Hvězda

24. díl

Nepromluvili jsme si s Dracem hned druhý den, ani ten další, ani následující a jiný týden a stále to pokračovalo. Dny ubíhaly a já neměla tušení, kdy to přijde. Ztrácela jsem trpělivost, ale pak jsem začala ztrácet naději. Zkoušela jsem se mu připomínat. Narážky, prosby. Jenže mi to bylo k ničemu. Každý den byl stejný. Rutinní. Vstát z postele, nasnídat se, věnovat se dětem, domácím pracím, navečeřet se, přečíst pohádku a jít spát. Stále dokola.

Můj čas tady byl vyměřen už jen na měsíc. Bylo neuvěřitelné, jak to uteklo. Kam zmizel ten skoro rok. A o mé budoucnosti stále nebylo rozhodnuto. Dlouho mi trvalo než jsem si dovolila svůj strach zavřít do pomyslné krabice a schovat ho do nejtemnějšího koutu mysli. Trvalo dlouho než jsem se poddala tomu krásnému pocitu, že bych si chtěla užít svůj čas tady s Dracem Malfoyem a citům, které k němu chovám.

Milovala jsem ho, krucinál!

Které choval i ke mě, dokud se nedistancoval. Nemluvil se mnou on. Nemluvilo se mnou ani Ministerstvo, které bylo strůjcem tohohle malého pekla. Nemluvil se mnou, až na Lucy a sem tam paní Greyovou, nikdo. Pomalu jsem získávala pocit, že se mnou nemluví už ani klika od dveří. Bylo to hrozné. Cítila jsem se tak hrozně sama. Dost dobře jsem si uvědomovala, že svým strachem jsem ztratila hodně času - byla jsem viník, ale nyní ho mrhá Draco. Zcela zbytečně, zcela lehkovážně. Zcela nepochopitelně. Proč?

Přestalo mě bavit čekat, protože jsem čekala tři měsíce a ničeho jsem se nedočkala. Vlastně ano, lhala bych. Dočkala jsem se pouze toho, že mě ten zatracenej chlap vždycky odbyl a odehnal od sebe. Možná to byl všechno jen sen. Sen, který se nestihl vyplnit, jelikož jsem se probrala. Možná je to pořád to, co na samém začátku a místní ředitel jen čeká, až odsud vypadnu.

Nejhorší na tom bylo, že jsem tomu začínala věřit.

Nakonec se nejspíš splní to, čeho jsem se bála nejvíc, že odsud odejdu znovu poznamenaná - bez svého srdce, zcela prázdná. A neměla jsem tušení, zda tohle přežiju. Ztráta srdce je víc než poznamenaná kůže, do které bylo vryto slovo opovržení. Kůže se zacelí, ale srdce se nenahradí.

-

"Hermiono?" ozvala se Lucy, která za mnou přišla na zahradu, kde jsem ze šňůry skládala čisté prádlo na vyžehlení.

"Ano, Lucy?" otočila jsem se na ní s menším úsměvem, který mi hned povadl, když jsem spatřila Draca, který šel vedle ní. Necítila jsem se vůbec dobře.

"Vezmu si to." ukázala na koš s prádlem, který byl skoro plný. Popadla ho a nesla ho do domu. Zůstala jsem tam stát s kolíčky v ruce, bez práce a s Malfoyem před sebou. Ne. Ne. Ne! Kolíčky jsem si strčila do kapsy sukně a hodlala jsem jít do domu. Pryč z toho místa, pro další koš na prádlo, cokoliv, jen abych tam nemusela stát s ním. Měla jsem z toho příšerný pocit. Nedobrý.

"Hermiono?" zastavil mě uprostřed pohybu, když jsem procházela kolem něho, popadl mě za paži a přitáhl si mě k sobě. Dívali jsme si do očí, aniž bychom mrkli.

"Ještě neuplynul rok, ještě mě nemůžeš vyhodit." řekla jsem tiše. Na povrh se tlačily slzy smutku z prohry i vztek. Proto jsem mu položila ruce na hruď a odstrčila ho od sebe. Klopýtnul několik kroků zpátky. Díval se na mě a já z něho cítila bolest, zklamání.

"Nechci tě vyhodit."

"Tak co po mě chceš?"

"Promluvit si."

"Teď? Doslova pár dní předtím, než budu muset odejít? Čekala jsem na tenhle rozhovor několik měsíců, ale tys mě pořád odmítal. Místo toho, abychom si promluvili. Místo toho, abychom si to vysvětlili. A buď si užili vzájemnou lásku anebo se připravili na konec. Proboha, vždyť je to padlí na hlavu, Draco. Ano, vím, především jsem to zdržovala já, když jsem se nechala ovlivnit strachem a za to se omlouvám, ale pak jsem ho v sobě zamkla a chtěla jsem tě jenom milovat. Proč jsi to nakonec zahodil? Vždyť se na mě zlobíš za něco, co jsem ani neprovedla. Já jsem tu žádost nenapsala!" rozkřikla jsem se na něj.

"Já vím, že ne. S Jamesem jsem mluvil, mnohé jsme si vysvětlili, omluvil jsem se mu a požádal ho o odpuštění. Nebude to hned, což je samozřejmé a logické, ale věřím, že mi nakonec tu šanci dá. Taky rozumím tomu, proč to udělal, proč za tebe napsal na Ministerstvo, abys z Hvězdy odešla. Chtěl tě ochránit. Přede mnou."

"Kdy jsi s ním mluvil?"

"Asi týden potom, co přišel ten idiot z Ministerstva." přiznal. Tak s Jamesem to trvalo týden potom a u mě to jsou tři měsíce?

"Proč? Proč ses uráčil se mnou mluvit až tahle dlouho, tahle pozdě?!"

"Protože jsem přemýšlel. Protože jsem řešil pár podstatných věcí a do toho budoucí přijetí devátého sirotka."

"Co...?" nedořekla jsem.

"Všechno ti to vysvětlím." řekl a usmál se na mě.

Kdybych mu za to všechno nechtěla vydrápat oči, tak bych ho za ten úsměv políbila.