Always for you (HP FF)

10. Nový školní rok

Ráno u Ally doma opět nastal zmatek, ale něco se od minulého roku přece jen změnilo. Její matka už Allu nehlídala, aby všechno včas stihla. Dokonce na nádraží jí přemístil otec. Alla prošla přepážkou a už hledala své kamarády. Všechny je uviděla stát u bradavického expressu, a tak se k nim co nejrychleji rozběhla. S holkama se pevně objala a měla co dělat, aby nezačala samou radostí plakat.

Společně si našly volné kupé a začali si vyprávět, co se o prázdninách dělo. "A co ty, Allo, jak se ti dařilo?" Alla se zadrhla, nechtěla svým kamarádkám přidělávat další starosti a tak odpověděla jen "jo, šlo to". Na Severusovi bylo vidět, že jí to ani trochu nevěří, ale přešel to. A tak cesta pokračovala dále. Samozřejmě opět dostaly pozvánky na sezení Křikova klubu, a tak tam společně šli.

"Slečno Cassová, jak se daří Vám? Vím, že máte mladšího bratra, jaký s ním máte vztah?" V tu chvíli v ní hrklo a málem se i rozbrečela. Ona přijede do školy, aby měla pokoj od neustálých řečí o Michaelovi a tady je to na novo, to se může stát jen jí. "Já se mám dobře, pane profesore. Michael je dle mého názoru také spokojený" řekla a snažila se usmát, ale moc jí to nevyšlo, ale profesor Křiklan si toho evidentně nevšiml. Vlastně nikdo si toho nevšiml, kromě Severuse. Začínám si myslet, že ten kluk má oči všude, říkala si. Zbytek setkání probíhal již v klidu, žádné další otázky na její osobu nepřišly a ona za to byla upřímně ráda, už by toho více nesnesla.

Konečně! Dorazili do Bradavic, jak jí to tu chybělo. Všichni dorazili do Velké síně a usedli ke stolu. Opět proběhlo zařazování, tohle jí opravdu nebavilo, ale když to muselo být. Když do jejich koleje přibylo pár nováčků, mohli konečně začít s večeří. Alla měla opravdu hlad, takže tu hromadu jídla ocenila. Po jejich večeři měl ředitel svůj každoroční proslov a konečně se všichni mohli vydat na kolej. Alla ve chvíli co padla do postele, tak spokojeně usnula a bylo jí jedno, že na sobě měla hábit.

Jakmile se opět začalo učit, neměla Alla moc času. To by člověk neřekl, že jí škola dá tak zabrat, ale bylo tomu tak. Jednoho dne seděla u sebe v ložnici, když uslyšela ťukání okno. Podívala se a viděla na okně sovu. Zvláštní, pomyslela si, kdo jim teď může psát. Pustila sovu dovnitř a zjistila, že dopis je pro ni. Na nic nečekala a otevřela jej, stálo v něm

Milá All,
Budu rád, když si na mě uděláš čas a příjdeš v sobotu okolo jedné hodiny před velkou síň. Chci si s tebou promluvit.
Severus

Přišla sobota a Alla již stála před Velkou síní. O čem si s ní Severus asi chce promluvit? Tuhle otázku si pokládala čím dál častěji. Najednou uviděla Severuse jak k ní jde, přesně na čas, jak jinak taky. "Ahoj, Severusi", pozdravila a pousmála se All. Už zvládla úsměv hrát, nechtěla aby si o ní ostatní dělali starosti. "Ahoj, All, pojď prosím zamnou" Alla jen kývla a šla za ním. Došli na školní pozemky, Allu ovál studený vzduch, trochu zalitovala, že si nevzala aspoň mikinu, ale nijak to nedala najevo. Sedli si pod strom kousek vedle sebe. Chvíli seděli v tichu, ale pak už to Alla nevydržela a zeptala se "Tak o čem si semnou chtěl mluvit?" Řekla. Severus se na ni podíval upřeným pohledem a řekl "Slíbila jsi mi, že když mě bude něco trápit, tak tu pro mě budeš a taky si tu pro mě byla. Teď je čas na to, abych tu pro tebe byl já, All, řekni mi, co se stalo?" Alle se zastavilo srdce, byla moc ráda za to, jak se o ní zajímal, ale nechtěla mu přidělávat další starosti.

"Nic se neděje, Severusi, proč si myslíš, že by se něco dělo?" Řekla a snažila se usmál, ale nešlo jí to.
"All, já nejsem hloupý, už mě nebaví, jak chodíš kolem tak nějak bez duše. Chci zase vidět tu usměvavou All, řekni mi co tě trápí" a to už Alla nevydržela. Řekla mu úplně všechno, někdy v průběhu jejího vyprávění ji Severus obejmul a ona se nebránila, v jeho náručí si připadala v bezpečí, byla to taková ochrana před světem. Když vše dořekla, první slzy si probojovaly svou cestu po její tváři a Severus jí je setřel.
"Vážím si toho, že si mi to řekla, nebudu tě litovat, sám nejlépe vím, že lítost není to, co je teď vhodné. Nechci tě už více vidět smutnou, All, slibuji, že se tě budu snažit rozveselit. A s těmi rodiči? Možná bys jim měla dát ještě šanci, myslím, že tě opravdu mají rádi", Alla se na něj podívala a kývla. "Děkuji ti, Severusi, za všechno" řekla a usmála se, tentokrát upřímně. "Nemáš za co"

Takhle tam ještě nějakou dobu seděli, ale pak Alle začala být zima a Severus to vycítil. "Promiň, jsem to ale hlupák, už není nejtepleji a ty nemáš ani mikinu." V tu chvíli dal Alle svou mikinu. Alla chtěla odporovat, ale pak mikinu přijala, oblékla si jí a ucítila jeho vůni. Už nikdy tu mikinu nechtěla sundat, už nikdy nechtěla být jinde než u Severuse v náručí, jedině tam si přidala šťastná.