oprašovat pokoje, ve kterých nikdo nebydlel už dlouhé desítky let. Na konci dne jsme padly vyčerpaně do své vlastní postele. A ráno to mohlo začít nanovo. Absolutně jsem nechápala, jak to Lucy mohla zvládat sama.

Za to pan ředitel nebyl téměř po celý den vidět. Byl věčně zalezlý ve své kanceláři a labužnicky do sebe lil Ohnivou whisky. Ještě jsem ho neviděla, aby pro něco hnul prstem. Aby pomohl s dětmi, oháněl se s prachovkou či aby zakleknul a drhnul kartáčem podlahy. Však pokaždé, když už se ráčil ukázat, minimálně jednou mimořádně a naopak pravidelně u společné snídaně a večeře, tak se do mě pustil jak do malé holky.

To bylo samé: 'Slečno Grangerová, tady jste zapomněla utřít prach. - Slečno Grangerová, není vhodné, abyste chodila ve špinavé blůze. To jsou vodové barvy? Běžte se okamžitě převléknout! - Slečno Grangerová, nesluší se, abyste se k těm dětem chovala, jako by byla vaše vlastní. Nesmí si na to zvyknout. Kazíte jejich morálku! - Slečno Grangerová, jste si jistá, že tohle je opravdu vhodné? Předělejte to! - Slečno Grangerová, myslíte si, že za vás budu vaši práci dělat sám? Ona opravdu nepočká. Naučte se přesný časový rozvrh! - Slečno Grangerová, tohle je celé špatně! Jak jste na takovou hloupost přišla? Čekal jsem, že budete chytřejší, podle toho, co se říkalo. Znovu! - Slečno Grangerová, udělejte si konečně něco s těmi vlasy.' Bla, bla, bla. Měla jsem ho plné zuby.

Ten parchant mě jenom shazoval - před ostatními zaměstnanci, před dětmi, i před těmi domácími skřítky. Nenáviděla jsem sledovat ten jeho samolibý úsměv. Na veřejnosti mi vykal, v soukromí zase tykal. Jako by se styděl za to, že se známe z dřívějška a potřeboval hrát divadlo. Proboha, před kým? Už nejsme na škole!

"Jestli jsi chtěla něco vědět, mohla jsi přijít za mnou a nemusela jsi vyzvídat u druhých. Já nekoušu." nečekaně mi zašeptal do ucha, když jsem po přečtené pohádce mířila rovnou do svého pokoje. Nadskočila jsem a musela polknout své vlastní srdce, aby mi zůstalo v těle. Chytil mě za paži a stáhnul k sobě do stínů, kde vyčkával, jak zákeřný predátor. Měla jsem sto chutí mu pořádně dupnout na nohu anebo ho jednoduše kopnout do slabin a vymazat mu ten vítězoslavný úšklebek z tváře, ale místo toho se mi nesmyslně rozbušilo srdce - a prvotní vyděšení v tom už nehrálo žádnou roli. Proklatě!

"Copak? Vyptáváš se naopak ty u ostatních, aby sis zase našel něco, s čím bys mě mohl ponížit Malfoyi? Čím by ses mohl chvíli bavit?"

"Ale kdeže. Dost zaslechnu. Ten dům má tenké stěny. Pojď ke mě na skleničku." řekl a už mě odváděl k němu do pracovny, aniž by třeba čekal, jestli se nějak vyjádřím.

"Moment! Nikam nejdu! Jsem unavená a chci jít konečně spát. Pokud se ke mě někdy budeš chovat jako ke člověku a ne k odpadu, můžeme to někdy podniknout. Teď jdu do své postele. Dobrou noc." rozloučila jsem se a vyškubla se mu.

"Počkej ještě... Slyšel jsem tě číst pohádky těm dětem. Chci se zeptat, jestli... příště můžu přijít za vámi, abych nemusel poslouchat u dveří a nemusel si připadat tak hloupě. V tu chvíli jsem byl tak bezstarostný, tak... nepochopitelně šťastný jako by se nic zlého nikdy nestalo." oznámil a podíval se mi zpříma do očí. Najednou byl někdo úplně jiný. Takového jsem ho neznala. Odhaleného.

"Můžeš, Draco." pousmála jsem se a zmizela mu z obzoru.