Napiš (Minsung) ✅

57🌺⏳

Tvrdit, že jsem na ně úplně zapomněl, jsem nemohl. Ať jsem chtěl nebo ne, míval jsem je ve snech. Myslel jsem na ně, každou volnou minutu. Nemohl jsem zapomenout, i když jsem chtěl.
Ale to, co mi dal Chan navyběr. Rozhodně jsem se chtěl chovat, jako že jsem je nikdy v životě nepotkal, ale jsem tak měkkej, že to nedokážu. Kdykoliv se naskytla možnost, že bych musel okolo nich projít, raději jsem se někam schoval a čekal až projdou.

„tak šup Jisungu” popoháněl mě k výběru
„nemůžu zůstat s lidma, kterým jsem ublížil, na to nemám svědomí” zakroutil jsem hlavou
„takže zbývá druhá varianta” podruhé za tu dobu co tu jsem, jsem se zvedl ze židle, vzal si batoh
„mějte se. Jsem rád, že jsem vás poznal” to bylo vše, co jsem řekl. Mávl jsem na ně a s těžkým výdechem jsem odcházel.

„děláš si srandu?! Dva roky jsem na tebe čekal a ty se opět jen tak vzdáš?!” zakřičel na mě Minho. Zmateně jsem se zastavil v pohybu.
„čekal?” zeptal jsem se nevěřícně
„když potkáš osobu, která ti přijde, že je ta pravá, tak se ti vyplatí čekat. Jsi neuvěřitelně slepý a hloupý” rozčiloval se dál. V jeho očích byla zloba, smutek, vztek a zároveň něco, co nedokážu popsat.

„řekni mi, kdo mi tvrdil, že se semnou cítí dobře? Hmm? Kdo?” pomalu se přibližoval ke mně
„já” zašeptal jsem
„ano ty, a ještě mě necháš po naší první nesmyslný hádce čekat, kdy zamnou přijdeš a ono se nic nedělo, až pak mi bylo řečeno, že jsi odešel. Dokážeš si představit jak mi bylo?” jen jsem zavrtěl hlavou. Dokázal jsem si to představit, ale jemu jsem neměl odvahu odmlouvat
„jsi opravdu tak zlý a bezcitný, jak jsi se předvedl?”

„ne” povzdechl jsem si
„co si jako teď myslíš, že se bude dít?”
„já nevím, ničemu nerozumím, nevyznám se v sobě” jenže jen co jsem to dořekl stalo se něco, co jsem nečekal.
Po dvou letech se jeho sametově hebké rty přilepily na ty mé. Byl jsem překvapený, ale neodtáhl jsem se. Lhal bych, kdybych řekl, že mi to nechybělo. Že mi nechyběl on a jeho kočky. Že mi nechyběli ti tři.
Jeho teplé ruce spočinuly na mých tvářích a já spojil ruce za jeho krkem a prohloubil polibek. Byl jsem tak hloupej, když jsem se o tohle ochudil.
Mohl jsem cítit ty emoce, které ze sebe vydával. Každou vteřinu, byly jeho rty sladší a sladší.
Cítil jsem, jak se semnou točí celý svět.
Cítil jsem, jak ke mně přišla druhá šance a chytila mě za ruku a nechtěla mě pustit.
V tuto chvíli jsem byl jen já a Minho.
Jen mé a jeho rty.
Chtěl jsem ho zpátky.
Chtěl jsem je zpátky všechny a začít se k nim chovat, tak jak si zaslouží.
Dát jim konečně kousek ze sebe, dát jim to, čeho jsem nebyl schopný do teď.
Být zase se všema a užívat si života.
Poznat zase tu zábavu, o kterou jsem se ochudil a konečně podlehnout, tomu citu, kterému se říká
Láska.

Give me big hand 😅
Zazvonil zvonec a Minsunga je konec 😊🌄
Konečně, jsem se dostala k vysněnému konci. Doufám, že jste si příběh aspoň trochu užili. Snad se setkáme znovu u jiného příběhu 🥰
A děkuji, ta to, že jste byli semnou a četli moji tvorbu ❤️❤️🌺

Opravdu opravdu moc děkuji 🌺❤️