Básně

Růže

Mladá růže život a svět milovala,
a cestu svým začínajícím životem šťastně kráčela,
avšak ostatním se její radost nelíbila,
proto rozhodli se že růže uvadnout by měla.

Začali jí cestu stěžovat a kazit,
byli jako otravný a neůnavný parazit,
co z jejího smutku a neštěstí žil,
pouhé nic nechápajíci ovce které pocit štěstí opustil.

Mladá růže hodná a milá byla,
kvůli nim jí však pouze nechuť žít a deprese zbyla,
a z krásné růže pouhá zvládla a seschlá schránka byla,
schránka co se zabít chtěla.

Myslela si mladá růže že ostatní pravdu mají,
že ona je nepotřebná a rodina a přátelé jí to pouze tají,
přitom oni se o ni balí nechtěly aby je opustila,
milovali ji stejně jako ona kdysi svět a život milovala.

Zoufalá růže skončit vše chtěla,
aby se od té nekonečné bolesti osvobodila,
nevěděla ona že kromě sebe by i lidem co ji měli radi ublížila,
a tak žiletkou své zápěstí podřezala.

Ale oni stihly zachránit ji včas,
a tak získali jí na tomto světě další čas,
když krásná růže se probudila,
tak si teprve uvědomila jak hloupá byla.

Že ona krásná, hodná a milá,
se názory ovcí ovlivnit nechala,
nyní již věděla že slepá byla,
a že stačila vteřina a ona by tu neležela.

Hrozně ona litovala svých předchozí činů,
a proto si slíbila že už nikdy neudělá takovou kravinu,
život si vzít chtěla protože hloupé ovce neměli ji rádi,
neviděla však že ti na kterých záleží jsou její rodina a kamarádi.

Právě ti jí život zachránily,
a mladé růži dále růst dovolili,
za nedlouho nemocnice růži zpět k rodině pustila,
a ona celý další den omlouváním se jim strávila.

Z mladé růže se stála krásná a silná žena,
co již nikdy se názory ovcí ovlivnit nenechala,
a to vše proto že hloupost svých činů pochopila,
od té chvíle už nikdy svět stejně neviděla.

Už nyní věděla že je velice krutý,
ale i přesto se musela přenést přes svoje předchozí osudu zvraty,
ona dobře věděla že co udělala ranilo hlavně její blízké,
a proto kvůli nim zůstala při síle.

Nebýt jich nyní by tu nestála,
krásná a silná jako skála,
věděla že hodně lidí takové štěstí jako ona nemá,
a proto všem co pomoc potřebovali pomáhla,
věděla totiž že když zkusila tomu čelit sama tak pouze padla,
celý svůj život lidem co stejně jako ona předtím na tom byli pomáhala.

A tak se k růži láska k světu a životu vrátila,
za svůj život rodině a přátelům vděčila,
a aby to odčinila bezpočtu dalších pomohla,
navždy krásná růže v jejich srdcích zůstala.

Stejně jako každý z nich zůstal v tom jejím,
ráda byla za to že jim pomohla,
a když přišel její čas ničeho kromě toho dne kdy se rozhodla to skončit litovat nemohla,
ale i přesto kdyby ten den nepřišel,
kolik další by se snažilo na oprátce uvázat uzel.

Ona pyšná na to nebyla,
ale věděla že bez ní by kupa lidí nežila,
a to jí hnalo pořád dál ten pocit že někdo další pomoc potřeboval,
to a její blízcí ji drželo od toho aby znovu se zhroutila.

Život není lehký,
je krásný ale zároveň krutý,
mnoho dává ale ještě více si bere,
a ten kdo se s tím nezvládne vypořádat život si bere.

Není to zbabělost,
pouze po štěstí nenaplněná touha,
a ti co se k tomu uchýlí nevidí radu na jejich neznalost,
ta rada je lehká nikdy nesmíte se vzdát,
musíte být jako růže mít trny,
díky kterým si na vás ovce nemohou pochutnat ,
ale ty trny musíte umět ovládat,
jinak někoho kdo chce vám pomoct mohli byste odehnat.