Měsíc v úplňku, v plné síle,
temnota sílí v tyto chvíle.
Chladný vánek sílu vrací,
cítím se mocný v tyto noci.
Stříbrné paprsky na kůži padají,
do svých náručí mne lákají.
Šlahouny stínu ke mě se vztahují,
vydávám se jim na milost, kdo temnotu zna se jí nebojí.
Chladná a krásná, uklidňující,
její sevření jak ledové hedvábí,
které ke spánku mne vabí.
A nebe čisté, krev zmrazující,
odhaluje stříbrný orb k sobě mě volající.
Slyším jeho šepot zesilujicí,
Že pravda je největší lež,
A tato existence pomíjivá jen přelud krátce trvající,
přesto krásný a zákeřný až dech odebírající.
Já odevzdávám se plně,
chladné temné síly vlně.
Nechám jí ať mě pozzře,
svou sílu mi dá ať cítím se dobře.
Její otevřená náruč mě vítá,
nemusím se bát, až za dlouho svítá.
A až noc skončí a měsíc zajde,
vrátí se světlo však temnota nikdy neodejde.
ČTEŠ
Básně
ParanormalSem budu dávat básně které jsem napsal doufám že se budou líbit. Jsou to mé úplně první básně takže tam budou nějaké chyby ale i přesto doufám že si jejich čtení užijete.
