Always for you (HP FF)

3. Princezna dvojí krve

Alla se potom odebrala společně s Olivií do Velké síně na snídani. Dneska neměla ani jedna náladu na to poslouchat řeči zmijozelských, tak se místo toho vydaly k havraspárskému stolu za svou kamarádkou Sophií.

Snídaně proběhla v tichosti, ale Alla pořád musela přemýšlet nad tím rozhovorem se Severusem. Nevědomky stočila svůj pohled ke zmijozelskému stolu a zahlédla ho. On po chvíli také stočil svou pozornost na ni. Alla se na něj usmála a on ji úsměv oplatil jemným zdvihnutím koutků, pak svou pozornost opět věnoval Oliverovi.

"Allo, posloucháš nás vůbec?" Obořila se na ni Olivia.
"Promiň, jen jsem se zamyslela, co jsi říkala?"
"Kde jsi byla dneska v noci?" "Procházela jsem se po hradě, vždyť víš, že první noc ve škole nemůžu spát"
Tuto odpověď její kamarádka vzala a již se dále nevyptávala. Alla si připadala zvláštně, nikdy kamarádkám nic nezatajovala, ale teď jí přišlo, že jim to prostě říct nemůže.

Po snídani se rozprchly na hodiny. Alla a Olivia měly první hodinu přeměňování, za to Sophia měla lektvary. Alla přeměňování miluje, profesorka McGonagallová je skvělá, sice přísná, ale dokázala něco naučit.

Alla byla v tomto předmětu vždy o hodně napřed, proto ji profesorka dovolila číst vlastní knihy, samozřejmě ohledně přeměňování. Celou hodinu si psala své poznámky do jedné z nich. Právě skončila hodina, tak jen v rychlosti zakončila poznámky svým podpisem. "Princezna dvojí krve" Důvod? Jako malá se vždy ráda nazývala princeznou, protože ona jednou chtěla najít prince, pro kterého právě bude tou princeznou. A proč dvojí krve je snad jasné. Alla nemá čistokrevný původ. Její matka pochází z mudlovské rodiny, ale Alla jí to nikdy nevyčítala, neměla ráda řeči svých zmijozelských spolužáků o důležitosti čisté krve. Po podpisu knihu odložila, zvedla se a odešla na další hodinu, tentokrát to byly lektvary.

Celý první den nebyl nijak zajímavý, pořád poslouchala jen o tom, jak je důležité, aby se celý tento rok pečlivě věnovala studiu a zkoušky NKÚ pro ni nebyly žádným problémem. Alla věděla, že se bude muset snažit v lektvarech, aby je dobře zvládla. Ona nebyla hloupá, jen prostě potřebovala občas trochu pomoct, na tom není nic špatného. První školní den ji docela zmohl, když připočte i fakt, že v noci nespala. Sedla si do křesla u krbu ve společenské místnosti Zmijozelu a rozhodla se, že si před spaním ještě chvíli pročte své poznámky z přeměňování, otevřela batoh, hledala knihu a v tom jí došlo
"Kde je moje učebnice?"