Always for you (HP FF)

4. Noční společnost

Severus si nikdy nepotrpěl na spánek. Nikdy toho moc nenaspal, a tak se raději večer procházel po hradě a přemýšlel. Už se těšil, až bude dostatečná tma, aby bylo bezpečné se vyplížit z postele a procházet se po chodbách.

Všiml si, že se Lily začíná bavit s Potterem a to ho dost znepokojilo. Ne že by nechtěl, aby neměla přátele i ve své koleji, ale přece věděla, co mu Potter dělá! Dneska to viděl na dlouhou procházku.

Se zadumaným výrazem ve tváři Severus najednou do někoho vrazil. Dost ho překvapilo, že tady není sám a jelikož ho osoba vyrušila z přemýšlení, trošičku se naštval. Zajímalo ho, kdo je neznámý zač, rozsvítil si jednoduchým mávnutím hůlky.
"Co tady vůbec děláš?" Dívka naproti němu vypadala dost překvapeně.
"Alla, že? Proč tedy nespíš?"
Dívka jakoby se najednou probrala z tranzu a odpověděla mu. Když se ho ale zeptala, proč nespí on, musel vymyslet vhodnou výmluvu.
" Také nemohu spát. Navíc noční opuštěné chodby jsou nejlepší" Lehce se usmál. Alla se také usmála a zeptala se ho na první školní den. Najednou si Severus musel položit otázku, proč se s touto dívkou nikdy nebavil víc. Nakonec byl rád, že na sebe narazili, moc dobře se mu s ní povídalo.

"Opravdu, Severusi, nechápu, proč si nikdy nepřispíš a taháš mě z postele jen abychom byli mezi prvníma na snídani.."
Stěžoval s Oliver, když ním Severus potřetí zatřásl.
Po cestě na snídani mu Oliver povídal, co je dnes čeká. Po vyučování měl být famfrpálový zápas! A k tomu s Nebelvírem! Oliver famfrpál miloval, a upřímně se těšil, až Nebelvír rozdrtí. Severus jeho nadšení nesdílel, věděl totiž, že Lily si zápas nenechá kvůli Potterovi ujít a že až budou opět spolu, bude mu povídat, co se na zápase událo. Ho opravdu jeho úhlavní nepřítel na létajícím koštěti nezajímal.

Během toho, co ostatní byli na famfrpálovém hřišti a sledovali zápas, Severus se vplížil do učebny lektvarů. Ze všeho nejvíc mu totiž šlo vyrábění lektvarů. Navíc to bral jako relaxující činnost. Blížil se ke svému obvyklému místu, ale všiml si na stole vedle něj nějaké knihy. Že by si ji tady někdo zapomněl? Hloupá úvaha, to je přeci očividné. Opatrně koukl na první stranu, čí je a když si všimnul podpisu, nechal překvapením otevřenou pusu. Nějaká dívka si říkala stejně jako on! Rozhodl se, že se pokusí zjistit, kdo je to zač, a tak do knihy napsal tužkou vzkaz. Jelikož zde po Zmijozelu už nikdo hodinu neměl, byl si jist, že kniha patří, někomu z jeho koleje. Vzal si ji k sobě a začal se svým lektvarům věnovat naplno .

Po vyrobení dokonalého lektvaru lahvičku dal na poličku, kde byli s profesorem Křiklanem domluvení, že vždy odevzdá svůj vyrobený lektvar. Nijak moc mu nevadilo, že si je nemůže nechat u sebe, stejně, co by s takovým množstvím dělal?

Jakmile se dostal do Zmijozelské společné místnosti, uslyšel z venku nadšený křik. Věděl, že tímto zápas skončil, a tak se tady začnou každou chvíli hrnout studenti. Rychle vytáhl z tašky deník a položil ho na stůl. Poté odešel do své ložnice.