Baziliškův Dar a Drakův Oheň

Moc času nezbývá

Temná síla stále naráží do mé magické bariéry. Jeden z nárazů byl dokonce tak silný, že jsem začala vykašlávat krev. Cítím, jak mi teče z nosu a úst, stejně tak, jako mi tečou slzy z očí.

Byla jsem uvězněná ve své mysli a i tak zažívala fyzickou a psychickou bolest.

Má magie je silná, ale netuším, jak velkou zátěž je mé tělo ještě schopno vydržet...

...

„Albusi, sem nemůžete. Ta dívka má magický záchvat, nikdo k ní nesmí!“ Velela rázně, madame Pomfreyová.

„Ale, Poppy, jsem si jist, že kdybych se jí podíval do hlavy, mohl bych jí pomoci. Neříkala jste, že má halucinace? S mou magií by na to nemusela být sama.“ Snažil se jí stařec přesvědčit, ale žena se stále mračila.

Nechápal to. Řekl snad něco špatně? Proč se najednou Poppy staví proti němu?

...

Sakra, Severusi, kde jsi s tím protijedem?! Brumbál..Brumbál se snaží ke mně dostat! Zatím se mu to naštěstí nedaří, ale je vytrvalý, snaží se, cítím to. Snad to ta ošetřovatelka zvládne.

...

„Vaše přítomnost ji může ještě více rozrušit, Albusi! Ani nevíme, jak se její magie zachová, když se tím nechá ovládnout!“ Lékouzelnice zuřila.

S ředitelem stáli před vstupem na ošetřovnu, zabezpečeného kouzly a dohadovali se.

Věřila Severusově úsudku. Byla na jejich straně, musela jí pomoct.

Nevěděla o co jde, ale rozhodla se ve chvíli, kdy spatřila, jak tu dívku opatrně pokládal na lůžko a když mu v očích rozpoznala nefalšované obavy..Naposledy mu takhle záleželo na Lily.

...

Našel je. Musel sice zabrousit do svého tajného skladu, ale ty přísady měl všechny.

Kdo ví, jak dlouho ještě zvládne Zara bojovat a kdy se to vše dozví Brumbál.

Věděl, že nemá moc času, chyby si však nemohl dovolit.

Znervózňoval ho i fakt, že tento lektvar neznal. Měl jisté aspekty hadích protijedů, ale postrádal jakoukoliv jednoduchost. S přísadami musel zacházet velmi opatrně, nesměl se přepočítat ani o píď. Na druhou stranu, co jiného od Krezarů čekat?

Už byl tak v půlce přípravy. Zatím vše vycházelo.

...

Potřeboval se k ní dostat, přesněji k její oslabené mysli.

Jakmile zjistil, co se děje, chtěl se přemístit krbem na ošetřovnu, ale nešlo to, někdo musel zablokovat přístup.

Proto šel přímo na místo, ale setkal se pouze s odporem zdejší ošetřovatelky. Něco se muselo stát, že tomu tak je.

Nechtěla ho pustit, ikdyž nabízel, že dívce pomůže v boji s halucinacemi. Ani to s ní nehlo a proto se vydal zpátky do své kanceláře.

Měl totiž ještě jedno eso v rukávu.

...

Odstavil kotlík, aby lektvar mohl vychladnout, s úšklebkem poodstoupil a ruce si založil na prsou. Zbytek byl na té kobře, která čekala na svou chvíli. Musela přidat svůj jed. Nebylo těžké si odvodit proč. Úšklebek se mu ještě rozšířil.

Ta proradná holka ho donutila se o ni bát. Otázkou zůstávalo, proč se nechala pokousat? Pochyboval, že to ta šupinatá věc udělala schválně. No a také pochyboval, že Scařin jed nezpůsoboval otravu krve. Tsch..To by neuvěřil ani Brumbálovi, natož Pánovi zla.

Nechápal, proč udělala takovou blbost! Však on si to s ní ještě vyřídí. Zachrání jí krk a pak ji vlastnoručně odrovná!

Nejdřív však bude chtít znát odpovědi na své otázky...

...

Sakra, jak dlouho už tu jsem?! Salazare, ty víš, že i já mám eso v rukávu, ale nemohu jej použít. Nechci nikomu ublížit, neumím to plně ovládat! Neumím kontrolovat JEHO moc. Tu, která mi byla darována.
Moc drakobaziliška...

Prosím,..pomoc...

...

Zděsila se, když spatřila ten strašlivý výjev.

Tomu Krezarovic děvčeti tekla krev z nosu a úst, oči slzely. Měla je zavřené, ale dalo se snadno poznat, že trpí.

Nevěděla, čemu přesně čelí, byla si však zcela jistá, že zažívá nesmírnou psychickou bolest.

Když prováděla diagnostická kouzla, bokem nechala provést i ty složitější. Měla zdravotní záznamy všech zdejších studentů. Doplňovala je vždy, když někdo nový přišel na ošetřovnu.

Nečekala, že tu bude mít tak vážný případ, navíc teprve v druhý školní den!

Vždyť..ona trpí genetickou vadou, navíc její krev není zcela lidská a  nepodařilo se jí zjistit, s krví jakého magického tvora se váže. Magie vykazuje prazvláštní abnormality. Ta zvláštní jizva, táhnoucí se přes obličej, ovlivňující zabarvení jedné duhovky oka. A starší stopy po....ne..Zarazila se při čtení poslední části.

„Ach, děvče,...co všechno jsi si musela prožít...“ Pronesla šeptem do ticha místnosti, ústa překryta dlaněmi, zděšený a zároveň smutný pohled, upřený na trpící čarodějku.

Musí se o ni postarat.

...

Ne,..prosím, už to nechci vidět znovu,...už ne!

Má psychika se pomalu ale jistě hroutí.

Severusi,..prosím...Moc času nezbývá.