Napiš (Minsung) ✅

39🌺

Seděli jsme spolu na gauči a sledovali televizi. Opíral jsem se o Minha a ten měl ruku přehozenou přes má ramena a mačkal mě na sebe.
Byl jsem tak zabraný do filmu, že jsem ani nepostřehl, že venku už je tma a je zhruba deset hodin večer. Též jsem přestal cítit tu nesnesitelnou bolest popáleniny, protože jsem na to v Minhově přítomnosti zamopmněl
„hmm, tak jsem si vzpomněl" prohodil jsem jen tak do ticha, abych věděl jestli mě Minho poslouchá
„na co?" sice byla tma a ozařovalo nás jen světlo z televize, ale viděl jsem, jak se na mě podíval
„kde mám ten cheesecake?" zeptal jsem se ho a upíral zrak na něj
„už jsem ti ho dal" odpověděl a pousmál se
„nevzpomínám si, že bych něco jedl" udělal jsem zamračený výraz u kterého jsem začal přemýslet.
„ale ano jedl jsi" byl jsem zmatenější víc, než si kdo dokáže představit
„ne, to není možné, to bych si pamatoval" zavrtěl jsem hlavou
„mám ti osvěžit paměť?" několikrát nadzvedl levé obočí a olíznul si rty
„zajímavé, jak mi chceš osvěžit paměť, když stoprocentně vím, že jsem nic nejedl" znovu jsem se zamyslel a nikde jsem v paměti nenašel, že bych něco jedl
„ale ano, jedl brouku" mrknul na mě.
Byl jsem k němu otočný čelem a našpulil jsem dotčeností rty. Pravděpodobně to bylo pro Minha jako signál. Jeho rty se opět nalepily na ty mé. Byl to jen něžný a lehký polibek. Okamžitě se odtáhl a pohladil mě po tváři
„tohle byl ten cheesecake" řekl a jeho pohled se odvrátil zpět k televizi.
Ovšem já musel rozmrkat to, co se právě stalo
„ty jsi mi lhal" obvinil jsem ho a založil si ruce na prsou
„nelhal, tohle je lepší, jak nějakej kus dortu, navíc to bylo přesně to, co jsem jako cheesecake myslel" pokrčil rameny
„pfff, už ti na to znovu neskončím" odsekl jsem
„nemusíš, každopádně co ta tvoje matika?" ukázal na učebnici co se valela na zemi. Úplně jsem na ni zapomněl
„Uh nic, jen tu odpočívá" nezvozně jsem se usmál, nechtělo se mi do toho
„asi tak jako ty, co?" vzal matiku do rukou a položil ji na stůl
„já tu neodpočívám, víš jak je namáhavé tu jen tak sedět?" zavrtěl jsem se a syknul bolestí. Popálenina na zádech se probrala, jen co jsem se trochu pohnul a otřel se o gauč.
„buď opatrný" Minho si mě položil břichem na jeho klín a začal mi prohlížet záda. Ležel jsem přes něj, jako natažená spící kočka. Stačilo začít jen vrňet.
Jeho prsty se lehce dotýkaly zad a prohlížel každý kousíček mé kůže
„stejně nechápu, jak se ti to povedlo" zakroutil hlavou a nanesl mastičku, která byla na konferenčním stolku vedle gauče.
Byl tak něžný, že jsem necítil, že by se mě vůbec dotýkal. Byl jako anděl, kterého mi seslalo samo nebe.