Baziliškův Dar a Drakův Oheň

Čas odpovědí, část 2.

„Mohu se i v tomto na Tebe spolehnout, Severusi?"

„Vždycky, Krezarová, Vy vždycky.."

...

„Něco dalšího, ohledně mého zdravotního stavu?" Zajímám se.

„Vaše krev.." Vyslovil tiše. „..pochybuji, že uštknutí Vaší kobry není smrtelné." Zastavila jsem ho zdvižením ruky. Věděla jsem, co tím chce říct.

„Pamatujete, když mi bylo deset? Tehdá otec promluvil hadím jazykem, je to tak?" Opět souhlasné kývnutí. Než se však začne opět ptát, skočím mu do řeči.

„Neřešme zde nyní, jak to vím. Důležité je, že také oplývám tímto darem. Každý Krezar ho má." Vysvětlím.

„Mezi mnou a tím tvorem došlo ke kontaktu. Co vlastně víte o drakobazilišcích, profesore?"

„Krom toho, že to jsou povětšinou krvelačné bestie, jejichž existence je velmi vzácná a některé jejich části mohou být úžasnými přísadami do lektvarů?" Pronáší spíše řečnicky. „Nic moc." Přizná.

„Má rodina se již po generace zabývá bazilišky a draky, ale až mému pra pra dědovi se podařilo zkřížit jejich DNA." Pravím hrdě a na důkaz lehce vztyčím bradu. „Ten bazilišek, jehož geny ke svému experimentu využil, byl jeho druhou půlkou. Byli spolu magicky propojeni skoro tak, jako jsem nyní já.., jen..on už je po fyzické stránce mrtev. A když jsou tito tvorové mladí, dokážou se upnout k vyvolenému kouzelníkovi a předat jim své schopnosti, pomocí rituálu. Díky tomu mám svou jizvu a proto mám také jiné složení krve. Koluje v ní krev drakobaziliška." Snape se zatvářil na moment šokovaně, ale následně se schoval za tu svou profesorskou masku a zeptal se.

„A jak Vás tato skutečnost ovlivňuje? Jsem si jist, že víc než dost, když se jedná o magického tvora.." Dobrá otázka, řeknu si pro sebe..

„Popravdě si sama nejsem příliš jistá, ale co vím je to, že mohu komunikovat jak s hady, tak draky. Že mi baziliščí pohled nepřivodí smrt a samozřejmě jsem proti každému hadímu jedu imunní."

„Tak mi laskavě vysvětlete, jak je pak možné, že vaše údajná schopnost nefungovala, jak má!?" Snape mluvil klidně, ale cítila jsem v tom podtón zuřivosti, která mu proudila tělem.

„Udělala jsem chybu,.."

„Nezodpovědnou chybu, která tě malém stála mentální zdraví!" Svůj vztek se už nesnažil skrývat. Nejradši by ji za její jednání proklel.

Udržela jsem si klidný hlas a pokračovala..

„..že jsem ve svém vzteku a rozrušení nemyslela na fakt, že Scar je nebezpečná hlavně její schopností ovládat mysl druhých. A proti takovému druhu útoku mi mé drakobaziliščí schopnosti nepomohou. Neutralizují pouze jedovou složku a zbytek udělá své.. mrzí mě, že jsem na to přišla tak bolestivou cestou." Sklopím hlavu, zklamaná svým neuváženým činem.

„Jsem si jist, že víte, že bych vás za tento počin nejradši zaškrtil!" Přikývnu. Nadechoval se k dalšímu proslovu, ale umlčelo ho hlasité vtrhnutí dvou studentů na ošetřovnu.

Rychle nasadil svou masku a nahlas pronesl: „Strhávám Vám 20 bodů, Krezarová! Doufám, že to hodláte napravit." A se zavířením pláště udělat otočku a rychle odkráčel pryč.

Byla to Hermiona s Malfoyem..kupodivu veřejně pospolu..

„To už jsem tak dlouho mimo, že chodíte po hradě všude spolu?" Zavolám na ně pobaveně, když jsou skoro u mého lůžka.

„Zklapni, Krezarová." Zavrčí blonďák.

„Oh, jak milé přivítání, jsem si jista, že by Lucius zářil potěšením, nad tvými vybranými způsoby." Pravím provokativně. Složí si ruce na hrudi..

„Stará dobrá Krezarová." Ušklíbne se a zakroutí hlavou. „Ocitne se téměř v náruči bezmoci a smrti, ale stejně bezstarostně vtipkuje a provokuje..A nedivil bych se kdyby nepřestala, ani za cenu, že dostane Cruciem..“

„To jsem prostě já.“ S úsměvem na ně uličnicky mrknu. „Nemůžu si pomoct.“ Pokrčím rameny.

„Vidíš, Grangerko? Říkal jsem ti, že je naprosto v pořádku." A pohlédne na ni, spokojen se svým verdiktem..

Hermiona vypadala, že brzy omdlí..

„Draco, asi zajdi za tou lékkouzelnicí. Vypadá to, že bude mít nového pacienta." Povím, když si všimnu stavu své kamarádky.

„Haló, Bradavice volají Hermionu!" Zamávám jí dlaní před obličejem.

To ji probere z chvilkovému tranzu. Zamračí se.

„V pořádku? V pořádku?!“ Zamračia se nebelvírka ještě víc. „Jak vůbec můžeš takhle vtipkovat?! Skoro bylo po tobě!"

„Herniono.." Nic. „Víš, jaký jsem měla o tebe strach!?„ „Hermiono.." Zase nic. „Kdo ti to vůbec udělal??" „Hermiono.." „Až to zjistím, tak ho prokleju!!" „Hermiono!!" Konečně mi věnovala pohled a zmlkla.

„Udělala jsem si to sama.." Řeknu tiše.

„Cože?!" Vykřikli mí přátelé společně. Na to se ozvala Hermiona. „Ale..ale proč?" Řekla smutným, nechápavým tónem, oči plné otázek.

„Pamatuješ, když jsem ti vyprávěla příběh mého kmotra?“ Souhlasně přikývla. „To u něj Potter viděl toho papírového draka. Byl to dárek na rozloučenou.Víš, co to znamená?“

Dívka oněměle přikývne „To Skrk byl tvým kmotrem..“ Šeptne.

„Věřím, že z Potterových slov sis dokázala odvodit, že s ním mám něco společného..A teď víš pravdu..“ Sklopím hlavu.

„Vzpomínky na něj jsou jako nůž, co se pomalu zabodává do srdce. Chápu, že to nedokážeš vnímat stejně proto, čím byl a co udělal, ale..“ Zvednu k ní zaslzený pohled.

„Ale pro mě byl rodinou! Jako druhý otec! Jeho smrt byla tou nejhrozivější zkouškou.. A Potter..“ Řeknu to jméno s jemným nádechem nenávisti. „Viním ho za Bartyho smrt, Hermiono.. A nesnáším ho za otvírání starých ran, kvůli nimž jsem dopadla takhle..a ne, nemůžeš mi to nijak vymluvit.“ Zarazím ji.

„Určitě jsi na lektvarech slyšela ty jeho dotěrné dotazy..Zmizela jsem, než jeho jméno vůbec stačil vyslovit..Uvědomuju si, že to nebyla tak úplně jeho vina a že neví nic o mé bolesti, ale ten vztek, co ve mně vyvolává, prostě nedokážu popřít!“ Vytáhnu si uklidňující lektvar s rychlým účinkem a kopnu ho do sebe. Už jsem to sakra potřebovala.

„J-já nevím, co na to říct..“ Vydala ze sebe zklíčeně.

„Nemusíš říkat nic.“

„Draco, jsi nějak zaražený..“ Podotknu zvědavě, když se díky lektvaru konečně zotavím.

„Promiň, Krezarová, nejsem zvyklý tě vidět v takovém stavu.“ Odpoví celý bledý.

„Tak dobrá, už dost citových výlevů.“ Pravím přísně s jiskrou v oku.

„Nezahrajeme karty?“

.....

Mí drazí čtenáři,

Po velmi dlouhé době jsem se rozhodla vrátit zpět na tuto platformu, jelikož Zara si zaslouží dokončit svůj příběh a psaní je mou životní vášní.

Zároveň se omlouvám, pokud se styl mého psaní příliš změnil..

Doufám, že se vám tato kapitola líbila.

ArelliVadeR09.