Baziliškův Dar a Drakův Oheň

Ve Velké síni

Konečně jsme překročili práh Bradavického hradu, ten poloobr byl na můj vkus až příliš kamarádský. No, musím uznat, že ten pohled na toto velkolepé místo je nezapomenutelný, líbí se mi tu.

Uvítala nás zde profesorka v zeleném oděvu, jejíž jméno si stěží pamatuji. Moc jsem ji nevnímala, stejně jsem už  všechno věděla od svých přátel, tak jsem jen stála vzadu, ležérně se opírajíc o kamenné zábradlí schodiště, tedy, dokud jsem nezaslechla své jméno.

„Slečno Krezarová, vy půjdete jako poslední, máte nějaké dotazy ?“ Ptá se mě.

„Vlastně ano, jdete ještě do Velké síně ?“ Když to odsouhlasí a s pozvednutým obočím na mne pohlédne, pokračuji: „Mohla by jste toto předat panu řediteli, aby si to ihned přečetl ?“ Ptám se jí a podávám jí vzkaz na kousku pergamenu.

Vzala si jej a přečetla, moc se jí to, soudě dle jejího zamračeného výrazu, nelíbilo. Nakonec si jen odevzdaně povzdechla a se slovy, ať počkáme tady, vyrazila do Velké síně.

Všichni se jako na povel otočili a já jen s šibalským úsměvem pravím: „Děcka, pokud to vyjde, máte se na co těšit.“ Vidím jejich zvědavé tváře a otázky, jasně zřetelné v očích. Za chvíli se ozvalo odkašlání, všichni se střetli s pohledem profesorky McGonagallové.

„Tak pojďte a slečno Krezarová, máte povolení od pana ředitele.“ Nestihla jsem ani poděkovat a už jsme vyrazili vpřed, dokud jsme nestáli před obrovskými dveřmi.

Profesorka pokývala hlavou mým směrem a s prvňáky vstoupila do již otevřených dveří. Já stála tak, aby na mě nebylo vidět a čekala jsem, dokud všichni nebudou zařazeni a  nedostanu pokyn ke vstupu.

Čekám tu ani nevím, jak dlouho. Dveře jsou opět uzavřeny a otevřou se až při zahájení mého příchodu. A co jsem vlastně vzkázala Brumbálovi ? Ve zkratce jen to, že mám v plánu svým příchodem trochu zpestřit začátek školního roku. U dveří jsem ještě použila potřebné kouzlo, abych se nemusela zdržovat používáním hůlky. Už stačí jen vyčkávat.

Konečně jsem zaslechla slova ředitele: „A teď, na výslovné přání naší nové studentky z Kruvalu, zde máme malé zpestření začátku školního roku. Prosím, přivítejte slečnu Zaru Krezarovou!“

...

Dveře Velké síně se otevírají dokořán. Všichni sledují vysokou dívku, jak s lehce vztyčenou hlavou, sebevědomě kráčí k prahu mohutných dveří. Oděna v Kruvalském společenském hábitu, kolem levé ruky obmotaná kobra královská, písčitého zbarvení, hlavu složenou na rameni oné dívky. Rychlou, avšak jistým způsobem ladnou chůzí, v pevné, černé obuvi se dostává přes práh.

Její tělo ihned začíná zahalovat šedý dým, točící se okolo ní. Jediné, co je možné spatřit, jest kousek pláště, jež se otočil o 360°. Dým začíná klesat a ztrácet se v kamenné podlaze.

Všichni teď můžou spatřit dívku, jejíž oděv ztratil téměř vše, ze svého původního vzezření. Kožešina a kožené části, dříve hnědé, nyní černého zbarvení. Z rudé vznikly čtyři barevné pruhy, umístěny kolmo z prava a vrchu do leva a spoda.

První a největší pruh je zbarven zmijozelskou zelení, druhý, trochu menší havraspárskou modří, třetí, o kus menší nebelvírskou červení a čtvrtý, nejmenší mrzimorskou žlutí. Plášť ve stejném poměru zbarven druhými barvami jednotlivých kolejí.

Nejvíce pozornosti si však získává barevná jizva, táhnoucí se po celé její  tváři. Tváře všech se naplňují strachem a zděšením. Ona však s úsměvem, sebevědomě kráčí dál.

Brumbál zaraženě stojí , ale za chvíli opět nasadí, pro něj tak typický úsměv, jakoby se nic nestalo. Učitelé se tváří značně překvapeně. Jedině Snapeovi hrál na tváři pobavený úšklebek, očividně se celou tou situací dobře bavil a dívka si toho samozřejmě všimla a věnovala mu krátký pohled, než se opět obrátila k Brumbálovi.

...

Došla jsem až k panu řediteli, který po celou dobu stál před učitelským stolem, abychom se mohli přivítat. „Dobrý den, pane řediteli, tak co říkáte na můj výstup?“ Podali jsme si ruce a potřásli si s nimi.

„No, musím uznat, že to bylo vskutku zajímavé a také šokující.“ Věnoval mi malý úsměv. „Tak, slečno Krezarová, vy budete zařazena až po večeři, v ředitelně. Zatím se posaďte k profesorskému stolu, máme ještě jedno volné místo.“ Usmál se a poukázal na volné místo, vedle bledého, černovlasého muže.

Jen jsem přikývla a šla se posadit. Všichni na mne ještě zírali, proto si Brumbál sjednal pořádek a začal se svým proslovem. Nenápadně jsem přestala vnímat, ale byli i tací, kteří to poznali, ale nestarala jsem se o to. Plně jsem se soustředila až při zmínce o nové učitelce obrany proti černé magii.

„A na místo učitele obrany proti černé magii, nástupní z ministerstva, Dolores Jane Umbridgeová, měla by dorazit příští týden.“ Ředitel už stál na svém místě u učitelského stolu. „Tak, teď už, hostina začíná!“ Zavolal a na stolech se začínalo objevovat hojné množství jídla.

Nandala jsem si brambory s kuřecím masem a naplnila skleničku trochou vody. Pustila jsem se do jídla a přestala ve chvíli, kdy se vedle mě ozval známý hlas. „Ráda se takto předvádíte na veřejnosti ?“ Snapeova slova byla chladná, avšak s jistým nádechem humoru.

Nepodívala jsem se jeho směrem. „Nikoliv, avšak mým hlavním záměrem bylo předem zastrašit nežádanou společnost. Očividně jste se skvěle bavil.“ Při probíhající konverzaci jsem se opět začala věnovat pokrmu přede mnou.

„Vyvedla jste z míry i samotného Brumbála, něco takového se jen tak nevidí, svůj účel to dozajista splnilo.“ Na to jsem se jen ušklíbla, ale on pokračoval. „Ředitel se zmínil, že Vás z Kruvalu vyhodili. Smím vědět, čím tak vážným jste se provinila ?“

Seděli jsme na úplném konci, nikdo nás nemohl slyšet, byli příliš zaneprázdněni svými vlastními záležitostmi, než aby si všímali našeho rozhovoru. To stačilo k tomu, abych se konečně otočila jeho směrem. „Opravdu to chcete vědět ?“ Ptala jsem se způsobem, jakoby měl pečlivě zvážit svou odpověď.

S hraným nezájmem se opět obratil ke krájení masa. „Samozřejmě.“ Pravil a dál se věnoval jídlu.

Na to jsem se jen ušklíbla do talíře. „Ále, nic moc, jen kvůli mě, na měsíc, zkameněla půlka Kruvalu.“ Ozvalo se řinčení příboru o talíř, to Snape z náhlého šoku upustil vidličku z ruky a s očima dokořán se zahleděl mým směrem. Stejně tak, jako pár učitelů a studentů, kteří to zaregistrovali. „Více se dozvíte později, upoutal jste na sebe příliš pozornosti.“ Vrátil se ke své kamenné masce. „Byl by jste tak laskav a doprovodil mne k ředitelně, předpokládám, že budete také přítomen, jakožto ředitel zmijozelské koleje.“ Obrátím se k němu s pozvednutým obočím.

„Zajisté, věřím, že Brumbál by mne stejnak o tuto "laskavost" neochudil.“ Dojedli jsme svá jídla a společně se vydali do útrob Bradavického hradu.