Always for you (HP FF)

9. Prázdniny

Blížila se polovina léta a Alla si uvědomila, že za celou tu dobu nic neudělala. Jediné, co ji drželo u toho aby neutekla, byly dopisy s princem dvojí krve. Dnešní den byl obzvlášť slunečný, a tak Alla začala uvažovat nad tím, co bude dneska dělat. Tento problém se však za chvíli vyřešil tak, že Allu zavolal dolů otec. Ta se nejprve divila, co po ní chce, přece jen měla pocit, že na ní úplně zapomněli. Pomalu sešla po schodech dolů, kde na ní čekal otec.
"Už jsem si myslel, že jsi na mě zapomněla" Usmál se.
Alla se musela ušklíbnout nad tou ironií.
"Zlatíčko, potřebuju, abys mi pomohla odtrpaslíkovat zahradu, sám bych to dělal týden. U toho mi můžeš říct, jak bylo ve škole."
Tak na to jim je dobrá! Alla nechtěla být ale drzá, a tak souhlasila.

Blížil se večer a Alla s otcem pomalu vypadali, že jsou u konce. Nakonec to nebylo zas tak špatné, jak se Alla obávala, vypadalo to, že se otec opravdu zajímá o to, co se ve škole děje. O princi dvojí krve mu však neřekla, toto bylo jen její tajemství.
Jakmile skončili, šli se připravit na večeři. Tam už byla poslušně potichu a dělala, že neexistuje. Jeden malý capart, který sám neumí ani jíst, je totiž očividně důležitější než Alla.

Z nudného stereotypu Allu vytrhl dopis, ve kterém jí Sophia zvala na dva dny k sobě. Nadšením začala odepisovat a když měla hotovo, rychle seběhla schody a šla se zeptat, jestli může. Dopis od Soph měla v ruce.
Když ale viděla, jak si mamka hraje na koberci s malým a nad oslovením ani nezvedla oči, rozhodla se najít otce. Nakonec ho našla v ložnici, jak si četl.
"Tati?"
"Ano Mišánku?"
Nad tímto se Alle nahrnuly slzy do očí, ale rozhodla se bojovat
"A dost! Já tu jsem taky, pamatuješ? Vidítě mě vůbec někdo?" Hodila mu dopis do klínu a utekla do pokoje. Vytahla si batoh a začala se balit. Najednou se pozastavila a vyděšeně vydechla. Vzpomněla si, že na druhé straně dopisu je její odpověď, nad kterou odhodila zabrany a napsala všechno. Tušila, že toto ji stejně nebude moct poslat zpět.

Milá Sophie
Jsem ráda, že jsi mi napsala. Určitě přijedu, moc se těším! U nás doma to je stějně jen utrpení. Jen ty víš, jak rodiče zajíma Michael, a já jsem jen vzduch. Ba! Ani to ne. Celé léto si jen představuju, jaké to bude, až se vrátím do školy....tam jsem aspoň někdo. Každopádně dost mého stěžování.. Půjdu se zeptat MICHAELOVÝCH rodičů, jestli mě pustí, ale beztak jím to bude jedno. Moc a moc se na tebe těším!
S láskou, tvoje
Alla

Když měla sbaleno, potichu otevřela dveře a chtěla sejít schody. Z kuchyně ale uslyšela slova a ačkoliv věděla, že to je neslušné, zastavila se a začala poslouchat.
"Lásko? Tohle mi dala Alla. Měla by sis to přečíst.."
Dlouho se nic neozývalo a Alla pochopila, že právě teď čte její matka dopis pro Sophií.
Najednou ticho přeřízlo zalapaní po dechu. To musela být matka. Když ale Alla uslyšela, že otec matce navrhl, aby zašli k ní do pokoje, rychle běžela ven. O malý okamžik později si všimla, že se rozsvítilo u ní v pokoji. Mrzelo jí to, že tomu konečně nemůže čelit, ale záhy zjistila, že má jiný a větší problem. Jak se dostane k Sophií? Na koštěti s batohem ještě nikdy neletěla! Nic jiného ji ale nezbývalo.

Dny u Soph utíkaly jako voda a jejím rodičům vůbec nevadilo, že u ních Alla zůstane déle. Moc si to tady užívala a konečně se začínala smát.

Když ale jednoho dne přiletěly dvě sovy s dopisem z Bradavic, Alla věděla, že domu bude muset tak jako tak. Se Sophií se proto rozloučila, poděkovala za krásné prázdniny, vytahla koště a s těžkým srdcem vyletěla domů.

Když se blížila k jejích domu, všimla si otce, který pracoval na zahradě. Jakmile přistála, zvedl oči a když si všimnul, kdo je to, rychle se k ní rozběhl a obejmul.
"Zlatíčko, moc se ti omlouváme za to, jací jsme byli. Nevěděl jsem, že se cítíš takhle. Moc mě to mrzí."
Alla nic neřekla. Když jí otec pustil, ukázala mu mlčky dopis a otci došlo, o co jí jde. Řekl jí, že se spolu zítra staví na příčnou ulici a všechno koupí.

Matka s dítětem nebyli doma. Alla se nevyptávala, kde jsou a začala si vybalovat věci, co měla u Soph. Následně vytahla kufr, který měla v Bradavicích a začala se balit.

Otec svůj slib splnil a další den spolu vyrazili na příčnou ulici, kde koupí všechno důležité. Alla také otci řekla, jak dopadla u zkoušek NKÚ. Všechno se zdálo být perfektní, až do té doby, co přijeli domů. Tam na ně čekala matka.
Když si všimla Ally, obejmula ji, ale ne tak jako otec. Alla to prešla. Jelikož už zítra měla znovu nasednout do bradavického expressu, omluvila se s větou, že na zítra musí být vyspaná.

Když ležela v posteli, přemýšlela nad rodičema. Proč měla pocit, jako by toto bylo jen chvilkové a že až se sem znova vrátí, bude všechno jako dřív? Řekla si, že už nad tím nebude přemýšlet a bude se těšit na zítra.
Však ji také čekal veliký den.