Básně

Chamtivost

Měsíc již nesvítí,
už nikdy nevyroste polní kvítí,
všechno je pryč,
již nic nezbylo.

Pouze papír, tužka a mé zmrzačemé tělo.

Tímto já vám chtěl bych říct,
Že svět byl krásný ale nám lidem se podařilo ho zkazit,
to my zničili vše i to co zde nikdy nebylo.

A proč protože že se nám bohatství zachtělo,
my byli jsme pyšní a chtěli pořád víc,
až na konec nezbylo nám nic.

To my lidé jsme světa a života největším nepřítelem,
zaslepeni chamtivostí životy berem,
zvířatům a dokonce i ostatním lidem.

A to pouze proto že si myslíme že lépe na tom budem,
Ale přeci když jeden chce víc a víc,
tak na ostatní nezbyde nic,
tak proč to děláme,
proč pro úspěch a bohatství přes mrtvoly jdeme?

Vždyť přeci i bez obětí na životech se úspěšnými stát můžeme,
Stačí se jen snažit a nebýt na to sám,
Člověk je jako mravenec,
sám malý a slabý,
ale v množství je síla a to už první lidé znali.

Ale i přesto všechno jsme se chamtivostí zaslepit nechali,
svůj vlastní prospěch jsme před zájmy a životy ostatních dali,
a přitom doopravdy jsem ničeho nedosáhly,
pár let radosti na úkor druhých jsme získaly.

Za cenu jejich životů,snů a dobré nálady,
a co z toho máme na konec,
místo lesa pole a místo pole poušť,
to mi napáchaly takovou spoušť,

A to vše jen proto aby pár let měli jsme se dobře,
přitom ale nemysleli jsme na důsledky našich činů,
nyní pouze sklízíme co jsme zaseli,
Neůrodnou pustinu.

Dalo se tomu předejít?
Ano!
Ale naše oči zaslepila chamtivost pro věčné blaho,
jenže nic netrvá věčně pouze snad vesmír,
Ale to nevíme jistě,
Jediné co víme je,
že mi to již nikdy nezjistíme!