Baziliškův Dar a Drakův Oheň

První problémy

Uběhla zhruba polovina cesty, naše trojice stále sedí společně v jednom kupé a Hádes se Scar nabírají síly nahoře v prostoru, určeném pro kufry.

Draco s Hermionou mi vyprávěli o Bradavicích. Tedy Hermiona vyprávěla a Draco sem tam dodal nějakou tu poznámku. Občas mezi nimi došlo k ostřejší výměně názorů, vlastně teď se v jedné z nich nacházíme:

„Nechápu, jak se můžeš přátelit s Weasleym, tupec. Pottera bych ještě chápal, ale Weasley, vážně ?!“ Draco řval jako smyslů zbavený a Hermiona mu to oplácela stejnou vervou.

Oba mí přátelé teď stojí naproti sobě, rudí vzteky a opět se hádají. Je to zajímavá podívaná, vsadila bych si na vítěze, ale oba jsou v tomto stejně blbí a už toho začínám mít dost.

„Můžeš se už konečně přestat navážet do mých přátel ?! Už mě to nebaví !!“

„Myslím, že byste měli mlčet oba dva, nedá se to poslouchat a bolí mě z vás hlava.“ Oba se naráz otočí mým směrem a při pohledu na mou rozhněvanou tvář raději zmlknou a opět se posadí. Tak se mi to líbí.

„Tak, když jsme si to vyjasnili...“ pohlédnu naoko přísně na své kamarády, následně pak zvolním a pravím: „...,Draco, nebudou tě tví spolužáci hledat ? Nebylo by zrovna vhodné, aby nás tu našli.“

“Hm,...jo, jasně, měl bych už jít. Krezarová, Grangerová.“ Pokýval nám hlavou na rozloučenou a odešel z kupé.

„Proč ti vlastně říká Krezarová,... myslím, proč ti neříká jménem ?“ Ptá se Hermiona trochu zmateně.

„Není to tak, že bych mu to zakázala, to ne. Jménem mě osloví jen málokdy a mně to tak vyhovuje.“ Pokrčím ledabyle rameny. „Ale ty mě klidně oslovuj jménem, nevadí mi to.“ Oplatí mi můj úsměv a společně se ponoříme do dalších debat na nejrůznější témata.

Cesta nám ubíhala hladce a brzy vlak zastavil v místě svého cíle. Všichni až na mne byli oblečeni v hábitech, já měla Kruvalský společenský hábit, stejný jako ten, který si s sebou brali kluci na ples, při příležitosti Turnaje tří kouzelníků, chtěla jsem vypadat slavnostně.

Vystoupili jsme mezi posledními. Hádes si šel proletět okolí a Scar se mi obmotala okolo ruky. Už, už jsem chtěla něco říct, ale můj pokus byl zmařen dvěma hlasy, volající jméno mé Nebelvírské kamarádky.

„Hermiono, tak tady jsi, jdeš s námi?“ Ptá se ten s brýlemi a zrzek přikyvuje. Poté si mě konečně všimnou. „A kdo je tohle ?“ Trochu překvapeně na mě hledí a já se jen ušklíbnu. Než však stačím něco říct, promluví trochu nejistě Hermiona.

„Moje nová kamarádka, poznali jsme se ve vlaku.“ Nervózně na mne pohlédne, pochopím a jdu k nim, abych se mohla představit.

„Zara Krezarová.“ Řeknu odměřeně a natáhnu ruku k zrzkovi, který se představí, jako Ron Weasley, avšak oba chlapci se vyděsí, když se z mé druhé ruky ozve agresivní syčení. Myslím, že z nás přátelé nebudou, pomyslím si.

„Omlouvám se za ni, ale nemusíte se bát, bez mého svolení se vás ani nedotkne, jen těžce snáší některé lidi.“  Řeknu a následně natáhnu ruku k druhému chlapci. „A ty jsi ? Nebo se snad taky bojíš ?“ Ptám se se zřetelným pobavením v hlase.

„Ne, jasně že ne.“ Řekne trochu nepřesvědčivě a opatrně si se mnou potřese rukou, při čemž říká: „Jsem Harry, Harry Potter.“ Jasně, mělo mi to dojít. Pak se podívá směrem na plaza, obtočeného kolem mé ruky. „Jak se jmenuješ ?“ On umí hadí jazyk, řeknu si překvapeně.

Očividně to překvapilo i mou šupinatou kamarádku, což jsem poznala z pohledu, jež mi zmateně věnovala.

Ihned se chopím slova, jelikož musím být ve skupině s prváky a za chvíli se bude čekat jenom na mě. „Už budu muset jít, ahoj Hermiono. Jo a na tvou nezodpovězenou otázku.“ Otočím se k Harrymu. „Scar, jmenuje se Scar.“ Řeknu a s úsměvem z jejich vyjevených tváří odcházím, vstříc svému osudu.