Básně

Příliv všeho a ničeho

Temnot příliv,
hromu zvuk,
je to příliš,
tento hluk.

Život, smrt to dlouhý kruh,
všechny trápí smrti puch,
bojí se, třesou a prosí,
Ona všechny jednou zkosí.

Smrtí však nic neskončí
každý se vrácí,
jako plamen planoucí,
existence matoucí.

Život žádný význam nemá,
od něj k smrti každý běhá,
navždy v kruhu uvězněn,
i poté co zanikne zem.

Člověk smrti bojí se,
neví že obrodí se,
nechápe že je to nutné,
lži si cení na pravdu plivne.

Chtěl by totiž pořád žít,
trestu se vyhnout, kůži si zachránit,
smrt však není ten váš trest,
je to život, v tom ta lest.

Trápí tě, mučí a ničí,
ty ho vítaš, on plive do očí,
nejsi však ani stín,
tak pravda zní, to už vím.

Málokdo však toto chápe,
smrt jen haní, pouze tápe.
Smyslem života je smrt.
Nechápeš to? Si jak chrt.

Za životem pořád běháš,
chceš mít vše, však nic neděláš,
zadarmo jen smrt vše bere,
už si její, už se směje.

Zemřeš a pak žiješ znovu,
abys život prošel znovu,
někteří se nevrátí,
poznají pravdu, jsou svobodní.

I tebe to jednou čeká,
přikryje tě klidu deka,
až tak se stane pochopíš,
že dosáhnul si toho o čem sníš.

Budeš tam kde šeptá vítr,
tam kde v dáli voní les,
jednou dojdeš cesty konce,
opustíš se smrtí ples.

Osvobozen od okovů,
navždy volný, od života,
osvobozen od nároků,
nový pán svého světa.

Chtěl bys tam být právě teď,
přijde čas kdy na řadu se dostaneš,
časem snad na konec dojdeš,
a života se rád zřekneš.

Budeš tím číms kdysi byl,
odešels když ses nudil,
abys život znovu žil,
smysl všeho pochopil.