Baziliškův Dar a Drakův Oheň

Stín noci. Úsvit havrana. Světlo ve stínu a Zmijozelův úplněk.

Uběhla už nějaká doba. Hermiona dávno odešla do Nebelvírské věže a já právě vycházím z knihovny. Chci se porozhlédnout po okolí, musím najít ten vstup.

Šla jsem potemnělou chodbou a u rohu se zastavila, abych nahlédla zaň. Když jsem tak chtěla učinit, něco se mi otřelo o nohu a já sebou leknutím trhla. Najednou jsem ztratila rovnováhu a upadla na zem, což způsobilo dost hlasitou ránu, která se rozléhala do všech stran, sakra.

Přetočím se na záda a za chvíli ucítím, že mi něco leze po těle, dokud si s tvorem nehledíme tváří v tvář.

„U Salazara, Scar, tohle mi už nedělej." Řeknu krapet zmučeně. Za chvíli se začnou ozývat kroky, někdo sem jde. Než však stihnu nějak zareagovat, dotyčný mi už hůlkou svítí do obličeje.

„Slečno Krezarová, můžete mi říct jediný důvod, proč se tu válíte po podlaze?" Ozve se chladný hlas.

„Zakopla jsem." Řeknu přesvědčivě se založenýma rukama a úšklebkem na rtech.

Napodobí mě. „Krezarová, poznám, když mi lžete."

„Ne, nepoznáte, víte, poznám, když víte." Začnu svou malou hru. Teď už jen stačí...

„Ne, nepoznáte, víte, poznám, když víte, že vím." Napodobí mou větu. Taková výzva zkrátka nešla odmítnout.

„Nepoznáte, víte, poznám, když víte, že vím, že víte." Můj úšklebek se ještě prohloubí, tohle mě začíná bavit. „Kdyby jste se Vy lekl, ztratil rovnováhu, spadl a našel Vás Brumbál, řeknete mu pravdu?"

„Zaprvé, nepoznáte, víte, poznám, když víte, že vím, že víte, že vím. Zadruhé, neřekl a za třetí, hodláte tohle dělat donekonečna?" Zeptá se už vážněji. „Ale jestli se vám leží dobře, nic nenamítám." Pozvedne pravé obočí. Zmetek, né, že by se zachoval jako gentleman a pomohl mi, ale nechá mě se tu válet a ještě si to užívá!

„Vím, že víte, vyhrála jsem, tudíž nikoliv." Věnuji mu vítězný úsměv, ale v hlase se mi odrazí i podráždění nad jeho chováním. Jistým způsobem to bylo tak nějak..ponižující. Aspoň, že to nikdo nevidí. „Mohl byste mě doprovodit k astronomické věži? Nikdo se mi neuráčil nabídnout mapu, nebo mě alespoň provést." S protočením očí, ke mně natáhne pravou ruku, aby mi pomohl vstát a Scar se mi mezitím obmotá okolo levačky. „Že Vám to trvalo." Řeknu kysele, jakmile opět stojím na svých.

„Nebuďte drzá a radši už pojďte." Jen nad tím s úšklebkem zakroutím hlavou a vydám se za ním.

„Co jste tam vlastně vyváděla?" Zajímá se, černovlasý muž, avšak neubírá na kroku. Černý plášť vlaje za jeho zády v pravidelném rytmu, jakoby se ho netýkaly zákony bezvětří.

„Hledala vědecký spolek." Řeknu popravdě. Podívá se na mě s pozdviženým obočím. Za chvíli jej nechá klesnout v jakémsi porozumění.

„Zajisté máte na mysli klub: Astronomers & Moon Herbalists." Řekne, jako naprostou samozřejmost, jakoby žádná jiná odpověď nebyla možná.

„Nejspíš to není zrovna veřejně známá informace, stejně jako to, co tam dělají." Konstatuji. Ani mí spolužáci toho moc nevěděli, natož jméno toho spolku. Je jasné, že ví víc. Že by snad..?

„Jistěže není, ani sám ředitel o jejich výzkumu moc neví, jen je nechává potulovat se po večerce, někde venku."

„Nezníte, jakoby Vás to nějak trápilo, navíc, jak jste zjistil název toho spolku, když ho ani Brumbál nezná?" Zeptám se.

„Netrápí, protiřečil bych si. Jméno spolku a jeho činnosti mají právo znát pouze jeho členové. Za mých studentských časů, jsem byl jedním z nich." Takže ano, nemělo by mě to překvapovat.